Niku? ✓

~ 24 ~

Probouzí mě ostré světlo. Pomalu se zvedám ze zadních sedaček a protahuju se. Domů jsme se nevrátili. Nejen, že už bylo okolo jedné ráno, ale bylo lepší nechat Jakuba vychladnout. Pohledem hledám Nika, který je opřený o kapotu a v ruce drží opět cigaretu. Vystoupila jsem a šla za ním.

,,Dobré ráno."

,,Dobré." Odpověděl. Nevím, co mě to popadlo, ale obejmula jsem ho. Nik típnul cigaretu a taky mě objal. Nutilo mě to vzpomínat na včerejšek.

,,Kam máš v plánu jet?" Zeptala jsem se ho.

,,Na vyhlídku." Odpoví mi a soustředí se dál na cestu. Po chvíli zastavujeme na kopci, z kterého jde vidět na Pardubice.

,,Vysedej." Jak řekl, tak jsem udělala. Sedli jsme si na kapotu a pozorovali brzký západ slunce. Opět mě okouzlil výhled.

,,Zlobíš se?" Zeptám se z ničeho nic. Moc dobře ví o čem mluvím.

,,Ne, chvíli jsem naštvaný byl, ale přešlo mě to." Usmál se na mě.

,,Je ti zima?" Jen jsem kývla hlavou a měla jsem jeho mikinu. Poté si přehodil ruku přes moje ramena a přitáhl si mě blíž.

,,Nerad ruším tvoji objímací chvilku, ale musíme se vrátit. Jedu do studia, staví se Calin." Nasedli jsme do auta a jeli zpátky.

Dominik mě zavezl domů a odjel do studia. Vystoupala jsem schody a šla do bytu. Kuba nikde, aspoň se vyhnu tomu, kde jsem celou noc byla, i když jeho naštvanost byla větší, takže by se možná neptal.

Šla jsem si dát sprchu a celkově ze sebe udělat člověka. Uvařila jsem si kávu a dívala se z okna.

Z mého dívání na Pardubice mě vyrušil zvonek. Šla jsem tedy otevřít.

,,Dobrý den." Pozdravila jsem paní za dveřmi.

,,Dobrý, bydlí tady Dominik?"

,,No..." Ani nevím, kdo to je.

,,Jsem jeho matka." Tohle smysl dává, pustila jsem ji teda dovnitř.

,,Netušila jsem, že si Dominik našel přítelkyni." Prohlásila mezitím, co si prohlížela obývák.

,,Já nejsem jeho přítelkyně. Jsem jen jeho spolubydlící a taky jsem sestra Jakuba." Uvedla jsem to na pravou míru.

,,Tak to se omlouvám."

,,Dáte si kávu?" Myslím, že Nika se jen tak nedočká.

-

S Dominikovou mámou si povídám asi dvě hodiny. Je to sympatická žena. Myslím, že lepší máma, kromě té mojí není. Naše povídání je přerušeno odemykáním dveřím.

,,Tery, kde jsi?" Zakřičí Dominik z chodby.

,,Obyvák." Křiknu zpátky.

,,Chtěl jsem jen říct, že... Mami? Co tady děláš?"

,,Přišla jsem na návštěvu, když ty nejsi schopný přijít." Objasnila mu.

,,Myslím, že já půjdu." Zvednu se z gauče.

,,Ne, nemusíš chodit." Řekne Dominik a já se posadím zpátky. On si přisedne k nám a společně si povídáme.

-

Dominikova máma odešla před půl hodinou a já v televizi sleduju seriál.

,,Ahoj." Pozdravím Kubu, který přišel. Neodpověděl a šel do pokoje. Mrzí mě, že je naštvaný, ale kdybych za ním šla, tak to můžu ještě zhoršit. Prostě ho musím nechat vychladnout.

,,Taky se s tebou nebaví?" Přisedne si ke mně Nik. Záporně zakroutím hlavou. Následně se zvedne a jde do lednice.

,,Tam nic není." Křiknu na něj.

,,Nákup?" Přijde zpátky a já jen kývnu hlavou. Následně se jdu převléct a společně vyrážíme do obchodu.

.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

No, tak další kapitola je tady! ✨

520 slov ✨