Navždy s tebou w/Hasan

Můžeš bydlet u mě

Byla středa ráno a já psala Pavlovi (pokud nevíte tak je to ten kluk co v předešlé kapitole volal Šáji. pozn. autorky). ,,Ahoj Pájo. Můžu teda dneska dojít?" ,,To je jasné, jestli chceš můžeš tu přespat." Odepsal. ,,Ne, já budu spát radši doma." Zalhala jsem. ,,Dobře, tak ve tři." Usmála jsem se. Jasně, že jsem nespala.

Volal mi Nik. ,,Ano?" Zvedla jsem telefon. ,,Jak se máš?" Ptal se. ,,Ani nevím, jak ty?" Nechtěla jsem lhát, ale ani říkat pravdu. ,,No, tak až na to, že se tu Josef neukázal už tři dny, docela dobrý." Znejistila jsem. ,,Jak to?" Zeptala jsem se. ,,Nevím, ale od té doby co tu nejsi, tak mi pomalu ani nezvedá telefon." To mě urazilo. ,,Takže za to můžu já?" Zasmála jsem se. ,,Ne, jen že, když jsi tu byla, tak bylo všechno v pohodě a jen co tě odvezl tak se s náma nebaví." Usmála jsem se. ,,Tak co s tím uděláme?" Řekla jsem. ,,No, to je to kvůli čemu ti volám... Nechceš přijet?" Asi doufal že řeknu ano. ,,Když já nevím... Asi spíš ne." Ani nevím proč jsem to řekla. ,,Fajn, nemůžu tě do toho nutit. Kdyby sis to rozmyslela, tak dojeď." Řekl sklesle. ,,Dobře, jo a díky, že jsi zavolal." ,,Nemáš za co kotě. Čau." Už se asi vzpamatoval, protože mluvil celkem normálně. ,,Čau." Položila jsem to a sbalila si věci. Samozřejmě, že jsem tam jet chtěla.

Bylo asi půl čtvrté a já vyrazila za Pavlem. ,,Ahoj Pájo." Objala jsem ho. ,,Čau Šárinko." Zasmál se. Vypadal zvláštně, ne jako dřív. Tedy, když jsem ho viděla naposledy asi před rokem. Jako chvílemi jsem se ho bála. V šest hodin jsem šla domů. Hodila jsem věci do auta a jela za klukama do Pardubic.

,,Niku?" Volala jsem mu, když už jsem byla v Pardubicích. ,,Ano?" ,,Jste ještě ve studiu?" Zajela jsem na parkoviště. ,,Jo, je tu i Josef, protože jsem ho přinutil." Řekl. ,,Tak já jdu za váma." Zasmála jsem se a vystoupila z auta. ,,Ty jsi tady?" Ptal se. ,,Jo..." Zavěsila jsem a zazvonila na zvonek.

,,Ahoj." Obejmul mě Hasan. ,,Ahoj." Usmála jsem se. ,,Chyběla jsi mi Baby." Koukl se mi do očí. ,,Ty mě taky." Řekla jsem. Zapli jsme stream a já se opřela o Josefa. Nevím jak je to možné, ale společně s Hasanem jsem usnula.

,,Hej! Vy dva! Vstávejte!" Křikl Dominik. ,,Kolik je hodin?" Řekla jsem ospale. ,,Osm ráno." Řekl Kuba. ,,To jsem spala celou noc?" Ležela jsem vedle Hasana. ,,Jo. A celej stream." Zasmál se. ,,Promiň." Zvedla jsem se z gauče. ,,Nemáš hlad?" Nik mi podal nějakou sladkou tyčinku. ,, Ne díky." Koukla jsem se na Josefa. ,,Vstávej!" Křikl Jakub. ,,Nech ho spát!" Šeptla jsem. ,,Jdeme vedle." Otočil se Nik. ,,Okey." Šli jsme za ním.

,,Nechceš si zkusit něco nahrát?" Zasmál se Nik. ,,Ty nemáš nic lepšího na práci, že?" Sedla jsem si vedle něj. ,,Ne." Přiznal. ,,No tak ukaž." Koukla jsem se na obrazovku. ,,Co tohle?" Ukázal na písničku s názvem Sám, kterou zpíval s Josefem. ,,Je to dobrej nápad?" V rychlosti jsem si četla text. ,,Neboj, pustím ti to i s naším hlasem a dám ti k tomu text." Ujišťoval mě. ,,Jen chci zjistit jestli je tvůj hlas stejně úžasnej jako ty samotná." Začervenala jsem se. ,,No dobře." Kývla jsem. Dal mi sluchátka a do ruky telefon s textem. ,,Až budeš připravená, kývni na mě."

Když bylo všechno hotové, tak jsme si k tomu sedli a začli poslouchat. ,,Hele, když to sestříháme a já tě dám do pozadí, tak to bude znít úžasně." Řekl. ,,Okey, jenom si udělám kafe a můžeme začít. Chcete něco?" Zeptala jsem se. ,,Jo, prosím tě někde vedle budou flašky s vínem. Dones k tomu tři skleničky." Usmál se na mě. ,,Tak po ránu?" ,,Uvidíš že to budeš potřebovat." Jen jsem pokrčila rameny a došla pro flašku se skenkama. Potom jsem si udělala kafe a šla si zpátky sednout za Nikem.

,,Dobrý ráno... Co se tu děje?" Sundal mi Pepa sluchátka z uší. ,,Překvapení... Ti vylepšujeme song." Objal mě. ,,Ale ještě to chvilku potrvá." Řekl Nik. ,,Chcete objednat něco k jídlu?" Zeptal se Pepa. ,,Možná." Dala jsem si zpátky sluchátka. ,,Copak bys chtěla?" ,,Nevím, něco mi vem." Začalo mě bavit stříhání s Nikem.