Navždy s tebou w/Hasan

Asi máš pravdu

,,Dobrý den, vy jste Šarlota Valentová?" Zeptal se muž na druhé straně telefonu. ,,Ano, děje se něco," Znejistila jsem. ,,Váš přítel zemřel při autonehodě..." Do očí se mi nahrnuly slzy. ,,Ne to nemůže být pravda..." Křičela jsem do telefonu. ,,Bohužel ano..." Položila jsem hovor.

Zjistila jsem si co se stalo... Když jel ráno do práce, vezl člověka jménem Josef. Vyjeli ze silnice a narazili do stromu... Josef teď leží v nemocnici s otřesem mozku. ,,To snad není možné! Musím tam zajet." Zjistila jsem že je to kousek odsud.

Došla jsem ke dveřím a tam ležel mě až moc známý člověk. Jmenoval se Josef Andreas. Zpěvák který vystupoval pod jménem Hasan. Vešla jsem opatrně dovnitř. ,,Zdravím... vy jste Šarlota?" Usmál se. ,,Ano..." Nenechal mě domluvit. ,,Já jsem Josef Andreas... moc mě mrzí co se stalo..." Stekla mi slza po tváři. ,,Měl to být klidný víkend..." Zasmála jsem se.

,,Zdravím vy jste slečna Valentová?" Otevřel dveře doktor. ,,Ano..." Trochu jsem se lekla. ,,Pane Andreasi? Jestli je vám dobře, tak můžete jít..." On jen přikývl.

Převlékl se a já čekala v čekárně. ,,Šár?" Vylezl ven. ,,Ano?" Usmála jsem se. ,,Děkuju." ,,Za co?" Vyšli jsme z budovy. ,,Za to že jsi za mnou přišla." Usmál se. ,,To byla maličkost... Nechceš jít ke mě?" Byla jsem o pár centimetrů menší než on. ,,Když ti to nebude vadit." Nasedli jsme do auta.

,,Jinak, co děláš?" Zeptal se Hasan. ,,Fotomodelku. Tebe se ani ptát nemusím..." Zasmála jsem se. ,,Ty posloucháš moje písničky?" Udiveně se na mě podíval. ,,Ano." Zastavila jsem u svého domu. ,,Promiň nejsem zvyklý na to že... no to je jedno..." Odemkla jsem a vešla dovnitř. ,,Máš to tu hezký..." Usmál se Hasan. ,,Děkuju..." Stále jsem byla smutná.

Volala mi kamarádka. ,,Šáry? Mám za tebou přijet? Slyšela jsem co se stalo..." Řekla a já začala brečet. ,,Lucko teď ne... Mám tu návštěvu..." Koukla jsem se na Hasana. ,,Šár? Ty už randíš jo?" Zasmála se. ,,To není vtipný kurva!" Křikla jsem na ni a típla jsem to. ,,Šár jsi v pořádku?" Podíval se na moje oči plné slz. Jen jsem přikývla. ,,Promiň..." Sedla jsem si na gauč. ,,Za co se mi omlouváš, ty za nic nemůžeš..." Sedl si za mnou. ,,Zavolám klukům do studia." Usmál se.

,,Za chvíli je tu Dominik..." Řekl a já se opřela o opěradlo. ,,Přijdou sem?" ,,Ne jen mě vyzvednou, musíme ještě nahrávat." Koukl se mi do očí. ,,Aha, já stejně ještě něco mám..."

Někdo zazvonil na zvonek. Šla jsem otevřít. ,,Ahoj..." Usmála jsem se. ,,Je tu Hasan?" Zeptal se Nik. ,,Jo... Hasane?" ,,Jo už jdu..." Křikl na nás. Za chvíli za náma došel a odešel do auta. ,,Jak se jmenuješ kočko?" Zasmál se Nik. ,,Šarlota." Otočil se a vešel do auta. Sedla jsem si na gauč a na stolku našla lístek. "Napiš mi" a pod tím bylo telefonní číslo. Vzala jsem telefon a napsala mu. ,,Ahoj." Za chvíli jsem se dočkala odpovědi. ,,Ahoj Šáry, jsem rád že jsi napsala." Hned jsem musela odpovědět. ,,Já jsem ráda, že jsi odepsal." Zazvonil mi telefon.

,,Šár, za chvíli fotíme, kde jsi?" Zeptala se mě moje fotografka. ,,Promiň, už jedu." Vzala jsem si klíče od auta a šla ven.

Když jsem se vrátila postla jsem na insta jednu fotku.

@Valentova.Shar

To se líbí Hasanspace a 1 200 dalších
@Valentova.Shar Děkuju @Matrinek

Komentáře:
Hasanspace Měl bych žárlit?
         Valentova.Shar @Hasanspace to bys měl vědět ty

,,Ahoj, Šáry..." Napsal mi Hasan. ,,Ahoj..." Napsala jsem. ,,Šarlot? Nechceš přijet?" Vzpoměla jsem si na to jak mi tu stejnou větu napsal kdysy můj přítel. ,,Já nevím Hasane..." Napsala jsem a bála se co odpoví.
,,Proč?" ,,Protože by to nedopadlo dobře..."

