Be my yellow [tsukkiyama]

10- žluté praporky

Najedl jsem se a užíval si to, jak mě Yamaguchi probodává pohledem. Dokud se ode mě drží dál, budu v pohodě a šťastný, určitě je ten typ, co by mi s kytkou v ruce navrhoval vztah kdyby mohl. Díky těm idiotům, co se ztřískali jsme měli celé dopoledne kondici. Běhaní k praporkům a zpátky, vyběhávání kopečka a nebo sekání dřeva. Takhle vypadalo naše celé dopoledne. Sem tam se dala blicí a picí pauza . Daichi už nebyl naštvaný jak ráno a Suga vypadal, jakoby na to už zapomněl. Nadešel čas oběda, vedle mě si sedl Yamaguchi a poprvé na mě za ten den promluvil.
,,Taky už jsi úplně mrtvý Tsukki? Chceš donést vodu?"
Jen jsem na něho zvedl obočí ,,Neotravuj Yamaguchi" Jen jsem chtěl klid, srovnat si myšlenky z té noci, bez něj.
,,Dobře" Zvedl se od stolu a sedl si za Akaashim a Bokutem. Odpoledne jsme opět hráli proti sobě v těch už určených týmech. Už jsem na svých zádech necítil jeho pohled. Yamaguchi si užíval  hru a šlo mu to až podezřele dobře. Myslím, že je dnes sobota. alespoň doufám. Znamená to to že už se jen jednou vyspím a pojedu domů. Byl odpolední klid, bylo nám oznámeno, že odpoledne půjdeme na výlet. Šel jsem si lehnout a usnul, protože mě tak trochu bolela hlava. Yamaguchi se stále neukázal. Má tentokrát výdrž, většinou po dvou hodinách začne znovu dolízat.

______________________________________

Byl  odpolední klid a já se bavil s Hinatou, který i přes to co se stalo ráno měl hromadu energie. Chtěl jsem Tsukkimu ukázat, že tentokrát to fakt přehnal a že čekám na omluvu nejen a dnešní ráno. Za pět minut byl sraz na výlet, šel jsem si do stanu pro mikinu a viděl jsem spícího Tsukkiho. Šel jsem za Daichim ať ho vzbudí. vyrazili jsme krásnou lesní cestou, vypadala jako jedna z těch co bývají v těch kouzelných filmech.
,,Proč si mě nevzbudil?" Spustil na mě napjatě
,,Promiň, teď nemůžu" Vyhrkl jsem ze sebe a popoběhl dopředu za Hinatou, který mě naštěstí vždy v těchto situacích nevědomě zachrání.
 Vyšlapávali jsem slušný kopec, tu mikinu jsem si nejspíš bral zbytečně, bylo hrozné horko díky sluníčko, co na nás intenzivně svítilo. Ale po cestě zpátky se zatáhlo a šíleně ochladilo. Všichni jsme drkotali zubama. Tsukki vypadal , že se brzy skácí k zemi a ono se to fakt stalo. Stál jsem moc daleko od něj, takže nevím co se přesně stalo.
Rozběhl jsem se k němu a přikryl ho ležícího na zemi svou mikinou. Za chvíli už pro nás přijeli trenéři a dovezli nás do campu. Nadopovali ho všemožnými prášky a pak ho poslali odpočívat do stanu. Stále byl zakrytý mou mikinou ale přesto mu byla zima. Sice už spal ale bylo vidět jak se jeho tělo klepe.
Sundal jsem si tričko a lehl si vedle něho. Cítil jsem na své hrudi jeho studenou ruku která se po mně za spaní natáhla. Přisunul  jsem se blíž a výš, takže se jeho tvář opírala o mě rameno a na hrudi jsem cítil  jeho studený nos. I přes stan byla rozeznatelná poloha měsíce, venku se všichni bavili a Bokuto tam určitě znova někoho opíjel. Můj zrak se zaměřil na Tsukkiho, který jakoby něco povídal ze spaní.
,,žlutá je tak otravná barva...jsi jako slunce... nic kvůli tobě nevidím...jsi všude... červenají mi kvůli tobě tváře... je to otravné...  " jeho slova byla matoucí, buhví z jaký knížky skrze maturitní četbu to byla. Nějaká kytice verze  2.0. Ah ne nebuď hloupý Yamaguchi. 
Asi už bych měl jít spát ale....
Pohladil jsem jeho tvář, byla jemná a chladná. Oddálil jsem se abych mu lépe viděl do obličeje Jeho rty hrály několika barvami, přemýšlel jsem jestli je dobrý nápad to udělat ale pak jsem si řekl, co když by byl nedobrý nápad to neudělat. Spojil jsem na  moment naše rty a cítil jak mi rudnou tváře, naštěstí jeho oči byly stále zavřené 
,,Mám tě rád" Zašeptal jsem a odebral se do říše snů plného žlutých žabiček.

.

OYA! SLABŠÍ ČÁST ALE DNESKA BY MĚLA VYJÍT JEŠTĚ JEDNA! DOUFÁM ŽE NĚKOMU UDĚLÁM RADOST<333