Niku? ✓

~ 5 ~

,,Pepo?" Vydechla jsem.

,,Jsi to ty?" Zeptal se mě.

Kývla jsem hlavou. Po tom všem ho zase vidím. Je to neuvěřitelné.

,,Vy se znáte?" Zeptá se Kuba.

Oba mlčíme a díváme se tomu druhému do očí.

,,Asi ano. Tak odkud se znáte?" Ptá se dál Jakub.

,,Chodili jsme spolu." Řekneme oba najednou a ani jeden neodtrhne pohled.

Tehdy jsme byli na střední. Byli jsme mladí a zamilovaní.

,,Víš, říkal jsem si, jestli bys něchtěla někam jít. Třeba do kavárny nebo tak." Je roztomilé jak se stydí.

,,Jo, proč ne." Usměju se na něj.

Je to krásná vzpomínka. Šli jsme spolu na jedno kafe a za pár týdnů jsme spolu chodili. Z mé vzpomínací chvilky mě vyruší Kuba.

,,Můžete vnímat?" Zeptá se.

,,Jo, jasně." Řeknu a usměju se.

,,Dobře, vy dva se znáte, ale pro ostatní. Tohle je moje ségra Terka." Řekne Kuba a všichni se se mnou seznámí.

-

Seznamování proběhlo v pohodě, ale momentálně sedím na gauči a nudím se. Každý tady na něčem dělá. Dan a Radek tvoří beaty a jiní jako Kuba, Pepa a Dominik nahrávají.

Začal mě přepadat hlad a nebyla jsem asi jediná.

,,Neobjednáme něco?" Zeptal se Tomáš.

Všichni jsme odpověděli a Tomáš objednal pizzu.

,,Já se nudím." Pronesla jsem do prázdna.

,,Chceš si zahrát?" Zeptal se Kuba.

,,Jo, jasně."

Kuba vybral nějakou hru a začalo se hrát. Čekala jsem, že prohraju, ale šlo to dobře. Vyhrála jsem.

Hrála jsem snad s každým. Vyhrála jsem nad všemi.

,,To není fér." Řekne naštvaně Dominik. Je jako dítě, co neumí prohrávat.

,,Pizza!" Zakřičí Tomáš.

Najíme se a kluci jdou zase pracovat. Opět se nudím.

Nuda netrvá věčně, kluci mají za chvíli hotovo a můžeme jet domů.

-

Ležím na posteli a poslouchám hudbu. Do pokoje vtrhne Kuba.

,,Nechceš se jít dívat na film?" nic lepšího na práci nemám. Bez odpovědi se zvednu a jdu za ním.

Na gauči sedí Dominik. Kuba si sedne vedle něj a já vedle Kuby.

Protože nás to sledování filmu začalo bavit, tak jsme si jich pustili ještě několik. U asi čtvrtého filmu se mi začaly zavírat oči a já jsem usnula.

-

Probudila jsem se dolámaná na gauči. Pamatuju si, že jsme tady byli tři. Kde je Jakub? Rozhlédla jsem se po celém obýváku. Nikde nebyl.

Někde v bytě se otevřeli dveře. Pravděpodobně z koupelny přišel Kuba.

,,Dobré ráno."

,,Dobré." Odpověděla jsem mu šeptem.

Šel do kuchyně, kde si začal dělat snídani. Já jsem vstala a chtěla odejít do koupelny, ale Jakub zakřičel tak, až jsem málem spadla na gauč na spícího Dominika.

,,Citta, vstávej!" chudáci sousedi.

Dominik zamrmla, otočil se a spal dál.

,,Vstávej, jedeme do studia!" na to se už Dominik probral. Chtěl jít do koupelny, ale já ho předběhla. Chlapec má smůlu, první jsem vstala já.

Když jsem vyšla z koupelny, tak tam rovnou šel Dominik. Kuba už čekal venku.

Mezitím Dominik vyběhl jak blesk z koupelny, posnídal, obul se a odešel.

Já neměla, co dělat, tak jsem se rozhodla projít. Převlékla jsme se, vzala mobil a pěněženku, obula se a vyšla. Zajímalo by mě, jak se dostanu domů, když nemám klíče. Asi se budu muset stavit za klukama.

Pardubice moc neznám, ale tady se snad nemůžu ztratit. Šla jsem směrem do nějakého parku. Je to tady i pěkné. Myslím, že mi procházka udělá dobře.

.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

Takže, rozhodla jsem se, že kapitoly budou vycházet ve čtvrtek a neděli. Zatím se toho moc neděje, ale všechno má svůj čas.

570 slov ✨