Jako vážně, Weasley?! ✔️ GW

24. Doupě

Poslední červencový den jsem nebyla v nejlepší náladě. Pořád jsem musela myslet na toho zmetka. Kde se tam vůbec vzal? Nemá sedět v Azkabanu? Mozkomoři, co to tam hlídají, asi nemají moc dobré dny.

Přemýšlela jsem nad jeho slovy. Ještě se uvidíme. Díky, nechci.

K večeru se moje nálada ovšem rapidně zvedla, protože jsem si uvědomila, že zítra letím k Weasleyovým. George mi psal, že jejich dům je starý a praská ve švech. Prý se mu říká Doupě.

No, zní to docela úplně. Pousmála jsem se nad myšlenkami, které patřily tomu mému zrzkovi. Strašně mi chybí. Už abych ho viděla.

***
"Doufám, že máš všechno." starala se mamka.
"Jasně mami. Mám všechno." odpověděla jsem.

"Kartáček na zuby?"
"Ten bílý."
"Nějaké peníze?"
"Všechno, co mám."
"Dostatek spodního prádla?"
"Merline, mami! Je mi 15! Zvládnu si zabalit." vyjekla jsem. Tak tohle bylo ponižující

Bráchové pukali smíchy a taťkovi taky cukaly kouky. Mamka se omluvně usmála.

"Hlavně si to užij." řekla a líbla mě na tvář.
"Budu vám psát. Mám vás ráda. Ahoj." rozloučila jsem se a vlezla do krbu.

Letax zapraskal, zelené plameny se kolem mě semkly jako klec a už jsem letěla.

Přistála jsem na tvrdé kamenné podlaze. Motala se mi hlava, a tak jsem ještě chvíli seděla na zemi. Když jsem vstala, naslytl se mi pohled na něco úžasného.

Vše kolem bylo dřevěné, pokryté různými pletenými ohozy. Vonělo to tu dřevem a medem. Vypadalo to tam velmi útulně.

Tak tohle je Doupě? Už naprosto chápu.

"Já je roztrhnu! Zase dělají randál ti dva!" uslyšela jsem blížící se rozzuřený hlas. Ajajaj.

Do místnosti vtrhla žena. Měla stejně rezavé vlasy jako všichni Weasleyovi, byla lehce baculatá a menšího vzrůstu. Z očí jí plál vztek, ale když mě uviděla, vyměnil ho zmatek.

"Dobrý den. Jsem Theresa Hillová. Georgeova... přítelkyně?" představila jsem se s menším otazníkem na konci. Řekl jí to George?

"Terry, zlatíčko! Tak ráda tě vidí! George s Fredem mi o tobě povídali. Jsem Molly." zvolala radostně a objala mě.

Její objetí bylo plné lásky a radosti. Na tohle objetí nikdy nezapomenu.

"Děkuji. Máte to tu nádherné." pochválila jsem jejich dům. Krásně se na mě usmálal.

"Ach, ty jsi milá. Zavolám kluky. FREDE! GEORGI! MÁTE NÁVŠTĚVU!!" zařvala. Teda, musím uznat, že hlas má úžasně hlasitý.

Po chvíli jsem uslyšela dupot na schodech a uchechtla jsem se. Ve dveřích se ihned objevily dvě zrzavé vlasy s úsměvem od ucha k uchu.

"Terry!!" zařvali sborově. Teď jsem se začala smát na plno. Rozeběhli se, co jim nohy stačily a sevřeli mě v pevném objetí.

Fred po chvíli poodstoupil a já měla na dosah jen George. Sevřela jsem ho pevněji.

"Chybělas mi." zašeptal mi do ucha. Jeho dech mě zašimral vzadu na krku. Usmála jsem se.

Místo odpovědi jsem ho políbila. Bylo mi jedno, že tam jsou Fred a paní Weasleyová. Potřebovala jsem cítit jeho měkké teplé rty.

"Tak já jdu nachystat oběd." ozvala se paní Weasleyová a odešla vedle, nejspíš do kuchyně.

"Jdu na zahradu." oznámil Fred a zmizel.
Nechápavě jsem se podívala na George. Fred se choval zvláštně.

"Víš, on Freddie trochu žárlí." podrbal se na zátylku. Zašklebila jsem se.
"Ale.."

"Pojď, ukážu ti, kde budeš spát." rozzářil se George a táhl mě za ruku někam na horu.

"Nezlob se, ale jsme velká rodina a pokojů na rozdávání nemáme. A tak budeš bydlet u Ginny. Je to v pohodě?" vysvětloval cestou.

"Klid, Georgi. Jsem s tím v pohodě." usmála jsem se na něj. V jeho obličeji se objevila úleva.

"Ale stejně si budu lebedit u tebe v posteli." zamumlala jsem. V očích mu rošťácky zablýsklo. Ty jiskřičky jsem milovala.

Otevřel jedny dveře. Za nimi se rozprostíral nevelký pokoj, zalitý odpoledním sluncem.

Byly tu dvě postele. Jedna prázdná a na druhé seděla jediná dívka mezi Weasleyovými dětmi.

"Georgi! Neumíš klepat?" vyjekla.
"Ahoj Ginny!" vykřikla jsem a běžela ji obejmout. Byly jsme dobré kamarádky.

"Ahoj Terry." usmála se na mě.
"Tak jo, jdu ti pro kufr." oznámil George a odešel. Rozhlédla jsem se po pokoji.

"Máš to tu pěkný." uznale jsem pokývala hlavou. Vyhlédla jsem z okna. Na trávě tam seděl Fred a... četl si knihu?!

Protřela jsem si oči a podívala se znova. No jistě, vážně si četl. Nevěřila jsem vlastním očím.

Mezitím George dofuněl zpět.

"Nevím... co tam máš... ale je... to... tězký." lapal po dechu. S Ginny jsme vyprskly smíchy.

"Díky, zlato." políbila jsem ho ja tvář.

"Děti!! Oběd!" zavolala z dola paní Weasleyová.

Tadaa! Terry už se dostala do Doupěte. Co si myslíte o Fredově chování?
Kateslyth<33