V jiném světě

Setkání (2.kapitola)

Sobota 8:30

Bylo normální ráno. Vzbudily mě sluneční paprsky svítící přes mé záclony na okně. Ospale jsem se převalila na druhou stranu postele a vzala mobil z nočního stolku. Projela jsem sociální sítě a napsala Hance.

Zprávy s Hankou:
(H=Hanka, J=Já)

J: Dobré ráno
H: Dobré, jak si se vyspala?
J: Dobře. Nechceš jít dneska ven?
H: Klidně, dneska nic nedělám
J: Ok, tak v 15:00 pod tvým barákem
H: Ok, Pa😘
J: Pa♥️

Vstala jsem z postele a šla do koupelny. Udělala jsem si ranní hygienu a převlékla se. Sešla jsem schody a pozdravila matku. Přinesla mi snídani a začetla se do knihy, kterou měla položenou na stole.
Do oběda jsem dělala úkoly do školy nebo se dívala na Netflix. ,,Emo, pojď na oběd" ozvalo se z kuchyně v dolním patře. Zavřela jsem noťas a šla do kuchyně, kde už matka chystala talíře. Na oběd bylo kuře a já si na něm pochutnala. Odešla jsem nahoru do pokoje a otevřela noťas s rozkoukaným filmem. Najednou se rozrazily dveře, ve kterých stala matka s naštvaným obličejem a sledovala mě, jak se v pohodě dívám na film. Přišla k posteli, vytrhla mi noťas z ruky a řekla: ,, Celý den sedíš jenom u toho hloupého filmu. Pojď mi taky s něčím pomoct". Přitom upřímně řečeno, já jsem byla ta, co tady všechno v domácnosti dělala. Sebrala jsem se a odpověděla jí: ,, Teď nemůžu jdu s Hankou ven!". Na to se jenom naštvaně otočila s noťasem v ruce a odešla do obýváku. Vstala jsem z postele a šla se převléknout. Dále jsem se učesala a nanesla lehký make-up. Vzala si batoh, naházela do něho potřebné věci a odešla z domu.
Stála jsem na zastávce a poslouchala písničky přes sluchátka, co jsem měla v uších. Autobus zastavil u zastávky a já nastoupila. Naproti mě seděla paní, jenž vypadala namyšleně a vraždila mě pohledem. Zadívala jsem se na ní a měla z ní špatný pocit. Nemohla jsem z ní spustit oči. V tom se po celém autobusu ohlásilo zastavení na zastávce, kde jsem vystupovala.
Viděla jsem Hanku, jak tam sedí a čeká na mě. Objala jsem jí a vyrazily jsme na procházku. Povídaly jsme si o všem možném, smály se a celkově jsme vypadaly jako opilé. Lidi se za námi otáčeli, ale my jsme se jenom smály. Obě jsme musely být doma v 8 hodin. O hodinu později jsme pomalu odcházely z obchodů, kde jsme byly, a šly k zastávce. Čekala jsem na autobus, který mě měl dopravit domů. Dlouho se nic nedělo, tak jsem musela jít domů pěšky. Rozloučila jsem se s Hankou a vydala se po cestě domů.

Doma 20:30
Konečně jsem stála před domem. Otevřela jsem dveře a hned první, na co se mi naskytl pohled, byl od matky soptící obličej plný strachu a vzteku. Vynadala mi a poslala mě se psem ven, jak byla zvyklá. Pokaždé když byla naštvaná, tak mě poslala se psem ven. Vzala jsem Daisy na vodítko, nacpala si do učí sluchátka a poslouchala hudbu z editů na tik toku. Stála jsem chvíli na jednom místě a dívala se na oblohu. Svítil čisté bílý měsíc a hvězdy okolo něj. Přimhouřila jsem oči, protože se mi zdálo, že vidím modré světlo, které vypadalo jako nějaký portál. Světlo se začalo pomalu zvětšovat a já začala panikařit. Neznámá věc se uprostřed roztáhla. Zvedl se silný vítr a pomalu mě odsouval pryč od podivného modrého světla. Daisy se mi vyprostila z vodítka a utekla někam do lesa, jenž se nacházel za naším domem. Vítr se uklidnil a já se postavila přímo doprostřed oné věci. Viděla jsem, jako kdyby na mě někdo padal. Myslela jsem, že se mi to zdálo, ale opak byl pravdou. Přibližně za 3 sekundy mě srazil neznámý chlapec ve školní uniformě s tmavšími vlasy. Zvedla jsem se a nabídla mu ruku.

