V jiném světě

Úplně jiný svět

,, Já nevím a hlavně ani nevím, jak bych vás tam dostala" řekla odpověď Ema a Diego sklonil hlavu zklamáním.
___________________________________________

Ema

Je mi líto Diega, myslel to dobře, ale bohužel. Vůbec netuším jakým způsobem by jsme se dostali k nám a navíc nevím jestli by byla matka úplně nadšená, kdybych domů přivedla tři idioty na noc. Matka by určitě vyletěla z kůže. Chvíli jsem nevnímala okolí a dívala se jenom tak do blba na zem. Najednou jsem ucítila na svých zádech ruku, která přejížděla nahoru a dolů. Uklidňovalo mě to. Otočila jsem se a opřela se o Pětku, jenž později ruku z mých zad odstranil. V celém pokoji, kde jsem já, Diego, Klaus a Pětka seděli, nastalo ticho. Nikdo z nás nevěděl, co říct. Pětka se zvednul z pohovky a odešel. Z ničeho nic. Vím, že mu něco je. Zvedla jsem se a vyrazila za ním. Stál venku na balkoně opřený o zábradlí. Postavila jsem se vedle něho a položila hlavu na jeho rameno. ,, Je neuvěřitelné, jak rychle se mi změnil život. Ten pocit, že jsem v jednu chvíli chodila do školy, bavila se s kamarády, hádala se s mamkou a žila normální život a v druhé chvíli stojím tady, v jiném světě s tebou a snažím se sama sebe zachránit" řekla jsem a prolomila ticho. Pětka otočil hlavu ke mně a zadíval se mi do očí. Chvíli jsme tam jen tak stáli a dívali si navzájem do očí. ,, Udělám to" zvolal Pětka. ,,Co uděláš?" ,,Vezmu nás do tvého světa. Zkusím to. Dostal jsem se bez jakýchkoliv problemů sem, tak proč bych se nedokázal dostat zase tam." ,, Pětko ne, nebudeš to dělat, protože stejně nevím, kde by jsme tam spali. Kde by jsme tam bydleli? Moje máma nedovolí, když tam jen tak nakráčíme a řekneme, že tam chceme spát a co Allison? Luther? A Vanya? Každopádně budu tam bezbranná. Tam moje schopnosti nefungují a ty sám jsi to řekl. Navíc víš, že se Jednatelka dokáže dostat i-" ,, Já vím, ale za pokus to aspoň stojí. Udělám vše proto, aby jsi byla v bezpečí." Dívala jsem se do jeho očí. Tolik ho miluju. Vážně si nedokážu představit život bez něj. Otočil se ke mně čelem a já obmotala ruce kolem jeho krku. Nahnula jsem se k němu a jemně, ale procítěně ho políbila. On mi polibek opětoval. Mezitím se k nám připojil i zbytek party, až teda na Luthera, Vanyu a Allison, který byli stále u Vanyi v bytě. Doufám, že ještě stále žijou. ,, Musíte se furt všude ocucávat?" řekl přicházející Diego a já se ihned od Pětky odtáhla, aby Diego nezačal žárlit. Klaus k nám přešel blíže a chytl, z jedné strany Pětku a z druhé mě, za ruku. Diego tak učinil také, tím pádem stál naproti Klause. ,, Můžete mi říct, co to děláme?" položila jsem otázku. Než jsem se nadála uviděla jsem modrý kruh kolem pěstí od Pětky. ,, Ne nedělej to, Pětko ne-" nedostihla jsem říct a objevila se na nějaké ulici. Všechno vypadalo pořád stejně. Byla jsem doma. V mém světě. Byla noc. Pětka padl k zemi vyčerpáním a poté hned usnul. Byl očividně hodně unavený. Diego ho vzal a hodil si ho přes rameno. Pětka právě vypadal jako nějaká hadrová panenka.
,,Kam teď půjdeme?" zeptal se Diego už s Pětkou na rameni. ,, Mám plán.... pojďte za mnou" dala jsme odpověď a pomalu je vedla k nám domů. Ano, vůbec nemám ponětí, co dělám. Máma mě zabije, ale Pětka si potřebuje odpočinout. Bude to jenom na chvíli, než najdeme způsob, jak sem dostat Vanyu, Allison a Luthera. Šli jsme temnými ulicemi mého světa. Naši cestu doprovázeli žluté svítící lampy kolem. Bylo ticho. Dávala jsem pozor, aby na nás někdo nezaútočil. Nikdy nevíte, co se může stát. Pětka začal mluvit ze spaní. Byl roztomilý. Diego vzal náhodný kapesník ze země a dal mu ho do pusy, aby přestal mluvit. ,,Fuj Diego bože, vždyť je to nechutný" řekla jsem znechuceně.
