Hunger games - Příběh chlapce s chlebem

Kapitola 7 - Fire is catching

Přistoupí ke mně a jemně se dotkne mé ruky. Prohlíží si mé jizvy. „Odkud je máš?" Ptá se zadumaně. „Jsem pekař." Něco souhlasně zamručí a pohledem pokračuje po mé paži. Očima klouže po vypracovaných svalech mé pravé ruky, které se vyrýsovaly za roky vykládáním pytlů s moukou. Sjede pohledem na mé břicho. I tam se skví svaly. „Pohledný, dokonce víc než jen pohledný." Zahučí a obchází mě. „Pojď" pokyne mi. Hodím na sebe šaty velmi tenké, téměř papírové látky. Vcházíme do místnosti, jejíž stěny jsou pokryté bílou kůži. Usednu na pohovku, tentokrát z kůže černé. Portia zmáčkne několik tlačítek a ze stěny vedle ní vyjede posuvný panel s jídlem. Opečené kousky kuřete, brambory a pečivo. Kuře jsem ještě nikdy nejedl. Doma jíme většinou staré pečivo, nebo veverky, které kupuje otec, čirou náhodou od Katniss. Všechno to nádherně voní, a tak se do jídla bez okolků dávám. Veverky nejsou špatné, ale kuřeti se za nic na světě nevyrovnají. Když dojím, složím příbor, jak mě učil bratr a utřu si ruce do ubrousku. „Takže. Jelikož jsme s Cinnou, Katnissiným vizážistou, přátelé, dohodli jsme se, že vytvoříme něco neobyčejného. Něco, za co si vás všichni zapamatují. I kdyby nechtěli, vryjete se jim do paměti. Takže jsme vám připravili velmi speciální kostým na zahajovací ceremoniál." Udivuje mě, že její hlas, stejně jako Mikailův, postrádá kapitolský přízvuk. Zajímalo by mě, jak vypadá Cinna, jako kreatura? Nebo relativně normálně jako Portia? Pochybuji, že by si zrovna ona vybrala za přítele nějakého Kapitolem vylepšeného mameluka. Očividně i v Kapitolu existují celkem normální jedinci, kteří svým způsobem rebelují proti vymyšlenostem Kapitolu.

Speciální kostým. To bude tedy něco. Doufám, že Portia normálně jen nevypadá a vevnitř není zvrácená jako zbytek obyvatel hlavního města. Ale když už jsme u toho... „Ještě nikdy jsem vás při hrách neviděl." Ptám se. „Ano, toto jsou mé první hry." Řekne nezaujatě. „Aha, tak proto máte 12. kraj" Říkám si spíš pro sebe než pro ni. „Ne, zažádala jsem o vás sama. Společně se Cinnou jsme se pro 12. kraj přihlásili dobrovolně." To mě zaujalo. Přihlásit se o 12. kraj? Jsme nejvíc zaostalí. Tedy v očích ostatních to tak je. Jsme horníci existuje snad nějaká více potupná práce? I Effie se již několik let snaží mermomocí dostat lepší kraj. Tak proč o nás požádali? O nejméně prestižní kraj? Splátci 12. kraje téměř nevyhrávají. Na nás si těžko vybudujete kariéru úspěšného vizážisty. Stejně se ale neptám, proč to udělali a ačkoliv mou otázku jistě vycítila, neodpovídá mi. „Takže jsme s Cinnou dohodli, že vás oblečeme do navzájem sladěných kostýmů." Promlouvá do ticha. „A jistě víš, že máme do vašich kostýmů zakomponovat zaměření kraje. V tvém případě, hornictví." Ach výborně. Hornický úbor. V tom si nás všichni určitě zapamatují. Povzdechnu si a připravuji se na nejhorší. „Ale my se nezaměříme na hornictví jako takové, ale přímo na samotné uhlí." To jsem nečekal. Sleduji, jak se její výraz mění ze zadumaného ve zvědavý. „Ty jsi pekař, že? Tak to se ohně doufám nebojíš."

