Sedím v koupelně na zemi zády opřená o vanu s hlavou v dlaních a koleny u těla. Tohle se neděje, ne mě. Tohle se mi přeci nemůže stát! Všichni to říkali, všichni. Tohle je prostě jen zlý sen. Až se vzbudím bude všechno zase v pořádku...
Co si to jen nalhávám? Děje se to. Teď a tady. Děje se to posledních několik měsíců, ale já si to nedokážu připustit. Všichni mi lhali, všichni. Kéž bych se mohla probudit...
Jenže to nejde. Jediné východisko vidím v té krabičce léků co mám teď v ruce. Pak už mi bude dobře, pak už budu s těmi, které miluji, pak už mě nic bolet nebude. Stačí jen zapít tu hrst odporných bílých tabletek...
Poslední co si pamatuju je ta odporná chuť na jazyku, rozmazaný obraz místnosti, slané kapky na mém obličeji a někde daleko, hodně daleko nějaký hlas. Pak už jen v klidu zavírám oči a cítím se skvěle. Tak lehce, tak bezstarostně...
ČTEŠ
"Neboj se, tohle se ti nestane..."
De Todo"Neboj se, tohle se ti nestane..." To je ta věta. Ta věta, kterou nás všichni vždycky utěšovali, když jsme byli mladší. "Tohle se děje jen ve filmech, tohle se stává jen zřídka." Tu větu jsem slyšela tolikrát, že jsem ji dokonce začala věřit a to b...
