Jako vážně, Weasley?! ✔️ GW

21. Grimmauldovo náměstí

O pár dní později přišla odpověď od Remuse. Musela jsem si celý dopis přečíst několikrát, abych tomu vůbec uvěřila. On to dovolil! Budu se moct vidět s Taylorem! Sice nenapsal do dopisu adresu, kvůli bezpečnosti, ale prý se pro nás staví 23. července. To je zítra, Merline! Musím to říct Zackovi.

"Zacku? Zacku!? ZACKU!" bušila jsem na dveře bratrova pokoje.
"Merline, co se stalo? Hoří snad?" rozrazil Zack dveře. Vypadal kapku podrážděně ale to mi v tu chvíli bylo naprosto jedno.

"Remus povolil! Zítra se tu pro nás staví!" vykřikla jsem.
"Uvidíme Taylora." dodala jsem tiše.
"Terry, to je skvělý! Ale.. co řekněme mamce?" poškrábal se Zack na hlavě.
"Mám plán." spiklenecky jsem na něj mrkla.

*o pár minutek později*

"Mami? Jsi tu?" zvolala jsem do obýváku. Mamka se vynořila zpoza gauče.
"Co tam děláš?" hleděla jsem nechápavě na její rozcuchané vlasy.
"Lovím kočku. Co potřebuješ?" odpověděla jakoby nic.

"Noo, se Zackem jsme si říkali, že bychom si mohli udělat takový sourozenecký výlet. Na týden bychom jeli stanovat." zalhala jsem.
"To he dobrý nápad! A Lucas pojede taky?" zeptala se mamka.

Zamyslela jsem se. Od té doby, co jsme přijeli domů, je Luke zalezlý buď ve svém pokoji a nebo trajdá po venku bůh ví kde. Tohle je příležitost k tomu, zjistit, co se s ním děje. Jo, pojede.

"Jasně, vezmem ho s sebou." odpověděla jsem.
"Fajn. Kdy odjíždíte?" zajímalo mamku.
"Zítra." hlesla jsem a odběhla nahoru. Uff, lhát je strašná práce.

"Tak co? Zbaštila to?" ptal se Zack. Přikývla jsem. Vypadalo to, že se mu ulevilo. Ale ještě jsem mu musela něco říct.

"Ale máme s sebou vzít i Luka." sdělila jsem mu. Úsměv mu pohasl.
"A myslíš, že bude chtít?" strachoval se Zack.
"Bude muset." řekla jsem pevně a vydala se za Lukem.

"Čau brácho. Se Zackem jedeme zítra na výlet, chceš s námi?"
"Jo, rád." řekl jen a pokračoval v čučení do blba. Zírala jsem jak spadlá z višně.
"Ehm, tak.. to je fajn." bylo jediné, na co jsem se zmohla. Vyšla jsem z pokoje. Tohle jsem upřímně nečekala.

No, ale teď hurá na balení kufru. Super. Nesnáším balení kufru.

***

Další den ráno jsem vstala velmi brzy. Nemohla jsem se dočkat, až uvidím svého nejstaršího bratra. Přesto jsem byla nervózní.

Oblékla jsem si úplé a pohodlné tepláky, obyčejné bílé tričko a přes hlavu si přetáhla černou mikinu se znakem Bradavic. Přece jen, je půl sedmé a není ještě úplné teplo.

Sešla jsem dolů do kuchyně, kde už čekali bráškové. Ach jo, zase jsem poslední. V tichosti jsme se nasnídali a čekali, až se v krbu objeví Remus. Netrvalo to ani 10 minut a byl tu.

"Ahoj, Hillovy. Kde máte rodiče?" zeptal se vesele.
"V práci přece." uchechtla jsem se. Remus naznačil jakože ajo, vlastně.
"Ale.. on jede i nejmladší Hill?" usmál se Remus na Luka. Ten kývl.

"Tak fajn, vezměte si kufry a letíme!" zavelel Remus a zmizel.
Nacpala jsem svůj kufr do krbu, nabrala si Letax ale pak mi něco došlo.
"Remusi! Jak se to tam jmenuje?" zakřičela jsem s nadějí, že mě ještě uslyší. Měla jsem štěstí.

"Grimmauldovo náměstí 12!!" zařval Remus. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.
"Tak jo, tohle zvládnu. Grimmauldovo náměstí 12!!" vykřikla jsem. Oblízly mě zelené plameny a začala jsem padat.

Vypadla jsem na druhé straně a byla ráda za pevnou zem. Tohle mi opravdu nedělá vůbec dobře. Fuj, malém jsem vrátila snídani.

Když jsem se trochu uklidnila, rozhlédla jsem se kolem. Byla jsem uvnitř nějakého staromódního domu. Soudě podle tapet, nábytku a prachu kolem.

"Remusi?" šeptla jsem do ticha, protože jsem ho nikde neviděla.
"Tady!" ozvalo se po mé levici. Vydala jsem se tím směrem. Bráchy už jsem za sebou také slyšela dopadnout.

Strčila jsem do velkých dobových dveří. Odhalily místnost se stolem a židlemi ze stejného materiálu. Vypadalo to vznešeně.

"Vítej v mém starém domě!" zahalekal nakřáplý a veselý hlas.
Vedle mě se objevil spoluvězeň mého nejstaršího bratra. Usmíval se od ucha k uchu.

"Siriusi!" vykřikla jsem a vrhla se mu do náruče.
"No to se podívejte. Moje vlastní sestra nejdřív obejme starýho dědka a až pak mě. Kdo ví jestli." slyšela jsem pobavený hlas.

"Tayi!" vykřikla jsem už po druhé a pro změnu se vrhla do náruče jemu.
"Chyběla jsi mi." zamumlal mi do vlasů. Roztomilé.

Do místnosti vešel Zack a zůstal zírat. Vypadalo to, že nemůže uvěřit, že konečně zase vidí svého "ztraceného" bratra.

"Ahoj." hlesl. Merline, to je trouba. Za ním vykoukl Luke. Až teď mi došlo, že vlastně Lucas neví o našem nejstarším bratrovi.

"Kdo to je?" zeptal se zvědavě. Vyprskla jsem smíchy spolu s Remusem a Siriusem.
"Mladíku, to je tvůj bratr." odpověděl se smíchem Sirius.

Lucas vyvalil oči.
"Taylore?" zašeptal. Tay přikývl. A nevěřili by jste, co se stalo. Luke se rozběhl a skočil do Tayovi otevřené náruče. Bylo to tak dojemné, že mi ukáplo pár slz. No dobře, brečela jsem jak želva.

Po všech objetí, slzách a mnoha pozdravů jsme se usadili okolo stolu a povídali si o všem možném. Hlavně Taylor vyprávěl Lukovi, jak to doopravdy bylo. Ten jen valil oči.

No prostě dokonalé shledání s dávno zapomenutým bratrem.

Heeey, další kapča na světě. Omlouvám se za chybky ale je 21:37 a já jsem mega unavená. Mám vás ráda.
Kateslyth<33