Nervózně přešlapuji v černém elastickém obleku, které mi sahá od krku po kotníky. Na nohou mám nízké kožené boty a když se pohnu, na zádech mi zašustí červeno-oranžová kápě, kterou mi Portia zapálí těsně před vjezdem do ulic. Stejně barevná přilba vypadá velmi jednoduše. Začínám věřit, že nebudu vypadat jako nudný horník. I přes naději, že by naše vystoupení nemuselo být nejhorší ve mně bublá nervozita a strach. Co když mě oheň podpálí? Portia mě již několikrát ujišťovala, že není pravý, ale kdo ví co si tihle kapitolští rodáci vymyslí aby se proslavili. I kdyby byli nějakým zázrakem na rozdíl od ostatních normální, pořád se narodili v Kapitolu a vliv domoviny nelze jen tak smést ze stolu. Na obličej mi napatlali trochu líčidel. Nechápu tento počin, dokud se neuvidím v zrcadle. Moje překvapení zdaleka přesahuje předchozí překvapení po té, co se o mě postaral přípravný tým. Myslím, že i bez toho šíleného ohně by si nás lidé zapamatovali. Už se těším, až uvidím Katniss. Ten kostým nevypadá vůbec špatně.

Předchozí nadšení opadá. Procházím tunelem směrem ke koním a napětí ve mně narůstá. Shořím, určitě shořím. Vzplanu jako kousíček papíru! No snad v tom alespoň nebudu sám. Vidím ji jak stojí u našeho vozu, do kterého jsou zapřaženi dva uhlově černí koně. Cinna a Portia přijímají gratulace, ale nevypadají příliš nadšeně. Spíš ztrhaně a unaveně. „Co si myslíš o tom ohni?" Šeptá mi Katniss. „Strhnu ti kápi, když strhneš ty tu mou." Syknu. „Platí" Třeba to stihneme ještě něž nás oheň stihne popálit. „Vím, že jsme slíbili Haymitchovi, že uděláme přesně to, co nám řeknou, ale myslím, že ho nenapadlo tohle." Říká, „Kde je vlastně Haymitch? Neměl by nás chránit před podobnými věcmi?" Napadá mě. „Vzhledem k tomu, jak je nasáklý alkoholem, by od něj patrně nebylo moudré, aby se zdržoval u otevřeného ohně," říká a oba propukáme ve smích. Uslyším zahajovací hudbu. Jak by ne, málem mi prasknou ušní bubínky jak je hlasitá. Masivní brána před námi se otevírá. Dovnitř proniká tlumené měsíční světlo. Ryk davů oznamuje, že první splátci již nastoupili na své vozy a vyjeli do ulic. Jsou celí poseti drahokamy a flitry. První kraj, luxusní zboží pro Kapitol. Oblíbenci místních obyvatel. Druhý kraj se již připravuje. Za chvíli přijdeme na řadu i my.

Přišel čas, devátý kraj již mizí za branou. Otřepu se a otočím k Cinnovi, který k nám přichází s "umělým" ohněm. „Tak, jdeme na to." Říká a než stihnu mrknout, moje kápě se halí v plamenech. Připravuji se na spalující bolest, ale žádná nepřichází. S Katniss si vyměňujeme udivené a úlevné pohledy. Možná to nakonec přežijeme.

Přišel čas, jedenáctý kraj nastoupil na svůj vůz a koně se dali do pohybu. Cinna podpaluje i naše přilbice a udílí poslední rady. Seskakuje z vozu, ale něco ho napadá. „Držte se za ruce!" Křičí, tedy myslím, že to říkal. „Cože?" Ptá se Katniss. „Myslím, že se máme držet za ruce." Odpovím. Vezmu její ruku do své a kouknu na Cinnu, ten jen kývá a ukazuje vztyčené palce. Vyjíždíme za bránu a pohled, který se nám naskytne je ohromující.