Navždy s tebou w/Hasan

Děláš mi to ještě těžší

,,Šarlot? Kdo to je?" Řekla Lucka. ,,Josef Andreas." Představil se Hasan. ,,Lucie Martinová." Podala mu ruku. ,,Jdeme na to?" Usmála jsem. ,,Jo...jasně." Přichystala si foťák a já se bavila s Hasanem.

Po focení jsme nasedli do auta a jeli do studia za Petrem. ,,Čau kluci." Křikl Hasan, když jsme vešli dovnitř. ,,Ahoj Josefe, co nám to vedeš za kočku?" Došel za náma Calin. ,,Klid brácho..." Popošel kousek ke mě. ,,Bacha na Petra, dneska nemá dobrou náladu." Šeptl k nám. ,,Já jsem Šarlota Valentová." Podala jsem mu ruku. ,,Calin Panfili..." Zasmál se Calin.

,,Petře!" Křikl Calin. ,,Co zas?" Vyšel z druhé místnosti a zastavil se pohledem u mě. ,,Návštěva... Hasan a tahle kočka..." Mrknul na mě. ,,Nenávidím, když mi takhle někdo říká!" Zamračila jsem se na něj, ale i tak jsem byla stále v klidu. ,,Vy jste Šarlota Valentová že?" Usmál se Petr. ,,Jak mě znáte?" Došel k nám. ,,Viděl jsem o vás článek na internetu... Já jsem Petr." Hasan mě přitáhl němu. ,,Nech mě!" Šeptla jsem. ,,Promiň, ale bacha na něj!" Usmál se.

,,Jdeme nahrávat?" Prohodil Calin. ,,Kde máte vlastně Marka?" Řekl Hasan. ,,Zůstal doma, však ho tu nepotřebuješ ne?" Odpověděl naštvaně Petr. ,,Promiň, že jsem se zeptal..." Zakoulel očima. ,,Hasane?! Zvoní ti telefon." Křikl Calin.

,,Kluci... Už budu muset jít. Hasane pak mi zavolej, dojedu pro tebe..." Usmála jsem se a odešla.

Lucka mi poslala fotky, které můžu hodit na instagram. Vybrala jsem jednu, která se mi líbila nejvíc.

@Valentova.Shar

Valentova.Shar  V životě jsem nebyla zároveň šťastná a smutná... Teda až na dnešek. Potkala jsem lidi, o kterých vím že jim můžu věřit. Děkuju. Vaše Šarlota.

Hasanspace Šájo, jsem rád že jsem tě potkal.
27wolfenstein Někdy spolu někam zajdem, jsi fajn holka Šáry.
Goldcigo Kočka jsi.

,,Šájo? Přijedeš pro mě?" Volal mi Hasan. ,,Už jedu." Zasmála jsem se. ,,Dobře čau." Vzala jsem si klíče a šla do auta.

,,Jedem? Ježiši..." Viděla jsem je vožralí na pohovce. ,,Dáš si s náma?" Usmál se Calin. ,,Ne!" Křikla jsem. ,,Šár? Já jsem v pohodě..." Přišel ke mě Hasan. ,,Takhle ho tu nemůžu nechat." Koukla jsem se na Calina. Petr za mnou taky přišel. ,,Vezmu vás ke mě..." Usmála jsem se. ,,To je v pohodě, vezmu ho ke mě." ,,Děkuju." Oči mi zářily a Hasan na Petra žárlivě koukal. Rozloučili jsme se a já nastoupila do auta.

,,Co to jako bylo?" Vyjekla jsem na něj. ,,Co myslíš?" Byl na mě naštvanej. ,,Ten pohled?" ,,Ty sis toho všimla?" Sklopil zrak. ,,Hele to že se ke mě nastěhuješ je jedna věc, ale to že potom málem zabijíš ostatní to už je moc..."

Když jsme dojeli Hasan si sedl na gauč. ,,Jdu spát." Řekla jsem, práskla za sebou dveřmi a zamkla je. ,,Šár...promiň." Přišel ke dveřím. ,,Nech mě! Všechno se posralo kvůli tobě!" Měla jsem na něj vstek a u toho jsem brečela.

Po pár minutách jsem slyšela jemné cvaknutí vchodových dveří. Vyšla jsem z pokoje a opět našla lístek na stole. "Jedu do Pardubic..." Vyběhla jsem ven a viděla ho zacházet za roh. Utíkala jsem k němu a zastavila ho. ,,Promiň, mrzí mě to..." Objala jsem ho a on mě taky. ,,Mě taky..." Usmál se a otřel mi slzy.

,,Šár? Dovezeš mě zítra do Pardubic?" Sedl si vedle mě. ,,Ty musíš odjet?" Koukla jsem se mu do očí. ,,Říkala jsi že žádnou chůvu nepotřebuješ." Zasmál se. ,,Ty jseš blbej!" Přitulila jsem se k němu. ,,Šájo, musím zítra odjet, protože musíme nahrávat." ,,Půjdu spát..." Zvedla jsem se z pohovky.

