5 Brothers, 5 Problems

6. You ski like the devil

"Takže ty nás opouštíš?" posmrkl a zvolu mě obejmul.

"Děláš jako by jsme se už neměli vidět" zasmála jsem se a poplácala ho po rameni.

"Ale neuvidím tě skoro devět dní!"

"To přežiješ" řekla jsem a konečně se od Zaca odtáhla abych se mohla rozloučit i s Dylanem.

"Nezabi se nám tam" mrkl na mě Dylan a při jeho pevném objetí mě stihl ještě pohladit po vlasech,

"Neboj, nebudu stát na lyžích poprvý" usmála jsem " a navíc se známe jen týden, tak nechápu co děláte"

"Jako by ti to vadilo" zasmáli se oba a naložili mojí velkou tažku plnou věcí do auta, kterým mě Fred zaveze na místo určený pro sraz, odkud odjedeme autobudem společně s dalšíma 16-cti inteligentama si zalyžovat..

-

"Chceš?" ozvalo se mi vedle hlavy.

"Ne, díky" řekla jsem když jsem uviděla že drží v ruce balíček cucavých bombonů

"Jinak, jsem Dave" usmál se a podal mi ruku. Vím odkud ho znám, honil se s Kevinem a dalším klukem kolem tý hromady listí.

"Nell" potřásla jsem mu teda tou svojí a chtěla zase svojí pozornost věnovat hudbě, která mi hrála ve sluchátkách, ale Dave mi to neumožnil.

"Já vím" zasmál se " Kevin o tobě mluvil" dodal povýšeneckým tonem "co jsi mu udělala tak hroznýho, že se o tobě zmínil?" zeptal se s úsměvem

"Já?!" nevěřícně jsem se na něho podívala " to spíš on" zasmála jsem se

"To je taky možný" zasmál se a dál už mi svojí pozornost nevěnoval. Já svojí taky přesměrovala na cestu, která pomalu ale jistě ubíhala za oroseným oknem..

-

"Takže, dívčí pokoje jsou po vaší levé ruce a chlapecké po pravé" ozval se křil Smitha celou chodbou horské chaty kde jsme byli ubytovaní " snídaně v 8, oběd podle návratu a večeře v 6!"

"A co svačiny?" ozval se někdo, předpokládám starší

"Myslím, že zrovna ty je nepotřebuješ" zasmál se spolu se zbytkem protože jsme všichni věděli že má pravdu, jedinec kterej se ozval by opravdu kila mohl rozdávat " nicméně pokud nutně potřebujete svačiny můžete si je koupit. Pod sjezdovkou je obchod"

"Už se nebudeme zdržovat těmahle blbostma. Teď si jděte vybalit, převlíknout se, za hoďku nástup tady a odchází se na sjezdovku!" oznámil nám tělocvikář, který s náma jel taky a postupně nás postrkával směrem ke správným pokojům.

"Máme tenhle pokoj" oznámila mi Miss a k tomu otevírala dveře s číslem sedm. Jelikož je tady jen 5 holek, z toho 2 jsem já s Miss a ostatní neznám, tak nás dali na jeden šestilůžák.

"Ty neznáš ty ostatní holky?" zeptala jsem se když jsem si všimla že za náma nešli.

"Jen od vidění, ale snad budou v pohodě" odpovědela

"Ale jednu výhodu to přece má" zasmála jsem se když jsem si zabrala postel hned u okna ".. můžem si vybrat místa!" vykřikla jsem a se smíchem se hodila do peřin

"To máš pravdu" usmála se. Ona je neskutečná! Místo aby šla okouknout okolí z okna tak si začne vybalovat.

Nevěřícně jsem nad ní prokroutila hlavou a s úšklebkem odhrnula závěsy. Ani jsem se nestačila divit. Samozřejmě, viděla jsem z autobusu že kolem nás jsou nějaký kopce, ale netušila jsem že tady někde bude místo kde z pokoje uvidím na vrcholky. Bíle zapadaný stromy, třpytící se sjezdovka a lehký odraz slunce tomu dodávalo efekt, já nemohla být šťastnější. Přesně na tohle se celej podzim těším.

"Myslím že tady se mi bude líbit" zašeptala jsem si celkem pro sebe, jenže jsem nebyla jediná kdo to slyšel.

