V jiném světě

Miluju tě

Upřímně jsem zapomněla na celou školu. Teď bylo něco mnohem důležitějšího, než škola. Šlo přece o můj život.
___________________________________________

Pětka

Vzbudil jsem se a ucítil, jak se mi Em hrabe ve vlasech. Nevadilo mi to. Zamručel jsem a přitáhl si ji k sobě. Díval jsem se do prázdna a přemýšlel. Musím ji ochránit, co bychom dneska mohli dělat, aby ji nenašli. V tu chvíli mě to napadlo. ,, Ty Em...byla jsi někdy ve vodním světě?" ,, Ne, proč se ptáš." ,, A nechtěla by jsi tam dneska jít?" ,, Jo, proč ne". Po těchto větách jsme vstali z postele a převlékli se. Poté jsem chytl Emu za ruku, aby se teleportovala se mnou rovnou do akvária. ( Nevím, jak se to jmenuje, takže dejme tomu, že je to tunel. Jo a btw pusťte si k tomu tu hudbu. Je to good.)

Sledoval jsem Emu. Byla nadšená. Rozzářily se jí oči, když spatřila nejrůznější druhy vodních živočichů. Byli kousek od nás. Jakoby se jich chtěla dotknout. Bylo to kouzelné. Rád jsem jí sledoval. Přišel jsem k ní a obejmul jí zezadu. Naklonila ke mně hlavu a já jí daroval letmý polibek. Otočila se i zbytkem těla a polibek mi vrátila. Vytáhl jsem z tašky foťák a dělali vtipné výrazy, které jsme následně fotili. Po několika minutovém focení se otočila zpátky k akváriu a dívala se na vtipnou rybu plavající k nám. Opět jsem jí obejmul zezadu a nahnul se k jejímu uchu. ,,Miluju tě". Vrátila pohled na mě a přitiskla své rty na moje. ,, Já tebe taky" vypadlo z ní a pohled vrátila zpět na rybu. Byli jsme tam skoro celý den. Chtěl jsem Emu překvapit. Má hodně ráda pláže.

Ema

Měla jsem chuť jít na pláž. Pětka, jakoby mi četl myšlenky a tak mě vzal za ruku a přemístil nás na pláž. Údivem jsem vykulila oči. Bylo to nádherné. Slunce pomalu zapadalo, což dělalo místo ještě víc romantické. ,, Dáme sex na pláži" vypustila jsem z úst. Pětka se na mě šibalsky usmál. ,, Myslím alkohol ty idiote." ,,Jo aha, promiň" řekl a vydal se k pultu s občerstvením. Objednali jsme si a čekali, až nám objednávku přinesou. Za pár minut k nám přišel číšník a položil nám nápoje před nás. Každý z nás si vzal ten svůj do ruky a povídali jsme si. ,,No, co teda uděláme s tou Jednatelkou" řekla jsem a u toho položila drink na stůl. ,,Nevím, je tady možnost, že můžeš být z mého světa. V tomhle světě schopnosti nejsou." V hlavě se mi pořád tvořily další a další otázky, ale než by mi na ně všechny odpověděl, byl by už večer dalšího dne. ,, Pojď půjdeme už domů" připomenul se Pětka, protože jsem asi moc pátrala v myšlenkách. Nakonec jsem slyšela ránu a mnou projela obrovská bolest. Padla jsem k zemi. Poslední, co jsem viděla, byl Pětka snažící se mě dostat pryč. Potom jsem upadla do bezvědomí.

Pětka

Chtěl jsem nás přemístit, ale najednou se ozvala obří rána. Otočil jsem se a Ema padala k zemi. Byla postřelená. Kulka jí projela skrz břicho a začala ztrácet hodně krve. Snažil jsem se jí přemístit, ale došla mi šťáva. Za námi stál chlap v černém. Vypadal jako ten, který chtěl Emu znásilnit v tom lese, kde jsme hledali jejího psa, potom, co jsem se objevil já. Ano bylo to on. Rozeznal jsem ho. Určitě ho poslala komise. Pracuje na místě, jako kdysi já. Zabíjení nevinných lidí, protože změnily časovou osu. Ale proč jdou po Emě? Vždyť nic neudělala. Než jsem se nadál chlap po mně začal střílet a já se schoval za pult, u kterého jsme předtím seděli a dávali si drink. Čekal jsem, co se stane. Myslel jsem na Emu. ,, Musím ji odsuď dostat pryč. A to rychle." řekl jsem si sám pro sebe. Čekal jsem až mi přibyde šťáva. Teleportoval jsem se k Em. Ležela bezmocně na zemi v kaluži krve. Rychle jsem ji nahmatal tep. Do prdele! Necítil jsem její tep. Vzal jsem jí do náruče a teleportoval se k nám do pokoje. Položil jsem ji na postel. Rychle jsem se jí snažil pomoct. Ránu jsem jí zavázal obvazem, aby nekrvácela. Dával jsem jí první pomoc. Zatím to nepomáhalo. Lehnul jsem si vedle ní a vtáhl ji do obětí. Začaly mi stékat slzy. Přišel jsem o jedinou osobu, na které mi skutečně záleželo. Pevně jsem jí objímal a u toho brečel, jak malé dítě. Bylo mi to jedno. V našem objetí jsem usnul.

