V jiném světě

Nový pohled

Po několika minutách strávené přemýšlením nad tím, jak bych se vrátil ke své rodině, jsem usnul.
___________________________________________

Ema

Ráno jsem se probudila a hledala Pětku. Viděla jsem, jak v klidu oddechoval na gauči. Vstala jsem a šla do koupelny si udělat ranní hygienu. Když jsem se vrátila Pětka už byl vzhůru. ,, Dobré ráno" řekl s úsměvem. ,, Dobré" a úsměv jsem mu oplatila. Po včerejším incidentu s matkou jsem šla do kuchyně sama a vzala něco k jídlu. Vyběhla jsem po schodech. Otevřela jsem v klidu dveře pokoje a naskytl se mi pohled na pětku, který si prohlížel můj pokoj. Zaklepala jsem mu na rameno a podala mu misku se snídaní. Vypadlo z něj jenom ,, Díky" a šel si sednout na postel. Sedla jsem si vedle něho a dala se do jídla. Nastala trapná minuta ticha, dokud jí pětka neprolomil. ,, Můžu se tě na něco zeptat". Jako odpověď jsem kývla hlavou a on spustil. ,, Nemám ponětí, kde to jsem, co dělat a už vůbec ne, jak se dostat zpátky k rodině". Bylo mi ho hrozně líto. Nedokázala bych si představit, že bych nemohla za svou rodinou. I když jsem na tom s rodinou, jak jsem. Začala mu stékat slza po tváři, kterou jsem chytla předtím, než spadla z jeho tváře. Vtáhla jsem ho do objetí, jenž mi opětoval. Cítila jsem, jak mi tričko vsakuje mokré studené slzy. Lehla jsem si na postel a on se mnou. Stále jsme se objímali. Položil si hlavu na mé rameno a ruce mi obmotal kolem pasu. Jemně jsem ho začala hladit po vlasech. Byly tak hebké. Položila jsem hlavu na tu jeho. Leželi jsem tam tak asi hodinu. Pětka usnul v mém obětí. Snažila jsem se z něho dostat, ale marně. Docílila jsem toho, že si mě přitáhl ještě víc. Nakonec jsem se přestala bránit.

Pětka

Vzbudil jsem se a cítil příjemnou vůni Emy. Zvedl jsem se, na což se Ema jenom zarazila a hodila po mně nechápavý pohled. Vypadlo ze mě jenom smutné
,, Promiň". Na to se jenom zvedla, šla pomalu ke mně a obejmula mě. Opětoval jsem jí ho a teleportoval se dolů před dům.

Ema

,, Co to sakra bylo?" Řekla jsem si pro sebe a začala hledat Pětku, který zmizel v modrém světle. Proběhla jsem celý barák nejmíň desetkrát a nikde jsem ho nenašla. Myslela jsem, že se vrátil k rodině a tak jsem přestala hledat. V tu chvíli mi došlo, že mi moc chybí. Strašně mi na něm záleželo, ale už ho nikdy neuvidím.

Pětka

Šel jsem se projít. Přemýšlel jsem, jaky bych se dostal zpátky k rodině. Nic mě nenapadalo. Kdybych se ale vrátil, tak bych zase přišel o Emu. A o ní nechci přijít. Byl to člověk, který mi rozuměl. Který věděl, jak se v dané situaci cítím.
Šel jsem v klidu po ulici a hlavou se mi hnaly tisíce takových myšlenek. Najednou se přede mnou zjevilo modré světlo. ,,Do prdele". Ihned utíkal pryč.
,, Mně jen tak neutečeš Pětko" ozývalo se za mnou. Teleportoval jsem se do temné uličky a myslel, že je hrozba zažehnána, ale mýlil jsem se. Něco mě chytlo vzadu pod krkem a začalo mě to dusit. Nemohl jsem se nadechnout. Nešlo to. Pomalu, ale jistě jsem ztrácel vědomí. Upadl jsem do tmy. Vzbudil jsem se a před sebou viděl prázdno. Všude byla bílá barva.
,, Haló, je tady někdo" zařval jsem.
Nikde nikdo. Uviděl jsem Emu. Ležela bezmocná na zemi uprostřed krve. Hodně krve. Chtěl jsem ji zachránit. Vyhrnul jsem jí, teď už červeně zbarvené, triko a snažil se ránu, ze které vytékalo mnoho krve zastavit. Nešlo to. Ztratila mnoho krve. Její oči se pomalu, ale jistě zavíraly. Do oči se mi nahrnuly slzy a já ji naposledy obejmul.
Vzbudil jsem se. Byl jsem připoutaný na nějaké dřevěné židli uprostřed černé místnosti. Věděl jsem, kde se nacházím, ale netušil jsem, jestli jsem zpět ve svém světě nebo se stále nacházím v tom jejím.
Otevřeli se dveře. Dovnitř přišla osoba, kterou moc dobře znám a už jsem s ní nechtěl mít nic společného. Byla to Jednatelka. Držela v ruce nůž. Věděl jsem, co mě čeká a začal se vzpírat. Stále se přibližovala. ,, Klid Pětko, jinak to bude více bolet". Naklonila se ke mně a pošeptala mi do ucha. ,, Řekni mi, kde je a já tě nechám jít". Netušil jsem o co jí jde. Natáhla ruku a otočila moje ruce dlaněmi nahoru. Pocítil jsem studenou čepel nože, která se mi pomalinku otírala o předloktí. Jednatelka začala tlačit silou a mně zajela čepel pod kůži. Pálelo to jako čert. Projela mnou husí kůže. Byl to nepříjemný pocit. Cítil jsem jak krev z nové rány začala téct po mé ruce a poté kapičky krve dopadaly na zem. Jednatelka se hrdě usmála a ptala se mě znovu ,, Kde je?!". Opět jsem mlčel a ona opět zaryla čepel nože do jiné části mého těla. ,, Vydržím to dělat celý den". Měl jsem jí plný zuby. ,, Neber si to špatně Pětko, ale jsi dobrá návnada". V tu chvíli mi to došlo. Chtěli Emu. Začala jsem se opět vzpírat, ale protože otevřené rány mi to nedovolovaly, ihned jsem přestal.

