Jako vážně, Weasley?! ✔️ GW

17. Pobertův plánek

Pozn. autorky: Poslední asi dvě kapitoly, včetně téhle, se děj odehrává jinak než ve filmu, ano, vím o tom. Je to schválně :D

Remus

S Brumbálem v patách jsem rychlým krokem kráčel po Bradavických chodbách. Jak dlouho už to je, co jsem tu pobíhal s Jamesem, Siriusem a.. Peterem. Ten zrádce. Žilami mi proudil vztek.

"Nechci obtěžovat Remusi, ale kam to jdeme?" promluvil sípavě Albus. Zpomalil jsem. Ani nevím, kolik tomu chudákovi je let.
"Do mého kabinetu. Je tam něco, co nám pomůže při hledání Pettigrewa." vysvětlil jsem mu. Pokýval hlavou a už se neptal.

Dorazili jsme do mé pracovny. Otevřel jsem šuplík a zahrabal v něm. Ucítil jsem v ruce pergamen. Mám ho! Z šuplíku jsem vytáhl Pobertův plánek.

"Jdeme zpět!" zavelil jsem a skoro se z kabinetu vyřítil. Albus spěchal za mnou.
"Ještě jedna otázka, Remusi. Proč jsem chodil s vámi?" supěl ředitel. Opět jsem trochu zpomalil.
"To nevím, Albusi." odtušil jsem. Ředitel zafuněl.

Terry

Netrvalo to dlouho, a Remus s Brumbálem se vrátili s prázdným kusem pergamenu. Zatvářila jsem se bochybovačně.
"Jak nám prázdný pergamen pomůže najít Pettigrewa?" nechápala jsem. Remus se Siriusem se na sebe šibalsky usmáli a dokonale mě zmátli.

"Tohle, dámo a pánové, je Pobertův plánek. Vynalezli jsme ho společně s Jamesem, Remusem a Peterem." představil to Sirius.

Vyjeveně jsem zírala.
"Fajn, ale co to umí?" zeptal se na Taylor otázku, která visela ve vzduchu.
"Sleduj." přikázal Remus a vytáhl hůlku.

"Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." pronesl významně Remus. Na pergamenu se začaly objevovat šlápoty, cestičky a nápisy. Naklonila jsem se blíž.

"Hele! Tady je moje jméno. A kolem jsou ta vaše." vykřikla jsem.
"Ano, plánek je mapa Bradavic,a ukazuje všechny, kteří jsou na pozemcích Bradavického hradu a v něm." poznamenal Sirius.

"Všechny? I profesory? A duchy?" nechtěla jsem tomu věřit.
"Všechny, kromě zvířat." pokýval Remus.
"Neříkali jste ale, že Pettigrew se proměnil v krysu?" zeptal se Taylor docela pochybovačně.

"V tom je ten fígl. Je to zvěromág. To znamená, že i když je ve své zvířecí podobě, pořád je to člověk, kterého plánek ukazuje." řekl Sirius, a vypadal, že je pyšný na to, co dokázali vytvořit.

"Tak honem, najděte ho." vyzval nás mírně netrpělivě Brumbál.
Já, Taylor, Sirius a Remus jsme se sklonili nad plánkem.
"Tady!" vykřikla jsem. Všichni trhli hlavami.

Peterovo jméno se vznášelo v nebelvírské věži. Konkrétně v jednom z pokojů.
"Výborně. Musíme se tam nějak dostat." zarazil se Remus.
"Půjdu s vámi. Je to má kolej." navrhla jsem.

"Dobře. Siriusi, Taylore a Albusi, vy tu zůstaňte, smím-li vás žádat." zatvářil se trochu rozpačitě Remus, přece jen mluvil s ředitelem. Brumbál ovšem s lehkým úsměvem kývl.

Rozběhli jsme se s Remusem chodbou, když tu se mi udělalo strašně zle. Zamotala se mi hlava a chtělo se mi zvracet. Klesla jsem k zemi.

"Terry!" křikl Remus. Pak už jsem upadla do bezvědomí.

**

Probudila jsem se opět na ošetřovně.

Okamžitě jsem si sedla. Hlava zabolela ale to mě teď nezajímalo. Horečně jsem se rozhlédla a spatřila Remuse sedět u mé postele.
"Co.. co se stalo? Co Peter? A brácha a Sirius?" vyptávala jsem se. Remus se usmál, to mě trochu uklidnilo.

"Siriuse s Taylorem jsme přenesli na bezpečné místo. A Petera převezli do Azkabanu. Představ si, že Peter se vyklubal z Ronovy Prašivky." řekl mi. Nevěřícně jsem koukala.

"Cože? To jako vážně?" vůbec jsem to nechápala. Remus přikývl.
"Co se mi vlastně stalo?" napadlo mě najednou.
"To jsem se chtěl zeptat já tebe." tvářil se zmateně Remus.

"No, zatočila se mi hlava a udělalo se mi špatně od žaludku. Jako tehdy, když jsem použila svoji moc proti tobě na Astronomce." vylíčila jsem mu.

"Možná to dělá, když jsi rozčilená nebo naštvaná." zamyslel se.
"Ano, ale je problém v tom, že to neumím ovládat." zesmutnila jsem.
"Možná znám někoho, kdo by ti mohl pomoct. Někoho, jako ty." zamumal Remus.

"Vážně?" vykulila jsem oči. Přikývl.
"Ale teď si odpočiň. Nejsi ještě úplně v pořádku." doporučil mi a já musela souhlasit. Nebylo mi dvakrát hej.

"Jak dlouho jsem byla v bezvědomí?" zeptala jsem se ještě než mě opustil.
"5 dní. To mi připomíná, byl tu George." mrkl na mě a odešel.
Cože? Proč? Celá zmatená jsem usnula.

**

Po dalších třech dnech mě madam Pomfreyová propustila. Přivítala mě ubrečená Chloe a Fred, kterému se očividně ulevilo, že jsem na živu. George jsem nikde neviděla. Zklamalo mě to, ani nevím proč tak moc.

"Terry! U Merlina, jsem ráda, že jsi v pořádku. Je to má vina. Měla jsem jít ven s tebou. Už tě nikdy neopustím." obviňovala se Chloe.
"To není pravda! Vůbec jsi do toho nebyla zapletená." chlácholila jsem ji.

"Jsem do toho zapletená od té doby, co se s tebou kamarádím." vyprskla smíchy. S tím jsem musela souhlasit. Otočila jsem se na Freda.

"Kde je George?" zeptala jsem se narovinu.
"Na Astronomce." odpověděl s úsměvem.

Výborně, moje další zastávka: Astronomická věž.

Tamtadadaa, to koukáte co? Tolik kapitol během dvou dnů. No ale moc si nezvykejte. Nevím, kdy mě zase chytne nepsaní :Dd Vaše Kateslyth <33