Be my yellow [tsukkiyama]

4- žlutý sloup

Otevřel jsem oči a stále cítil jeho ruku na sobě, Tsukki měl ještě zavřené oči, to jsem zjistil když jsem se k němu otočil a kvůli tomu, ze mě jeho ruka pomalu spadla na postel. Vypadal opravdu roztomile, stále jsem si přemítal včerejšek, kdy jsem svíral jeho chladné ruce a koukal do jeho očí, v kterých se často ztrácím.
,,Na co koukáš? Ozvalo se
,,Na nic... promiň Tsukki jen jsem přemýšlel" zpanikařil jsem a sedl si na postel zády k němu. Všiml jsem si jeho ruky, které plácala v okolí postele a nejspíš hledala brýle. Podal jsem mu je a byl mi darován pronikavý až děsivý pohled. Tsukki se zvedl z postele a odešel do kuchyně, nešel jsem za ním, co když by tam někdo byl... Bylo by to nevhodné ! Hodil jsem na sebe mikinu a kalhoty a dál seděl na posteli. Stále ve mně tak trochu přeskakovalo. Ve dveřích se vynořil Tsukki s miskami v ruce, křupky s mlékem jsem měl vždycky rád
,,Děkuju " zašeptal jsem a usmál se
,,Já tě potom doprovodím domů"
,,Prosím?" rozzáříly se mi oči
,,Mamka mi řekla, ať se doprovodím domů" zopakoval hlasitěji

Co jsme dojedli tak jsem vyrazili. Sem tam jsme jeden něco řekl, ale k dinoparku ani k tomu, co bylo po tom se ani jeden z nás nevracel. Stáli jsme u mých vchodových dveří
,,Děkuju že jsi mě doprovodil, buď opatrný se svými prsty" Zamával jsem mu před obličejem a začal vsunovat klíče do zámku
,,Příště by něco mohla naplánovat zase tvoje mamka"
prohodil, když stál ani né metr zamnou a já to hned nepochopil. Když jsem se otočil zpět, byl už o tři metry dál
,,Můžeme se podívat na Já Simon" vykřikl jsem a jak jsem si uvědomil, co jsem právě navrhl, rychle jsem odemkl dveře a zabouchl za sebou. Ani jsem se nestihl podívat, jak se tvářil.

__________________________________________

Já Simon ? Co to vůbec je? přemýšlel jsem ve své hlavě a naklikal to do telefonu, když jsem si to mířil zpět domů.
- Ale vždyť to je... Ne to se určitě spletl, tenhle film nemyslel...nebo možná... né. Vždyť je to Yamaguchi ten žije jen pro svou želvu, co má doma. Ten ani nemůže vědět-
Ránou o sloup žluté barvy jsem zastavil své přemýšlení, avšak bolest přehlučil něčí smích. Přes zamlžené brýle jsem toho moc neviděl, ale poznal jsem podle hlasu o koho šlo
,,HEJ HEJ HEJ takhle se ti nerozsvítí, už jsem to zkoušel" zahučela na mě ta sova v šedém kabátu.
,,Bokuto-san" napomenul ho Akaashi, ti dva naproti mně stáli ruku v ruce, jako ti zamilovaní ve filmech. Slyšel jsem Kurooa nějáké výsměšky typu kdo by chodil s takovým polenem jako je Bokuto ale on sním asi fakt někdo je. A ten někdo je ten tichý Akaashi, co podporuje Bokutovi ambice a zvládá ho v jeho horších situacích. Nechápu jak to Akaashi zvládá ale samozřejmě, mi do toho nic není
,,Bokuto-san se tě chtěl zeptat, odkud jdeš a zda vám trenér říkal o tom dalším víkendu ? " Prolomil Akaashi ticho a přinutil Bokuta kladně zakývat hlavou
,,Od Yamaguchiho a o víkendu nevím"
,,Takže Yama-" Chechtal se Bokuto
,,Aha, no nic tak se uvidíme o víkendu , zatím" Přerušil ho Akaashi a táhl Bokuta přes přechod k zastávce, i na tu dálku bylo vidět, jak někomu povadly vlasy. Zasmál jsem se a šel si svou cestou. Teď jsem jen přemýšlel, co má být o víkendu a proč nic nevíme.

Doufam ze nekomu udelam radost! I takovou malou kapitolou... a uz se pokusim psat casteji!🖤krasny predvanocni cas !!