Hunger games - Příběh chlapce s chlebem

Kapitola 2 - Splátci

Primrose Everdeen... Primrose Everdeen....

Chvíli trvá, než mi to dochází. Ale ne! Té je pouze dvanáct! Plavovlasá dcera místní léčitelky, dívka ze sloje! Co je ovšem horší než že je toto její první losování, je to malá sestřička Katniss. Osoba, kterou miluje nejvíc na světě. Než mi to všechno dojde vidím, jak se paralyzovaně rozhlíží po okolí. Děti se rozestupují aby jí udělaly cestičku a ona jí s nečitelným výrazem prochází. Přes hukot v uších slyším výkřiky. „Prim!" davem se někdo prodírá. „Prim!" než dívenka stihne vystoupit po schodech, někdo si stoupne před ní. To ne... "Hlásím se jako dobrovolnice!" Zoufalost v jejím hlase je hmatatelná. Katniss. Cítím, jako by mě někdo praštil do hlavy, otupěle sleduji, jak toporně stoupá do prvního schodu. Effie nadšeně tleská. Neví však, co má dělat. Propuká zmatek, nikdo neví, jak reagovat. Ve dvanáctém kraji nebyl dobrovolník celá léta. Effie je zmatená, nic takového jistě nečekala. Ohlíží se a hledá odpověď. Něco říká starostovi, co mu šeptá však neslyším. „Co na tom záleží?" Odpoví jí. V jeho očích se něco mihne. Možná poznání? Určitě ji zná, i její sestru. Katniss prodává maso a jahody starostově rodině již roky. „Co na tom záleží?" opakuje chraplavě. „Ať postoupí kupředu." Prim ji však odmítá pustit „Ne, Katniss! Ne! Ty tam nesmíš jít!" křičí „Pusť mě, Prim," Odpovídá s tvrdostí v hlase. Je silná, vím že je, ale teď zcela jistě bojuje se slzami. Nerozpláče se, nezarmoutila by svou sestru ještě víc než byla. Ze skupiny vedle mě někdo vychází. Je to Gale. Chytá Prim a doslova ji odtrhává od sestry, která stoupá po schodech. Postaví se vedle Effie, která nadšeně tleská a trylkuje o pravém duchu her. „Jak se jmenuješ?" polkne, „Katniss Everdeenová," rozhlédne se, sleduje a zároveň nic nevidí. „Vsadím se, že to byla tvoje sestra. Nechceš, aby ti sebrala veškerou slávu, co? No tak, všichni! Velký potlesk našemu nejnovějšímu splátci!" Nikdo se ani nepohne, nikdo nepromluví, malý nesouhlas s praktikami Kapitolu. A pak, v jednu chvíli nic a najednou všichni tisknou tři prostřední prsty levé ruky ke rtům a natahují je vzhůru vstříc pódiu. Přidám se k nim a najednou jsou ve vzduchu ruce snad celého kraje. I malá hnědovlasá holčička se vytrhne své matce a přidává se k ostatním. Tichý vzdor, jediný, kterého jsme schopní. Zatím. V tu chvíli se připotácí naprosto zpitý Haymitch. Jediný žijící vítěz našeho kraje. „Podívejte se na ni. Jen se na ni podívejte!" haleká a objímá jí paží, kterou bych mu nejraději usekl. „Líbí se mi!" Všichni v jeho blízkém okolí krčí nos, stejně jako já nesnáší výpary alkoholu, kterými musí oplývat. „Má plno..." Těžce formuluje slova. „Kuráže!" vykřikuje vítězoslavně. „Víc než vy!" Obrací se na kamery. „Víc než vy!" Mohlo by ho to stát draho, ale co vím, žije sám a jen se neustále utápí v alkoholu. Nadechuje se k dalšímu proslovu, ale v tu chvíli zaškobrtne a padá dolů z pódia. Někdo přichází s nosítky a opilého Haymitche odnáší. Effie něco vzrušeně švitoří, ale neposlouchám jí. Dívám se na Katniss, která sleduje kopce za dvanáctým krajem. Koukám se do těch šedivých očí plných lásky a bolesti. Effie přejde k mísám se jmény chlapců. Ani se nenaději a drží v ruce lístek. Teď se to rozhodne, kdo může doufat alespoň v další rok svého života a kdo odjede ze svého rodného kraje užívat pár dnů Kapitolských lahůdek a rozmazlování, kdo bude poslán do souboje na život a na smrt a kdo se již pravděpodobně nikdy nevrátí zpátky domů. Reproduktory zapraskají a opět se ozve Effie v eouforické náladě z náhlého obratu. Slyším, jak jí hlas trochu poskočí, když přečte jméno vytištěné na papírku.