Pohled Pětky

Snažil jsem se přemístit z apokalypsy do současnosti za mou rodinou, ale místo toho jsem to nějak pokazil a objevil se na nějakém neznámém místě, které jsem nikdy jindy neviděl. Vzpamatoval jsem z cesty portálem, který jsem vytvořil a všiml si, že jsem srazil nějakou holku v mém věku. Zvedla se a nabídla mi ruku, kterou jsem nakonec přijal. Představila se mi: ,,Ahoj jsem Ema". Díval jsem se na ní a jako bych na minutu zamrzl. ,,J-jsem Pětka" a oba jsme si potřásli rukou. Ema se na mě zmateně dívala a po té řekla: ,,Pětka? To je tvoje jméno?" Odpověděl jsem, že jméno nemám, díky svému hroznému otci. Přijmula to a dále nic neříkala.

Pohled Emy
Letělo mi hlavou několik otázek....odkud se tu vzal?.....co byla ta modrá věc?........co tady vůbec chce a dělá?........ale na žádnou z nich jsem si nedokázala odpovědět sama. Vzpomněla jsem si na Daisy, chytla Pětku za ruku a táhla ho do lesa, aby mi ji pomohl najít. Volali jsem nejméně 30× to samé slovo, ale Daisy nikde nebyla. Mezitím, co jsme Daisy hledali, jsme se Pětkou docela skamarádili a řekli si navzájem svojí minulost. Přišli jsem na to, že máme spoustu věcí společných. Zastavili jsme se uprostřed lesa a Pětka znervózněl, když uslyšel nějaké šustění listí nedaleko od nás. Chytl mě za předloktí a postavil se přede mě. Ze tmy vyšel pán, který byl celý v černém, a uhodil Pětku do břicha. Pán v černém se začal pomalu přibližovat ke mě a položil ruku na můj bok. Jeho obličej se začal přibližovat k tomu mému. Dělilo nás od sebe pár centimetrů, ale já na nic nečekala a vlepila mu pěstí do obličeje. Pětka se mezitím vzpamatoval a uviděl chlapa, jak se krčí k zemi bolestí na obličeji. Přišel k němu a kopl ho do břicha jako to udělal předtím chlap jemu. K mojí noze najednou přiběhla Daisy a já jí vzala do náruče a běžela s Pětkou pryč z lesa. Když už jsme byly zpátky na cestě, kde jsem Pětku viděla poprvé, zpomalili jsme a já položila Daisy na zem, aby šla po svých. Oba jsme se opřeli o kolena a rychle vydechovali. Přemýšlela jsem nad tím, jestli má Pětka vůbec kam jít, ale nechtěla jsem ho zbytečnými otázky zatěžovat.

Pohled Pětky

Ještě jsem jí neřekl o schopnostech a o celé mojí rodině, vlastně ani o tom, že mi je doopravdy 58. Nechal jsem to být a doufal, že na to někdy přijde správný čas.
Nevěděl jsem kam půjdu, ani jak se dostanu zpět k rodině. Nechal jsem to plavat a užíval si v přítomnosti Emy. Byla docela hezká, ale na to, že jsem ji znal dejme tomu hodinu se mi zamlouvala jako skvělá kamarádka. Bylo mi trapné zeptat se jestli u ní můžu přespat, ale jinak jsem opravdu neměl kam jít. Když jsme pomalu docházeli k jejímu domu zeptal jsem se.

Pohled Emy

Přemýšlela jsem, jestli by to matka dovolila, ale nějak jsem se na její rozhodnutí nakonec neohlížela. Kývla jsem hlavou na souhlas a vytáhla z kapsy svazek klíčů. Odemkla jsem dveře a pozvala Pětku dále. Z kuchyně se ihned ozval matčin hlas a já zatáhla Pětku za ruku. Naznačila jsem mu, ať jde do pokoje nahoře a já to mezitím vyřeším s matkou. Matka vyšla z kuchyně a vypadla dost naštvaně. Vysvětlila jsem jí vše, co se stalo a běžela nahoru za Pětkou. Neudržela jsem slzy v očích a rozbrečela se, protože mě matka totálně seřvala a já netušila, co mám dělat. Pětka se na mě zmateně podíval. Přisedl si ke mně na postel a přitáhl mě do objetí. Zabořila jsem mu hlavu do ramene a nechala kapičky slz stékat po mé tváři. Pětka mě utišoval a jemně mě hladil po vlasech. Po chvilce jsem přestala vnímat, protože jsem propadla do říše snů.

Pohled Pětky

Ema usnula. Pomalu jsem se zvedl a uložil jí do postele. Přikryl jsem jí peřinou a odhrnul pramen vlasů překážející mi ve výhledu na její tvář. Vypadala roztomile, když spala zabalená v dece. Vstal jsem z postele a přemístil se na gauč opodál. Po několika minutách strávené přemýšlením nad tím, jak bych se vrátil ke své rodině, jsem usnul.