Niku? ✓

~ 28 ~

,,Jedeme?" Podívám se na Kubu, který sedí v obýváku u notebooku.

,,Do Varů?" Zeptá se a ani se na mě nepodívá.

,,Emm, jo." Řeknu nervózně.

,,Fajn, zavezu tě a počkám."

,,No, já jsem chtěla ještě za mámou."

,,Hm, tak to nejedu." Řekne a dál píše.

,,Mámu jsme neviděli dlouho a Roman tam být nemá."

,,Nejedu." Odsekne a dál pracuje. Jdu si obléct kabát a obout boty.

,,Já pojedu." Podívá se na mě Dominik ze dveří.

,,Nemusíš, půjdu na vlak a stejně jedu k mámě." Řeknu a beru si kabelku.

,,Zavezu tě a klidně s tebou půjdu k mámě. Dlouho jsem ji neviděl.

,,Tak jo, díky."

Za chvíli jsem s Nikem v patách opouštěla byt a jela směrem Karlovy Vary.

-

,,V kolik končíš?" Zeptá se mě.

,,Ve dvě." S těmito slovy odcházím do budovy školy.

Vejdu do místnosti, kde máme mít přednášku a posadím se vedle Zuzky.

,,Ahoj."

,,Ahoj." Oplatím ji.

,,Jak se žije v Pardubicích?" Usměje se.

,,Skvěle, až na to, že dneska chci navštívit mámu. Chtěla jsem vzít Kubu, ale ten řekl, že nejede kvůli Romanovi. Nepomohlo ani to, že jsem řekla, že tam nebude."

,,Jsi tady vlakem?"

,,Ne, s Dominikem." Dál si nepovídáme, protože přijde profesorka.

-

,,Tak zase někdy." Obejme mě Zuzka.

,,Ahoj." Odtáhla jsem se a šla za Dominikem.

,,Teď pojedeme k mámě." Řeknu, když nastoupím do auta.

Zanedlouho stojíme před domem, kde jsem byla celé svoje dětství a musela ho opustit, kvůli člověku, kterého máma miluje.

,,Ahoj." Řekne hned, co otevře dveře.

,,Ahoj." Obejmu ji.

,,Ahoj, Dominiku." Pozdraví i Nika.

,,Dobrý den."

,,Pojďte dovnitř, jídlo je skoro hotové." Vešli jsme tedy dovnitř. Sundali jsme si boty, já kabát a Nik bundu.

,,Kuba nepřijel?" Zeptá se, když míchá omáčku.

,,Ne, nepřijel."

,,Proč?"

,,Kvůli Romanovi." Odpovím ji s povzdechem.

-

,,Jo, jsem v Pardubicích spokojená." Naše povídání přeruší zvonek.

,,Netuším, kdo to je." Řekne máma a jde otevřít.

Tlumeně slyším, že tam někoho nadšeně vítá. Doufám, že se teta nerozhodla přijet na návštěvu.

,,Kuba přijel." Slyším její nadšení v hlase.

,,Co tak najednou?" Zeptám se potichu Kuby, když si sedne.

,,Bylo mi to líto." Musela jsem ho obejmout. Objetí mi opětoval.

-

,,Ano, chystám album." Kubovo povídání o hudbě přeruší odemykání dveří.

,,Jsem doma!" Ozve se mi známý hlas.

,,Ahoj." Řekne a zarazí se, když vidí Jakuba a Dominika.

,,Takže nejdřív jeden feťák a pak druhý?" Kuba chtěl vstát, ale zatáhla jsem ho za ruku zpátky.

,,Romane!" Napomene ho máma.

,,Musím si odskočit." Opět prohlásí máma a odejde.

,,To je tvůj přítel?" Podívá se Roman na mě a Dominika.

,,Ne, a i kdyby byl, tak tobě to může být jedno!" Řeknu nepříjemně.

,,Mami, bylo to fajn, ale myslím, že půjdem." Promluvila jsem na mámu, když se vrátila a snažila se usmát.

,,Dobře."

V chodbě jsme se oblékli, obuli, objali mámu a šli do aut. Tentokrát jsem jela s Kubou.

-

,,Jdeme se na něco dívat?" Promluví Kuba.

Je pravda, že vedle sebe sedíme na gauči. Máme v ruce mobil a každý si děláme to svoje.

,,Můžeme." Podívám se na Nika, který jen kývne.

Zapínáme teda film s nějakým akčním tématem. Já se opřu o Dominika, který sedí vedle mě.

,,Kdybych nevěděl, že jste kamarádi, tak bych si myslel, že spolu chodíte." Řekne Kuba. S Nikem se na sebe podíváme a zasmějeme se.

Kéž bych mohla být něco víc než kamarádka.

.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

Opět děkuju, že tuto knížku čtete. Nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo někoho bavit. ❤️

570 slov ✨