Ema

Chyběl mi. Strašně moc mi chyběl. Šla jsem se projít, ale v tu chvíli, mě někdo chytl za zápěstí a zatáhl do nějaké tmavé uličky. Myslela jsem, že je to Pětka, ale nebyl. Neviděla jsem dané osobě do obličeje. Někam jsme zmizeli. Objevila jsem se na stanici, kde mě zmiňovaná osoba dovlekla do nějaké černé místnosti. Hodila mě tam a odešla. Zvedla jsem se a pozorovala, kde se nacházím. Můj pohled se naskytl na svázaného Pětku uprostřed místnosti. Byl to strašný pohled. Přiběhla jsem k němu a nahmatávala mu tep, jestli žije. ,, Díky bohu". Vydechla jsem. Chtěla jsem ho probrat, ale pak jsem si uvědomila, že je lepší, když spí. Necítí bolest ran na svém těle, kterých jsem si všimla. Najednou se rozrazily dveře a dovnitř vešla mladá žena s bílými vlasy. Nelíbila se mi. Měla jsem z ní špatný pocit. ,, Jmenuju se Jednatelka. Jsi tady, protože tě už pár let pozorujeme a myslíme, že máš taky schopnosti. " Vyjekla ta žena ze sebe. Hodila jsem na ní tázavý pohled. ,, Cože, já a schopnosti? To je blbost". ,, Pětka ti to neřekl?" Nechápala jsem, co mi říká. Podívala jsem se na Pětku, který se pomalu probouzel a šeptal moje jméno. Naklonila jsem se k němu a začala mu přejíždět palcem po hřbetu jeho ruky. Vzala jsem do ruky jeho tvář a jemně ho hladila. Jeho kůže byla studená jako led. Jednatelka nás celou dobu pozorovala. Bylo to divný. Nakonec jsem slyšela cvaknutí pistole. Měla jsem pocit, že mířila na mě s Pětkou. Rychle jsem se otočila. Bylo to přesně tak, jak jsem řekla. ,, Chci tvoje schopnosti. Nebo ho zastřelím". Cože vážně to udělá. Cítila jsem jak moje ruce pohání něco divného. Než jsem se nadála, byla jsem s Pětkou u mě v pokoji. Nebyla to ale moje zásluha. Pětka nás teleportoval do mého pokoje. Dříve na to neměl sílu, ale teď mu to šlo. Podepřela jsem ho a pomohla mu se dostat na postel. Lehnul si a já zašla pro kapesník namočený studenou vodou. Chtěla jsem mu trochu ty rány umýt, aby se tam nedostala špína. Rozepla jsem mu košili a přejížděla očima po jeho vypracovaném těle. Na to jsem si musela skousnout ret. Přejížděla jsem kapesníkem po jeho největší ráně na břiše. Když jsem kapesník přiložila sykl bolestí. Otevřel oči a sledoval mě, jak mu pomáhám. Když bylo hotovo nechala jsem ho ležet na posteli. Už dávno spal. Šla jsem do koupelny se převléknout. Vyšla jsem ven, natáhla přes Pětku deku a lehla si na gauč. Jakmile jsem lehla hned jsem usla a slyšela pravidelné oddychovaní Pětky.

Tak další kapitola je tu. Doufám, že se vám líbí moje tvorba. Omlouvám se, že nevyšla dříve, ale tak trochu jsem neměla čas. Ily♥️😘