Navždy s tebou w/Hasan

Chybí ti

,,Vždycky mi říkal, že jsi úžasná holka. Říkal mi každou blbost. Vždy mluvil o tobě jako o nejúžasnější holce na světě. Týden před smrtí, mi říkal jen o tom že se o tebe mám postarat, kdyby se mu něco stalo. Několikrát jsem se ho ptal jestli je v pohodě, nikdy mi nic neřekl, neřekl co se děje. Nikdy mě za tebou nevzal a asi vím proč..." Přerušila jsem ho. ,,Takže to všechno děláš kvůli němu?" Myslela jsem si, že to dělá kvůli mě. ,,Dělal jsem to kvůli němu, nechtěl jsem tě tahat do Pardubic, ale... Něco mě k tobě táhlo. Čtyři dny jsem nespal, jen kvůli tomu, že jsem myslel na tebe." Začala jsem brečet. ,,Proč mi to děláš?" Křikla jsem se slzami v očích. ,,Co?" Objal mě. ,,Všechno jsi zkazil! Mohla jsem se přes to přenést, být v pohodě. Potom jsi přišel ty a já se zbláznila." Odtrhla jsem se od něj a začala chodit po obýváku. ,,Jak zbláznila?" Zvedl se a šel za mnou. ,,Do tohoto života!" Sedla jsem si na zem. Sedl si vedle mě. ,,Já už to nedávám..." Dal mi pusu do vlasů ,,My to zvládneme."

,,Baby, jdeme spát?" Podíval se a mě a usmál se. ,,Ještě ne." Zavřela jsem oči. Hasan mě vzal do náručí a odnesl do postele, kam si následně lehl taky. Přitulila jsem se k němu a za pár minut usnula.

Probudil mě zvonek. Otočila jsem se, ale Hasan nikde nebyl. Vstala jsem z postele a šla otevřít. ,,Ahoj, Šár." Usmál se Kuba a koukl se na mě. ,,Ahoj Kubo. Co tu děláš?" Koukla jsem se mu do očí. ,,Josef s Dominikem jsou ve studiu a poslali mě, abych tě vzal za něma." Byl o dvě hlavy vyšší než já. ,,Jo, pojď dál." Pozvala jsem ho dál a on si sedl na pohovku. ,,Kolik je hodin?" Zeptala jsem se. ,,Půl sedmé." Koukal se do telefonu. ,,Jak dlouho už tam jsou?" Divila jsem se a u toho se převlékala v pokoji. ,,Josef tam je už od čtyř a Dominik došel v šest." Byl v klidu, za to já byla ve stresu.

Převlékla jsem se a došla zpátky za Jakubem. ,,Jdeme?" Odložil telefon a celou si mě prohlédl. ,,Jasný." Obula jsem si boty a vyšla s Kubou ven. Otevřel mi dveře od auta já nastoupila dovnitř. Nastartoval motor a mohli jsme jet. Na sobě jsem měla rifle, Hasanovu mikinu a černou bundu. Dojeli jsme ke studiu a já vystoupila z auta. Opět sněžilo takže jsem tak nemohla být moc dlouho venku.

,,Pojď dovnitř!" Křikl na mě Kuba. ,,Vždyť už jdu!" Rozešla jsem se za ním dovnitř. ,,Jo, to jsi říkala i včera." Řekl tišeji. ,,Jak to víš?" Koukla jsem se mu do očí a přitom stoupala schody nahoru. ,,Dominik mi to řekl." Otevřel dveře a já vešla dovnitř. ,,Já toho kreténa zabiju!" Sundala jsem si boty a bundu a šla za klukama.

,,Ahoj." Usmál se Nik. Hasan zrovna nahrával, takže na mě jen mávnul. ,,No nazdar. Potřebuju s tebou mluvit... Máš chvilku?" Asi jsem se na něj nedívala úplně s úsměvem. Kuba se na mě koukl a jen kývl. Nik vstal ze židle a šel se mnou vedle.

,,Co se děje?" Vypadal že něco tuší. ,,Doufám že jsi to neřekl i Josefovi?" Vyštěkla jsem na něj. ,,Co?" Nechápal. ,,O tom včerejšku!" Křičela jsem na něj. ,,Neřekl a nekřič na mě!" Vypadal v klidu. ,,Dobře, promiň." Otočila jsem se a odešla.

,,Dobré ráno." Přišel za mnou Hasan. ,,Dobré." Usmála jsem se falešným úsměvem. ,,Děje se něco?" Přitiskl mě k němu. ,,Ne, co by se mělo dít." Koukl se mi do očí. ,,Oči ty nelžou! Bacha na to!" Podal mi hrnek s čajem. ,,Děkuju." Ohřívala jsem si ruce o hrnek. ,,Nemáš za co Baby." Stále se mi koukal do očí.

,,Josefe?" Došla jsem za ním. ,,Ano?" Odložil skleničku s vodou. ,,Odvezeš mě do Brna, nebo mám jet vlakem?" Řekla jsem. ,,Ty už chceš jet?" Zesmutněl. ,,Asi ano." Podívala jsem se do země. ,,Fajn. Kluci? My už jedem." Křikl ode dveří. ,,Čau." Podíval se na mě Nik. ,,Čau." Protočila jsem očima.

Sbalila jsem si věci a naházela je do auta. Hasan mi otevřel dveře od auta a já nastoupila dovnitř. Za chvíli jsme vyjeli a Josef se na mě jedním okem koukal. Pár minut po tom co jsme vyjeli jsem usnula.