Projížděla jsem fotky v galerii a začala brečet při pohledu na fotky s ním. Rozzvonil se mi telefon. ,,Šáry? Jsi v pohodě?" Zněl starostlivě. ,,Možná..." Utřela jsem si slzy. ,,Šár? Mám o tebe strach. Proč mi neodepisuješ?" Podívala jsem se na telefon. ,,Já...promiň." Típla jsem to. ,,Nemůžu k němu nic cítit, to je jako zamilovat se do vraha." Říkala jsem si nahlas. Opět se mi rozzvonil mobil. Jasný, byl to Hasan... proto jsem to taky nezvedla.

,,Sakra Šár!" Přišla mi zpráva. ,,Hasane proč mi píšeš?" Nechtěla jsem s ním mluvit. ,,Protože, se bojím že si něco uděláš..." Asi měl pravdu, byla jsem schopná se zabít. ,,Asi máš pravdu..." Šla jsem do koupelny a vzala si do ruky žiletku. Jednou jsem se řízla a potom zazvonil zvonek. Hodila jsem na sebe mikinu s dlouhým rukávem a šla otevřít.

,,Nemohl jsem se vrátit..." Usmál se na mě Hasan. ,,Ale já..." Vytáhl mi rukáv od mikiny. ,,Šár? To si ze mě děláš srandu?" Zněl naštvaně. ,,Nech mě!" Křikla jsem, stáhla jsem si rukáv a začala brečet. ,,Šarloto! On by to tak nechtěl!" Otřel mi slzy. ,,Jak to můžeš vědět? Já to tak chci!" Obejmul mě. ,,Šár nedělej věci co by tě mohly mrzet." Zavřela jsem za ním dveře.

,,Co tu vlastně chceš?" ,,Nemohl jsem odjet zpátky, protože jsem mu slíbil že tě budu chránit..." Podíval se do země. ,,Kdy?" ,,Když jsme jeli po té silnici..." Nenechala jsem ho domluvit. ,,Proč jsi mi to neřekl?!" ,,Šár, víš jaký to je, vidět umírat kamaráda?!" Sedla jsem si vedle něj. ,,Já nepotřebuju chůvu!" ,,Ale potřebuješ, vidíš ruku máš celou od krve a oči plný slz." Podívala jsem se na sebe. ,,Ty jsi blázen!" Zasmála jsem se. ,,Asi máš pravdu." Chytl mě za ramena. ,,Tak co si pustíme?" Zapla jsem Netflix. ,,Něco vyber." Usmál se. ,,Pána prstenů, Game of thrones, Iron man?" ,,Pán prstenů." Ten jeho úsměv byl tak sladký.

Dál než do poloviny jsem to nedokoukala, protože jsem usla.

Probudila jsem se na gauči hned vedle Hasana, který stále ještě spal. Opatrně jsem vstala a odešla do pokoje se převléct. ,,Luci? Dneska přijdu až ve dvě..." Podívala jsem se na hodiny. ,,Šár, je deset..." Zasmála se Lucka. ,,Luci, věř mi..." Zavěsila jsem.

,,Dobrý ráno..." Usmál se na mě Hasan. ,,Poledne..." Prohodila jsem. ,,Asi bych měl jet že?" Bral si mikinu. ,,Nemusíš jsem ráda, když jsi tady..." Uvědomila jsem si co jsem řekla. ,,Šár, vidím ti na očích že tu překážím." Usmál se na mě. ,,Prosím tě. Sedni si a nekecej blbosti..." Řekla jsem sarkasticky a on si sedl ke stolu.

,,Jen jsem ti zapomněl říct, že mám sraz s Petrem. Nechceš jít se mnou?" Usmál se Hasan. ,,Nemůžu mám focení, ale jestli chceš tak za váma dojdu. Nebo můžete jít se mnou." Snažila jsem se být na něj milá. ,,Nevím a nebude ti to vadit?" Řekl Hasan. ,,Ne to je v pořádku..." Krájela jsem dál zeleninu.

,,Jau, sakra!" Křikla jsem, když jsem se řízla do prstu. ,,Dobrý?" Přiběhl ke mě Hasan. ,,Jo, jsem v pohodě..." Otočila jsem se k němu zády. ,,Šár, proč jsi na mě tak hnusná?" Pohladil mě po vlasech. ,,Protože, mi zemřel přítel a ty sem vejdeš jako by nic, chceš mě chránit a já stále nevím co si o tom mám myslet..." Ukápla mi slza. Hasan mě objal. ,,Šár, zítra odjedu." Podíval se do země. ,,Tak jsem to nemyslela..." Přitulila jsem se k němu. ,,Šarlot..."

,,Půjdu se převléct, počkáš na mě?" Odtrhla jsem se od něj. ,,Počkám..." Usmál se a já odešla. Hodila jsem na sebe nějaký kalhoty a tričko a mohla jsem vyrazit.

,,Jdeme?" Otevřela jsem dveře. ,,Sluší ti to." Zvedl se z gauče Hasan. Vzala jsem si klíče od auta a jeli jsme do studia.
_______________________________
Tak první kapitola je venku.