Jako vážně, Weasley?! ✔️ GW

16. Nevinní

Posedali jsme si u Brumbála v pracovně do křesel. Měl jich jen pár a tak si sám sedl na svoje, Black si sedl na druhé, Remus na třetí a já s Taylorem jsme se vmáčkli na to poslední. No co? Jsme hubeňouři. Hlavně Tay, v Azkabanu pěkně shodil.

"Tak, kdo začne?" protrhl ticho ředitel.
"Siriusi.." hlesl Taylor. Sirius přikývl. "Díky Tayi."

Mladý Black začal vyprávět. Říkal něco o tom, že jeho kamarád z mládí, Peter Pettigrew, zradil Jamese a Lily Potterovi. Prozradil Voldemortovy, kde se ukrývají a pán Zla je pak našel a zabil. A ta hlavní část přišla teď.

Peter si usekl jeden prst, zabil pár mudlů kolem sebe a utekl. Sirius se dozvěděl o vraždě jeho přátel a hned tam spěchal. To ale neměl dělat. Zrovna, když se nacházel u té spoušti, kterou napáchal Peter, objevili se tam bystrozorové. Viděli Siriuse jak tam stojí mezi mrtvými mudly a dali si dvě a dvě dohromady. Bohužel špatně. Vyšlo z toho ovšem to, že Sirius je zastáncem pána Zla a právě on zradil své přátele. A ještě k tomu prý zabil Petera. Že ho prý rozcupoval na kousky až  z něj zbyl jen prst.  Za to si zasloužil Azkabanskou celu.

Teď, po dvanácti letech ve vězení konečně utekl. Spolu s Taylorem.

"Jenže problém je v tom, že mi nikdo nebude věřit. A navíc jsem teď hledané číslo jedna." zavrčel Sirius. Brumbál zamýšleně pokýval hlavou a Remus vypadal, že omdlí.

"Ten hnusnej, zakrslej parchant!" prskl. Tuším, že tím myslel toho Petera. Měl vztek, ani se mi nedivím. Kamarádil se dlouhá léta s vrahem jeho přátel. Fascinující.

"Pane Hille. Můžete?" optal se ředitel. Strnula jsem. Teď jsem se musela pořádně soustředit. Potřebuju vědět, jak to, že je můj bratr nevinný, jestli je to ovšem pravda. Tay se nadechl.

"Měli jsme lektvary. Můj kamarád Andrew, s kterým jsem byl ve dvojici, zase dělal neplechu a já toho měl plné zuby. Chtěl jsem získat nějaké body pro svou kolej a on se jen předváděl. Řekl jsem mu, ať toho nechá, ale neposlechl. Na konci hodiny nám profesor akorát strhl pět bodů za rušení v hodině.

O přestávce jsem se v umývárně na Andrewa utrhl. Křičel jsem na něj. Měl jsem vztek. Přiznávám, že jsem řekl něco, co jsem říct neměl, ale on udělal něco naprosto nečekaného. Vytáhl svou hůlku. Podotýkám, že kolem nás bylo šest čumilů. Všichni stáli kolem Andrewa, který byl zády ke dveřím. Já stál u umyvadel.

"Tos přehnal Hille." byla jeho poslední slova. Napřáhl se hůlkou proti mě.
"Avada kedavra!" vyslal proti mě smrtící kletbu. Nestihl jsem si připravit hůlku, a tak jsem udělal to první, co mě napadlo. Naneštěstí jsem za mnou byla zrcadla.

Kletba se od nich odrazila, rozprskla se a její paprsky zásahly všech šest kluků, včetně Andrewa. Padli na zem mrtví. Všichni.

V tu chvíli do vnitř vešel profesor, podívat se, co je to tu za hluk. Když mě uviděl stát nad skupinkou mrtvých chlapců, dal si dvě a dvě dohromady, ovšem špatně, jak říkal Sirius.

Odvedli mě. A neposlouchali, když jsem říkal, že jsem to nebyl já. Nikdy neposlouchají." skončil své vyprávění Taylor.

Zatajovala jsem dech a neodvažovala se ho vypustit z plic. Tak tohle mě naprosto vykolejilo. Sirius vypadal normálně, už ten příběh nejspíš slyšel.

Brumbál nejspíše tušil, co se tehdy stalo, a proto se snažil Taylora obhájit, bohužel marně. Ovšem Remus vypadal tak nějak.. bledě. Cítila jsem se úplně stejně jako on. Zmateně a bledě.

"Tayi. To.. to je přece absurdní! Jak vás mohou věznit kvůli něčemu, co udělal úplně někdo jiný?" vychrlila jsem ze sebe.

"Teď už je to stejně jedno. Andrew je mrtvý a mrtvolu nemůžeš vyslýchat a pak ji poslat do Azkabanu." pokrčil rameny. Vypadalo to, že je s tím smířený, až to bylo děsivé. Jakoby už zapomněl, že to neudělal on.

"Andrew ano, ale Peter ne." prolomil dusivé ticho Sirius. Všichni jsme se na něj otočili. Tvářil se neutrálně.

"Jak to víš, Siriusi?" zeptal se Remus.
"Protože jsem ho viděl. U toho zrzavého kluka. Byl ve své zvěromágské podobě. Krysa." vysvětlil Sirius.

"Že já to Harrymu nevěřil!" vykřikl najednou Remus.
"Harrymu? Jakože Harrymu Jamesi Potterovi? On je tu?" vyptával se Sirius a vypadal nadšeně. Začala jsem se v tom ztrácet.

"To teď neřeš! Pojďte rychle se mnou!" křikl Remus a rychlým krokem se vydal ze dveří.

"Remusi, myslím, že bude lepší, když půjdu s vámi jen já." upozornil ho Brumbál.
"No jistě." jakoby si vzpomněl Remus a zastavil, aby počkal na ředitele.

Oba se vytratili někde na chodbě a já osaměla s dvěma uprchlými vězni. Usmála jsem se na ně. Připadala jsem si jako blázen.

"To je legrace, že?" řekla jsem s úsměvem od ucha k uchu.

Juhuu, fanfaryy! Zvládla jsem dnes dvě kapči. Omlouvám se za chyby, ale už je 23:14 a já jsem pekelně unavená. Snad se vám to líbí. Podle mě je to celkem napínavé. Enjoy it :)) Kateslyth <33