Ema

Vzbudila jsem se. Všude byla bílá barva a vypadalo to, jako místnost, která nikde nekončí. ,,Pětko!" zařvala jsem do prázdna. Nikdo se neozýval. Běžela jsem někam do neznáma. Nikde nic nebylo. Nikam to nevedlo. Objevila se přede mnou černá postava. Nevěděla jsem, kdo to je. Chtěla jsem to zjistit, tak jsem běžela k ní. Bohužel, jsem to i tak nezajistila. Postava ba stále černá. Chtěla jsem se jí dotknout. Natáhla jsem ruku na rameno té neznámé osoby. Nedotkla jsem se jí. Jakoby tam ani nebyla. Moje ruka projela tělem toho člověka. ,,Můžeš se vrátit, víš to?" řekla ta osoba do prázdna. Nechápala jsem to. ,,Ale jak?" zeptala jsem, ale na to mi jenom odpověděla ,,to je na tobě." Tuto odpověď jsem si přehrávala v hlavě pořád dokola. Kam se vrátím? Kde to teď jsem? Jsem v nebi? Jak jsem neustále přemýšlela z mé hrudi vytryskla bílá čára, která se okolo mě začala motat. Obalovala mé tělo. Jakmile už jsem byla celá obalená tak mě uvedla do přítomnosti. Otevřela jsem oči a zrychleně dýchala. Rychle jsem si sedla, ale přitom mě zastavila bolest na břichu z rány. Pětka se ihned posadil a hladil mě po zádech. Otočila jsem hlavu na něho a dívala se mu do očí. Šlo vidět, že si prošel peklem. Ihned mě objal a přilepil se mi na rty. Své ruce přemístil na mou tvář a držel ji. ,,Myslel jsem si, že jsem tě ztratil." Ihned mi stekla slza po tváři. Bylo příjemné cítit ho zase vedle sebe. S ním jsem byla v bezpečí.

Pětka

Byl jsem tam rád, že je zpátky. Bál jsem se o ní. Byla pro mě velmi důležité. ,,Co se stalo? Vždyť jsi byla mrtvá. Hmatal jsem ti tep. Jak si to u-" ,,Ššš neptej se" řekla a u toho mi přiložila svůj prst na mé rty. Díval jsem se do jejích očí. Byly plné zmatku, strachu a starosti. ,, Bál jsem se o tebe." Jemně se usmála a znova mě obejmula. Věděl jsem důvod, proč po ní jdou. Spojil jsem si to až dnes. Já jsem změnil časovou osu a oni z toho viní Emu. Tím, že se mi povedlo skočit sem, tak jsem změnil budoucnost. Do prdele. ,,Emo.....víš musím odejít." ,,Cože? Proč?" ,,Vím, proč po tobě jdou. Já jsem změnil budoucnost, tím, že jsem tady nějakým způsobem skočil. Ale komise z toho viní tebe. Musím se vrátit do svého světa. Promiň mi to." Ema se smutně dívala k zemi. Chápal jsem, jak to pro ní musí být těžké. I pro mě to je těžké. Známe se sice tak cca 4 dny, ale hrozně mi přirostla k srdci. Miluju jí.

Ema

Celý čas se zastavil. Nedokázala jsem pochopit, co mi říká. Nemůžu o něho přijít. Pětka mi naposled dal menší polibek a zvednul se z postele. Postavil se naproti zdi. Kolem jeho ruk se začalo tvořit modré světlo. Dříve jsem to nevnímala, ale teď, jak jsem se na to koukala, to vypadalo kouzelně. Šlo vidět, že se snažil. Nevěděl, jak se dostat do svého světa. Nakonec se mu to povedlo. Ve zdi se začalo objevovat modré světlo, které mělo tvar kruhu. Pětka se naposledy za mnou otočil. Přišla jsem k němu a políbila ho. Naposledy. Spojila jsem ruce za jeho krkem a on položil své ruce na mé boky. Byl to poměrně dlouhý polibek, ale poslední. Jakmile jsme přestali, tak Pětka pomalu mizel v portálu. Dívala jsem se na něho do poslední chvíle. Chvíli jsem tam stála i potom, co už zmizel. Nedokázala jsem to. Portál se zavíral. Rozběhla jsem se a skočila do portálu. Stihla jsem to. Zvládla jsem to. Spadla jsem před obří dům. Na dveřích byly deštníky. Pětku jsem nikde neviděla. Přišla jsem ke dveřím a zaklepala. Velké dveře se otevřely a v nich stál obří svalnatý muž. ,,Ehm zdravím. Hledám tady Pětku" řekla jsem a sledovala každý jeho pohyb. Kývl hlavou na souhlas, že můžu vkročit do domu. ,,Jmenuju se Luther a ty?" ,,Ema" a šla dál rovně. Vstoupila jsem nejspíš do obýváku. Byl veliký. Uprostřed byl gauč se stolem a křesly. Nad krbem visel obraz Pětky. Luther někam odešel a já ucítila něčí dotek na své ruce. Než jsem se nadála byla jsem v modrém světle, ze kterého jsem se objevila v nějakém pokoji. ,,Co tady sakra děláš? Měla jsi tam zůstat" řekl hlas, který jsem okamžitě poznala. Pětka. Neváhala jsem a ihned přitiskla své rty na ty jeho. Nebránil se. ,, Nedokázala bych to bez tebe. Vkročil si do mého života. Nemůžeš ho zase jenom tak opustit". Nad těmito slovy jsem se zamyslela. Vážně jsem tohle řekla klukovi, který spadl z ničeho nic z nebe. Páni. ,,Tenhle svět je jiný, než ten tvůj. Tady je to pro tebe moc nebezpečné, protože nemáš žádné schopnosti." Sklopila jsem zrak. Zvedl mi bradu a políbil mě. ,,Jsem rád, že jsi tady". Zakoukala jsem se do jeho smaragdově zelených očí. Lehli jsme si do jeho postele a po chvíli usli.

1580 slov. Na týhle kapitole jsem se docela nadřela. No, možná nebudu psát každý den. Nestíhám a mám hodně věcí do školy, ale budu se snažit i tak vydávat nějaké ty kapitoly. Doufám, že se budou líbit.
Ily♥️