,, Aspoň jsem zařídil, že se s ním přestaneš cucat" odvětil Diego. Přišla jsem k nim a vytáhla kapesníky z pusy Pětky. Odhodila jsem ho pryč a pokračovala v cestě. Diego se uchechtnul a šel hned za mnou. V jednom momentě jsem se zastavila a hodila pohled na Diega. ,,Co je?" zeptal se nechápavě.
,, Kde je vůbec Klaus?" odpověděla jsem na jeho otázku. ,, Ježiši Klausi, proč nám to děláš?" vyřkl Diego a podíval se nahoru do prázdna. ,, Počkej tady s ním. Skočím pro něho" s těmito slovy položil Diego Pětku na zem ke kraji pod lampu a odešel. Seděla jsem ve tmě pod svítící lampou s Pětkou, který spal na zemi a hlavu měl v mém klíně. Hladila jsem ho po vlasech. Zaslechla jsem jak se něco pohlo naproti nás přes ulici. Pětka stále spal. Nechala jsem ten zvláštní zvuk být a věnovala se zase zpátky Pětkovi. Otravný zvuk se ozval podruhé z jiného místa. Opatrně jsem položila hlavu od Pětky na zem a zvedla se. Šla jsem ten zvuk prozkoumat. Pokládala jsem chodidlo za chodidlem a ohlížela se do všech možných stran. Nastalo zase ticho. Z rohu na mě vyrazil člověk, který se snažil, aby mi jakýmsi způsobem ublížil. Využila jsme své schopnosti v boji, co mě naučila původní slavná Umbrella academy, a začala s ním bojovat. Vyhrávala jsem. Teda aspoň do té doby, co neznámý člověk do mě vrazil, a protože jsem nedávala chvíli pozor, jsem spadla na zem. Nyní jsem byla k člověku otočená zády a držela se za oko, do kterého mě uhodil. Neznámý mezitím popadl do ruk vrch popelnice a chystal se mě znova udeřit. Já ale natáhla ruce strachem a kolem nich se objevil velký kruh modré barvy. Neznámý člověk na mě, přes již zmiňovaný kruh, nemohl. Divil se tomu, co vidí a já vlastně taky. Myslel jsem, že moje schopnosti zde nefungují. Dávala jsem do kruhu veškerou sílu, co mi zbyla, ale chlap nebo žena byl/a silnější. Vrchem od popelnice přemohl můj magický kruh a odpálil mě. Zády jsem narazila na tvrdou zeď a dopadla na zem. Už jsem nemohla. Na oku, do kterého mě udeřil, jsem měla monokl a bolela mě noha. Nemohla jsem s ní ani hýbat. Člověk ke mně pomalu přistupoval a natahoval se, aby mě opět  trefil do nějaké části těla. Myslela jsem, že už bude po mně. Natáhl ruku a já už zavírala oči. Necítila jsem žádnou bolest. Otevřela jsem oči a spatřila Pětku, jak stojí přede mnou a tvoří portál pro neznámého. Celá ulice byla osvícená modrou barvou a vítr byl silný. Pachatel spadl do Pětkou vytvořeného portálu a portál společně s ním zmizel. Pětka hned poté, co se vzpamatoval přiběhl ke mně. ,,Stalo se ti něco?" ptal se starostlivě. Měl zrychlený dech a hledal na mě jakékoliv zranění. Jakmile mě popadl za bolavou nohu ihned jsem vykřikla. ,,Au au auauau" naléhala jsem bolestí. ,,Promiň" bylo jediné slovo, co z něho vypadlo. ,, Díky za záchranu" poděkovala jsem a na tváři se mi vykouzlil malý úsměv. Na to k nám už dorazil Diego s, zase opilým, Klausem.
,, Pojď" vzal mě Pětka do náruče, protože Diego už měl spoustu práce s Klausem. Zbytek cesty jsem už jenom navigovala k mému domu.

Tak je tady další kapitola.❤️ Snad se vám líbí. Nevím, co jiného bych tady měla napsat. Já vím, zase jsem nevydávala kapitoly. Omlouvám se. Jinak přeji hezký den.
Ilya❤️