„Peeta Mellark."

Tentokrát vše slyším naprosto zřetelně. Srdce se mi zastavilo. K pocitu, že mě někdo praštil stromem o hlavu se přidá bolest na prsou, jako by mi v plicích nezbyl absolutně žádný vzduch. Právě jsem byl vyvolán k tabuli a musím předvést, jestli ve mě něco je. Buď mě učitel posadí s pětkou, nebo si nějakým zázrakem vybavím učivo a zvládnu to. Teď už to ale není jen o zkoušení, teď je to naostro. Buď přežiju a vrátím se domů, pak se ale musím zbavit dívky, které od nepaměti patří mé srdce, nebo pohořím a dám jí možnost vrátit se domů ke své sestře a matce. Cítím strach. Jsem stejně paralyzovaný jako před chvílí Prim. Vystoupím na pódium a rozhlédnu se. Je to příšerný pocit. Možná už se nevrátím, neucítím čerstvý chléb, neuslyším křik svého bratra, smích otce ani nadávky matky. To všechno by mi scházelo. Vlastně ne, pokud se nevrátím, budu dozajista mrtvý. Effie se ptá po dobrovolnících. Jiskřička naděje ve mně zhasne stejně rychle jako byla zažehnuta. Očima vyhledám svého bratra. Křečovitě zaťatá čelist a ruce v pěst vypovídají o jeho vnitřním boji, ale ani se nepohne. Nemám mu to za zlé. I bratrské pouto ve dvanáctém kraji má své meze. Primino pouto se setrou je unikátní. My tak silné pouto nemáme, neobětuje se pro mne. Starosta předčítá Smlouvu o velezradě. Němě zírám do dálky. Co budu dělat? Nemám ani tušení. Starosta pokyne, abychom si podali ruce. Snažím se Katniss stiskem dlaní uklidnit. Chtěl bych jí říct, že věechno bude v pořádku, ale vím že nebude. Nikdy už nic nebude v pořádku, jako by ale kdy bylo. Když se podívám do těch šedých studen, před očima mi probleskne naše první setkání mimo školu. Bylo jí jedenáct a její otec zahynul v dolech. Pamatuji si křik své matky. Katniss nám jednoho deštivého večera vybírala popelnici. Věděl jsem přesně co udělat. Hodil jsem dva bochníky chleba do ohně. Rána od hole, kterou mě matka přetáhla bolela jako čert, ale věděl jsem, že to, co dělám je správné. Poslala mě nakrmit jimi prasata, ale já je místo prasatům hodil promočené Katniss. Druhý den ve škole jsem za ní chtěl jít, pozdravit ji a zeptat se, zda je jí líp. Naše pohledy se na okamžik setkaly, byl jsem to však já, kdo ten svůj spěšně odvrátil. To všechno mi proletělo hlavou v jediné sekundě. V tu chvíli jsem její ruku pustil a mírotvorci mě odvedli do budovy soudu, kde jsem se měl v příští hodině rozloučit se svou rodinou.

Nechť 74. ročník hladových her započne.

Už to nebudu protahovat. Sama autorovy žvásty nečtu. :-D Doufám, že se kapitola líbila. Peace xx