Niku? ✓

~ 23 ~

Ráno jsem vstala celkem normálně. Namířila jsem to do koupelny, kde jsem udělala takovou ranní rutinu, pak jsem šla do pokoje, kde jsem se převlékla.

Když jsem šla do kuchyně, tak z pokoje vycházela nějaká holka. Následně opustila byt. Já se otočila na dveře Dominikova pokoje, kde se na mě ve dveřích díval Nik. Když se naše pohledy střetli, tak já se usmála, on svraštil obočí a práskl dveřmi.

Možná to bylo tím, že jsem se mu otevřela. Všechno mu řekla a nakonec prohlásila, že s Pepou mít nic nebudu.

Když tak přemýšlím, tak co mu na tom vadí? Je to můj život, ne? Myšlenky jsem radši zahnala a šla se nasnídat.

-

Hledání práce, která bude spíš brigáda se podařilo. Budu dělat u jedné paní v kanceláři. Dneska ve tři mám jít na něco jako pohovor. Pomalu se začínám chystat, abych to stihla.

Za chvíli si už obovám boty a opouštím byt. Pardubice jsou i krásné město, když víte kam jít. Procházím okolo parku, kde si hrají malé děti. Nedávno jsem si taky takhle hrála a teď jsem na vysoké.

Přede mnou je velká budova do které vstoupím. Vyjdu pár schodů a nacházím se v jednom z pater. Zaklepu na dveře, a když se ozve 'dále', tak vstoupím.

,,Dobrý den."

,,Dobrý den, vy jste slečna Vlčková?"

,,Ano, jsem." Paní je na pohled sympatická.

,,Já jsem Adamcová, prosím sedněte si." Po půl hodinovém rozhovoru s kanceláře odcházím s tím, že v pondělí nastupuju. Mám posledních pár dnů volna.

Na oběd si zajdu do restaurace poblíž a poté jdu domů.

-

Doma opět nikdo není. Vyjímkou je to, že Jakub není u Nikol, ale ve studiu. Začínám se nudit, zavolám Zuzce. Chvíli to vyzvání, ale pak to vezme.

,,Ahoj."

,,Ahoj." I když ji nevidím, tak vím, že se usmála.

,,Chci se zeptat, jak to jde, co nového a co Filip."

,,Jde to trošku hůř, protože se s Filipem trochu hádáme. On pracuje jako barman, takže se vrací pozdě a na mě poslední dobou nemá čas." Jednou přijde ve vztahu moment, který je otázkou toho, jestli spolu budou dva i nadále tvořit pár nebo se každý rozejdou svou cestou.

Náš hovor pokračuje ještě hodinu, dokud ho Zuzka neukončí, protože její táta slaví narozeniny a má oslavu.

Jen tak ležím se svými myšlenkami dokud neusnu.

-

Probudí mě hádka. Nic moc jsem neslyšela.

,,Víš, co? Dělej si, co chceš, Dominku!" Podle hlasu to byl Jakub. Následně jeden z nich práskl dveřma. Pohnul se i malý květináč, který jsem měla na stole.

,,Co se stalo?" Vyjdu z pokoje. Odpovědi se mi nedočkalo, protože Jakub byl přerušen zvonkem. Jdu otevřít dveře.

,,Dobrý den." Za dveřmi stojí starší paní.

,,Dobrý." Podívá se na mě trochu se strachem.

,,Je všechno v pořádku?" Nadechovala jsem se na odpověď, Jakub byl rychlejší.

,,Ano, všechno je v pořádku, paní Malá."

,,Dobrá, tak já půjdu." Paní se otočila k odchodu a já zavřela dveře.

,,Co se stalo?" Podívám se na něj.

,,Hádka začala tím, že upřednostňuju Nikolu." Nik měl svým způsobem pravdu, ale nemusel křičet.

,,Víš, ono je to pravda. Trávíš s Niky víc času a ani tě tady nevidím." Snažím se to říct opatrně, což se nepovede a začne na mě křičet. Nechci to poslouchat. Jdu do pokoje, kde si vezmu mobil a vracím se obout.

,,Ano, vypadněte oba!" To je poslední, co slyším, než opustím byt. Seběhnu schody. Moje nevnímání okolního světa zapříčiní to, že do někoho narazím. Před dveřmi paneláku stál Nik s cigaretou v ruce.

,,Taky tě vyhnal?" Že by ho ta naštvanost na mě opustila?

,,Odešla jsem sama." Dívala jsem se před sebe.

,,Jdem se projet." Vzal mě okolo ramen a rozešel se k autu. Oba jsme nasedli. Dominik nastartoval a my za chvíli míjeli ceduli s názvem 'Pardubice'. Jsem ráda, že ho ta naštvanost opustila.
.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

Děkuju za 300 hlasů.

radapisupicoviny

⬆️ Díky za tebe ❤️✨

640 slov ✨