"To mně taky" zamyšleně se koukala na okolí kolem nás a já si při tom vzpoměla, že tohle je jen na týden. Na krátkou dobu po který se zas vrátím do toho blázince. " odpočinu si tady od všeho a skoro od všech" zasmála se, následně mě opustila při pozorování a vrátila se k její předchozí činnosti.

"Zrovna nad tím přemýšlím" uchechtla jsem se " aspoň chvilka klidu od Kevina, plus to mi připomíná že mám pořád jeho hodinky" v ten moment ale Miss propukla v záchvat smíchu.

"Počkaj" zvážněla " ty to nevíš?"

"Co bych neměla vědět?" zamračila jsem se nelíbí se mi kam to vede. Asi je pořád vidět, že ještě částečně nechápu situaci na týhle škole.

"Kevin jel přece taky" uchechtla se

"Jakto? Vždyť v autobude nebyl" nechápala jsem. Přece bych ho nemohla jentak přehlídnout a navíc přeslechnout.

"To víš, on má na lepší. Jezdí vlastním autem" řekla ironicky a vyšla z pokoje ven.

"Tak autem" zašeptala jsem si pro sebe a v tu chvíli věděla, že někde musím lihovku sehnat.

-

"Nováčci se mnou, ostatní s panem Smithem" rozkázal tělocvikář a dál už se náma nezabýval. Pak už si nás Smith převzal a pokračovali ke svahu, kde jsme dostali permanentky.

"Dělejte si co chcete, jezděte si jak chcete,ale hlavně neohrožujte sebe a ostatní" rozkázal Smith a jakmile jsme to uslyšeli, všichni se rozeběhli ke vleku..

"Hej, Nell?!"

"Jo?"

"Dáme závod?" zeptal se mě Dave na vrchu kopce.

"Proč ne?" zasmála jsem se a nečekala na nic. Jednoduše jsem se rozjela.

Tohle místo se mi opravdu zalíbilo, byl výhled na ostatní vrcholky a ještě když svítilo sluníčko. Navíc menší závod na začátek nebyl špatnej nápad. Pravda, bylo vidět, že Dave asi už nějakou chvíli lyžuje ale mě to neodradilo. Většinou jsme se navzájem předjížděli až jsem si skoro na konci myslela, že vyhraju. Ale ten pitomec mi vjel na lyže a stáhnul s sebou do sněhu.

Oba jsme se sice smáli jak blázni, ale nedaruju mu to. Mohla jsem to v klidu dojet, ale on aby neprohrál, mě srazil.

"Lyžuješ jako ďábel" řekl se smíchem

"A taky se tak umím mstít" zasmála jsem se se stejným tonem " kvůli tomu co jsi předvedl před chvílí se připravuj na odvetu"

"S tím počítám" usmál se a pomohl mi se zvednout.

Musím přiznat, že zalyžovat si po tak dlouhý době bylo super. Dlouhá sjezdovka tomu dodávala kouzlo a já se po třech hodinách těšila na velkej hrnek čaje.

Jakmile jsem se rozjela po nespočetněkráté za dnešek, dělala jeden oblouček za druhým a někdy se otočila za ostatníma, tak jsem si uvědomila, že tady pořád Kevin není.

Ani on a ani jeho kamarádíčci. Zřejmě pro to si jěště nikdo neublížil. Možná, že se někde zašili v nějakým baru do cestě, nebo dokonce potom vyjeli a potom se někde vybourali..

Ne, to si jen namlouvám. Určitě se tady během chvíle objeví a budou opět všechny prudit. Ikdyž po tý cestě by mohli být unavení a dát pokoj. Ale taková pravděpodobnost je velmi mal-

"POZOR!" někdo zařval. Na koho? Moje zvědavost mi nedala a pootočila hlavu směrem odkud to přišlo.

Pro moje udivení ale všichni koukali na mě.

"Co je?" zašeptala jsem si pro sebe a teprve potom se podívala před sebe.

Jen jsem se trochu zamyslela a sjížděla jsem ze sjezdovky na příjezdovou cestu, která vedla k parkovišti. Samozřejmě že jsem začala brzdit, ale mé smůle nepomohlo, že jedno auto akorát přijíždělo..

Ani jsem se nesnažila identifikovat řidiče, jen jsem zatáčela v domnění, že se vyhnu. I auto mě zaregistrovalo a dokonce jsem si všimla jak se pootočili kola směrem ode mně ve snaze mě nesrazit. Bohužel..