Be my yellow [tsukkiyama]

8- žluté pyžamo

Bylo to legrační odpoledne, byl jsem v týmu s Akaashim, Konohou a Asaahim. Byli jsme klidný a tichý tým, který trošku ráznější Konoha měl na starost. Tyhle týmu nám prý zůstanou i na další aktivity, teď jsme ale šli na večeři do hospody asi 5 minut od kempu. Akaashi a já jsme tiše kráčeli vedle sebe. Po chvilce jemně prolomil ticho.
,,Pořád je Tsukishima naštvaný na Bokuta"
,,Spíš je naštvaný na celý svět" špitl jsme nervózně a poškrábal se na zátylku, snad se Tsukki nikdy nedozví, že jsem tohle řekl.
,,Bokuto-san má takové chvilku, je to sice nadlidský úkol ale je dobré si na něj zvyknout a nebo si ho vůbec nevšímat" Rozmluvil se Akaashi a jemně se usmál, poté se ke mně otočil.
,,Jo Tsukki má rád.... klid nebo samotu.... hudbu a nejlepší je když ho nikdo neotravuje" Povzdechl jsem si.
,,Ale ty přesto stojíš po jeho boku a vyplnuješ jeho mezery a to je obdivuhodné" usmál se a poplácal mě po rameni. Akaashi se mě asi minutu na to zeptal, jaký je náš vztah (mě a Tsukkiho)
,,No jsme-" Začal jsem větu
,,Akaaaaashiiii Akaaaashiiii Tadyyyy jsiii ! " Přerušil mě Bokuto a já jen pár kroky zrychlil a ocitl se vedle Tsukkiho. Už jsme byli u hospody a zabrali si stoly. Seděli jsme venku ale byli jsme krytí stříškou.

Večeře byla dobrá, myslím že jsme měli maso s bramborem. Dojídal jsem poslední sousta, když se přišel Bokuto s panáky v ruce a postavil to před ty, jež skočili do jezera. Tanaka a Noya si cinkli a hodili to do sebe na ex. Jestli by na tohle přišli naši rodiče, tak bychom nejspíš všichni skončili v polepšovně.

,,Boke dej si! Je to sladký! Bude ti to chutnat" Pronesl Kageyama a smál se nad Hinatovým obličejem, když to do sebe hrkl jak džus. Kageyama byl také donucený vypít to na ex. Jediný kdo se na panáka ani nepodíval byl Tsukki.
Bokuto povytáhl obočí
,,Jestli do sebe nehrkneš tento donesu ti další dva" Jak řekl, tak udělal ale Tsukki nejevil sebemenší zájem. Bokutův zrak spadl na mě a já začínal být nervózní.
,,Yamaguchi, pomož mu ! Jako vždycky!" Tsukki mě změřil vražedným pohledem. Opatrně jsem natáhl ruku a překonal odpornou chuť. Už na stole stály jen dva a v Tsukkiho očích bylo vidět překvapení, jemným pohybem ruky posunul další panáky ke mně. Proč to udělal. ,,Ah ne děkuji"
,,Předveď nám jak se to dělá Yamaguchi, třeba ti to půjde líp, než hraní volejbalu" Řekl Tsukki a rozesmál ostatní kluky. On věděl jak moc mě mrzí, že nejsem v základní šestce a stejně to řekl. Klepaly se mi nohy a cítil jsem pohled všech. Mačkal jsem si mikinu a hloupě se usmíval.
,,Tak očividně nepůjde" rozesmál se Tsukki a ušklíbl se na mě. Nahnul se pro panáka ale já mu ho vytrhl z ruky a vypil ho.  Když jsem rukou máchl po tom druhém, chytli jsme si navzájem ruku a uprostřed našeho stisku byla sklenička. Nehodlal jsem to pustit, chtěl jsem mu dokázat, že není pravda co říká. Naše oči se hádali, ani jeden jsme nemrkl.
,,Ja donesu další dva" Ohlásil Bokuto a ve vteřině byl zpět. Nakonec jsem skončil s čtyřmi panáky v sobě a tím vyhrál své osobní vítězství.
Moje a jeho nohy mířili ke stanu. Snažili jsme se jít rovně, teda minimálně já, protože Daichi nás měřil naštvaným pohledem.  Stále jsem byl na něj naštvaný, kvůli tomu co řekl. Já vím, že mě chtěl jen vyhecovat. Noya s Tanakem se nás snažili  i usmířit.
V chodbě od stanu jsem se pokusil se převléct. Boxerky s žlutým tričkem jsem si ještě zvládl obléct. 
Tsukki už ležel na své půlce a sundával si brýle. Jeho dlouhé nohy byly hned u vchodu do ložnice a mně se připletly pod nohy a já zakopl. Zavřel jsem oči a když jsem se otevřel, díval jsem se mu do očí, rukama jsme se lehce opíral kolem jeho hlavy a jeho ruce zjemnily můj pád na něj. ,,Omluv se Tsukki" vyhrkl jsem a nespouštěl z něj zrak. ,,Proč bych měl" Chytl mé ruce a posunul si mě pod sebe. Jeho tělo na mě bylo plnou vahou.

Oya oyaa!! Doufam ze udelam opet nekomu radost! A ze me nebudete mit za zvraceneho cloveka🖤i kdyz ja vlastne jsem🖤 hih 🖤
KRASNY NOVY ROOK!