,,Dobrou Šár." Usmál se a já šla do pokoje. Sedla jsem si na postel a proklínala se za všechno co jsem dnes provedla. Vzpoměla jsem si na ten Petrův roztomilý pohled. Byl ke mě milej, narozdíl od toho jakej byl na kluky. Šla jsem se převléct a za chvíli jsem usla.

Vstala jsem kolem sedmé, ale Hasan nikde nebyl. ,,To by mi neudělal..." Zamyslela jsem se nad tím že mohl odjet vlakem. ,,Ty už jsi vzhůru?" Otevřeli se dveře. ,,Kde jsi byl?" Vstala jsem z gauče. ,,Něco pro tebe mám." Něco schovával za zády. ,,Pro mě?" Usmála jsem se. ,,Jdi nachvíli do pokoje prosím." Odešla jsem se převléct.

,,Můžu?" Křikla jsem do obýváku. ,,Jasný..." Viděla jsem na stole vázu s kytkou. ,,To je zlaté, děkuju." Objala jsem ho. ,,Ještě tohle..." Podal mi krabičku v které byl řetízek se srdíčkem. ,,Ty jsi úžasnej člověk." Rozbrečela jsem se. ,,To máš za to že jsem tu mohl zůstat a taky abys na mě nezapomněla." Zasmál se. ,,Na tebe? To se nedá!"

,,Jedeme?" Křikl na mě Hasan. ,,Jasný už jdu." Vyšla jsem z pokoje. ,,Sluší ti to." Snažil se být milý, ale na mě to nezabíralo. ,,Díky..." Šla jsem do auta.

Když jsme dojeli do Pardubic zaparkovala jsem blízko jejich studia. ,,Pojď na chvíli k nám, dneska je tam stejně jen Nik a Jakub." Vystoupila jsem z auta. ,,Okey." Šla jsem k nim do studia.

,,No konečně jsi tady... Co je to za kočku?" Zasmál se Jakub. ,,Šarlota Valentová." Arogantně jsem se na něj podívala. ,,Jakub..." Podal mi ruku. Zasmála jsem se a on ruku stáhnul zpátky. ,,Ahoj Šarlot ty s náma jdeš nahrávat?" Přišel vysmátý Nik. ,,V žádným případě! K tomuhle mě nedostaneš!" Sedla jsem si vedle Jakuba.

,,Na, tady máš..." Podal mi panáka nějakýho chlastu. ,,Já to nechci..." Dělala jsem jako kdybych nikdy nepila. ,,Tady můžeš pít." Zasmál se Hasan. ,,Já se potřebuju dostat domů!" Zamračla jsem se, ale na jeho rozhodnutí to nic neměnilo. ,,Můžeš spát u mě..." Řekl Hasan a napil se vína. ,,Jděte do háje!" Vypila jsem to a Nik mi nalíval víno.

Vypili jsme něco málo a kluci nahrávali. Já s Hasanem jsme moc nepili, protože jsem nechtěla být úplně na mol. ,,Hej, my jdeme dom..." Křikl Hasan na ty dva, co tam hráli nějaký hry. Nik jen mávl rukou a já se zvedla z gauče. ,,Ahoj." Usmála jsem se na kluky, když mi Hasan držel dveře.

,,Jsi fajn holka..." Přitiskl mě k němu. ,,Ty jsi fajn kluk..." Zasmála jsem se. Bylo deset hodin a mě se chtělo spát. ,,Mám zavolat taxi?" Usmál se, když viděl moje unavené oči. ,,Ne, ráda se projdu..." Sundal si mikinu a podal mi ji. ,,Obleč si to, musí ti být zima." Oblékla jsem si jeho mikinu a koukla se na něj. ,,Děkuju."

Došli jsme k němu do bytu. Lehla jsem si do postele vedle něj. ,,Chci aby jsi tu zůstala..." Pohladil mě po vlasech Hasan. ,,Víš že to nejde..." Hrála jsem si s tím řetízkem co mi dal. ,,Proč?" Ležela jsem k němu zády. ,,Protože ty jsi zpěvák a já jen blbá holka." Otočila jsem se na něj. ,,Ne ty jsi ta nejúžasnější holka, kterou znám." Usmála jsem se. ,,Je to prostě blbost. Zítra odjedu a budeme žít opět stejně. Ty budeš mít hudbu a já... Já budu mít to co jsem měla doteď... sama sebe." ,,Nebude, budu na tebe myslet..." Přerušila jsem ho. ,,Měla jsem jet domů. Děláš mi to ještě těžší než to je. Promiň už chci spát." Otočila jsem se zpět na druhou stranu a usla jsem.
_______________________________
Upřímně je mi Hasana trochu líto...😂
No, krásný zbytek dne.❤️