Jako vážně, Weasley?! ✔️ GW

12. Taylor

"Co se stalo?" zeptala jsem se opatrně, protože Chloe vypadala velmi vystrašeně a pořád se otáčela za sebe, jakoby čekala, že na ni někdo zaútočí nebo tak.

"Byli jsme s Fredem venku..."

flashback Chloe

Fred mě vytáhl ven. Prý se budeme jen tak procházet. Šli jsme k jezeru. Voda se třpytila pod měsíčním světlem. Měsíc je v polovině.

"Chloe já.." začal Fred ale vyrušilo ho šustění listí na druhé straně jezera. Keř se zahýbal. Vynořila se z něj vysoká postava.

Fred mě stáhl do dalšího keře kousek od nás. Báli jsme se toho člověka, nebo kdo to byl. Postava se vydala směrem k nám.

Vyšel zpoza stínu stromů a tak se nám naskytl přímý pohled na jeho tvář.

Byl to muž, nejspíš ale vypadal starší, než doopravdy je. Měl šrámy na obličeji, zapadlé oči ve kterých se lesklo šílenství.

Otrhané oblečení na něm vlálo. Vlasy měl mastné ale ani ne moc dlouhé, jako by jste čekali u takového člověka.

Jeho krok byl nejistý. Vypadal jako by si trochu nalil. Později mi došlo, že kulhal.

Blížil se k našemu úkrytu. Fred třímal v ruce hůlku. Napodobila jsem ho a vytáhla tu svou.
Ten muž se ovšem nezastavil a pokračoval k hradu.

Už to vypadalo, že si nakráčí hlavní bránou ale začal hrad obcházet.

"Pojď a neboj. Ochráním tě." zašeptal Fred a chytil mě za ruku. Vyběhli jsme od keře nahoru k hradu.

Obešli jsme hrad tím směrem, kudy šel ten muž. On tam stál. Vypadalo to, jako kdyby nad nečím přemýšlel.

Najednou vyatáhl hůlku a začal metat kledby proti zdi Bradavic. Stěna se začala drolit.

"Pojďme, někomu to musíme říct." zatahala jsem Freda za rukáv. Přikývl a co nejtiššeji jsem se vydali zpět k bráně.

end of fleshback

"Počkej.. kolik mu tak bylo?" zeptala jsem se tiše. Měla jsem velmi neblahé tušení, které mi svíralo žaludek.

"Říkám, vypadal starší ale myslím, že mu bylo kolem 25. Na tohle mám dobrý odhad." pokrčila rameny Chloe.

Málem jsem omdlela. Udělalo se mi hodně šptaně. Myslela jsem, že se pozvracím a hlava se mi točila jak na kolotoči.

"Řekli jste to někomu?" zašeptala jsem.
"Zatím ne." řekla Chloe.
"Pojď." chytla jsem ji za ruku pro změnu já a rozeběhla jsem se ke schodišti.

Po cestě jsme ještě nabraly Freda a George.
"Kam to běžíme?" zeptal se George.
"Frede, řekl jsi mu to?" zeptala se Chloe.
"Jasně." přitakal Fred.
"Běžíme za Brumbálem." vysvětlila jsem.

Dorazili jsme k jeho pracovně. Zabušila jsem na mohutné dveře. Bylo něco málo po 9 večer.
A přesto ředitel otevřel, díky Merline.

"Pane profesore, máme problém!" vyjekla jsem.
Zůstal jako vždy klidný.
"O co jde?"

"Někdo se chce vloupat do hradu a já mám podezření že... že.. že je to můj bratr." propukla jsem v pláč.

Reakce byly různé. Fred s Georgem vytřeštily oči. Chloe zalapala po dechu a Brumbál se zatvářil vážně.

"Dobře, děkuji. Vraťte se do Kolejní věže." pokynul nám ředitel. Přikývla jsem a obrátila se na patě.

"Slečno Hillová. Vy pojďte se mnou." zastavil mě Brumbál. Překvapeně jsem se ohlédla. Brumbál pokýval hlavou.

"Budu v pořádku." ujistila jsem své přátele a zvlášť Georgovi jsem věnovala dlouhý pohled.

Pak už jsme šli každý po svých.

"Je ze zadu u paty hradu a rozbíjí stěnu." vysvětlila jsem již skoro celému učitelskému sboru.

"Musíme se rozdělit na skupiny. Jedna půjde z prava a druhá z leva." navrhl Snape.

"Výborně Severusi. Vy, slečna Hillová a profesor Lupin půjdete se mnou na levo. Minerva, profesor Kratiknot, Aurora a Septima půjdete z prava." rozkázal Brumbál a tak jsme to tak udělali.

Pořád tam byl. Metal kletby jednu za druhou. Vypadal velmi zuboženě ale já ho poznala. Opravdu to byl Taylor. Jak se dostal z Azkabanu?

"Počkejte tady." řekl mi Brumbál. S profesory vyrazili vpřed. Chvíli se ozýval křik a svistot kleteb. A pak bylo ticho. Hrobové ticho.

"Slečno Hillová, pojďte sem." zavolala McGonagallová. Vyšla jsem ze stínu. Ležel tam na zemi, obličejem vzhůru. Přešla jsem k němu.

"Ano, to je on. Tohle je můj bratr." hlesla jsem.

Tadadadá, další kapitolka na světě. Nějak se teďka píší skoro samy tyjo.
Kateslyth<33