Navždy s tebou w/Hasan

Tati?

Vzbudil mě telefon. ,,Tati?" Zalezla jsem do pokoje, abych nevzbudila Pepu.

,,Proč bych to měla dělat? To bys neudělal!" Začla jsem brečet a on položil telefon. Došel za mnou Pepa. ,,Co se stalo Baby?" Objal mě. ,,Nech mě!" Křikla jsem a vzala si do rukou polštář. ,,Nenechám! Už nikdy!" Obejmul mě ze zadu. Opřela jsem se o něj. ,,Proč zrovna já?" ,,Ty za nic nemůžeš." Lehla jsem si na něj. ,,I když nevím co se stalo." Snažila jsem se usmát, ale moc mi nešlo.

,,Otec zjistil, že se s váma bavím a myslí si že... no to je jedno. Prostě mi řekl že dokud s váma budu tak ať za něma nechodím." ,,Zlato já tě nechci ztratit." Taky už se moc neusmíval. ,,Já tebe taky ne, ale..." Zastavila jsem se uprostřed věty. ,,Ty chceš odjet?" Zeptal se. ,,Bude to tak lepší. Pro nás oba..." Chytla jsem ho za ruku. ,,To mi neuděláš!" Zamračil se na mě. ,,Musím..." Zvedla jsem se z postele.

Vyšla jsem ze dveří. Dole na schodech jsem se ale zastavila a vyběhla zpátky nahoru. Se slzami v očích jsem Josefa obejmula a on mě. ,,Nemůžu se vrátit nedokážu to!" Křičela jsem. Pepa se jen usmál a vzal mi kufr z ruky. ,,Pojedeme tam spolu a ty je přesvědčíš, že jsme v pohodě." Koukal se mi do očí. ,,To není dobrý nápad! Naposledy co jsem si přivedla někoho k nim tak jsem dostala facku." Podívala jsem se do země. ,,To zvládneš máš přece mně." Usmál se. ,,Dobře." Šli jsme k autu a jeli do Brna.

,,Jsi připravená?" Ptal se, když jsme stáli u vchodových dveří mých rodičů. ,,Ne." Ale i přes tohle mé upozornění zazvonil. ,,To zvládneš." Usmál se. Chytla jsem ho za ruku, aniž bych si to uvědomila.

Otevřely se dveře, ve kterých stál můj otec. ,,Co tu děláš?! Něco jsem ti snad řekl ne?!" Křikl a chtěl zavřít dveře. ,,Tak to teda ne! Já se tu nenechám zhazovat! Ti kluci jsou v pohodě a obzvlášť tenhle a je mi jedno co si myslíš. Jsou to lidi jako každej jinej. Nevím co ti na nich tak vadí!" Vyšilovala jsem a Pepa už se radši ani nedíval. Otec mi vlepil facku. ,,Ty na mě řvát nebudeš!" Josef si mě přitiskl k sobě. ,,A sem už v životě nepůjdu, já patřím jiným bláznům." Zasmála jsem se a Pepa mně objal. Odešli jsme k autu a jeli ke mě.

,,Opravdu si myslíš že jsem blázen?" Zasmál se Pepa. ,,Jo, ale můj blázen." Sedla jsem si na něj. ,,A ty moje!" Dal mi pusu. Lehli jsme si do postele a já si stále přemýtala co se dneska stalo. Josef si mě otočil k němu a Koukl se do mých ubrečených očí. ,,Děje se něco Baby?" Utřel mi slzy z očí. ,,Ne, to je v pohodě..." Ukápla mi další slza. ,,Já vím že tě něco trápí. Je to kvůli dnešku?" Jen jsem kývla hlavou. Obejmul mě. ,,Ty jsi moje zlato." Usmál se. ,,Mám o tebe strach. Nevíš co můj otec dokáže. Musím zítra zavolat bráchovi." Řekla jsem Pepovi. ,,Kde bydlí tvůj brácha?" Ptal se. ,,Tady v Brně. Nikdy jsme se moc nebavili. Ale když už tak na mě byl moc hodnej. No tak je starší, tak co čekám." Zasmála jsem se. Po chvíli jsem usla.

Vzbudil mě zvonek a jelikož bylo už půl osmé, tak jsem šla otevřít. ,,Ségra. Slyšel jsem co se stalo." Usmál se na mě můj bratr. ,,Je to měsíc." Byla jsem nepříjemná. ,,Už? Myslel jsem, že se to stalo nedávno." ,,Michale, já se o tom bavit nechci!" Křikla jsem, čímž jsem asi vzbudila i Josefa.

,,Je všechno v pohodě?" Ozval se. ,,Jo, jasný." Řekla jsem. ,,Koho tam máš?" Zasmál se Michal. ,,To ti může být jedno ne?" Snažila jsem se být v klidu. Odstrčil mě ode dveří a vešel dovnitř. ,,Michale!" Křikla jsem a snažila se ho vrátit zpátky za dveře. ,,Šarloto uklidni se a nechovej se jako dítě!" Odstrčil mě a šel dál, když v tom došel Josef. ,,To je...?" Koukal na mě Michal. ,,Josef Andreas." Podal mu ruku Pepa. ,,Michal Valenta." Ruku přijmul. Usmála jsem se a Pepa mi dal ruku na rameno.

,,Míšo dáš si s náma něco k jídlu?" Josef se posadil ke stolu. ,,Rád." Usmál se Michal. Udělala jsem vajíčka a dala je klukům na talíř. Sedla jsem si na kuchyňskou linku. ,,Zlato, pojď si sednout vedle nás." Otočil se na mě Pepa. ,,No fajn..." Sedla jsem si vedle Josefa.

Až všichni dojedli, tak jsem umyla nádobí. ,,No já musím jít pryč. Budu tady tak za dvě hodiny." Usmála jsem se. ,,Kam jdeš zlato?" Zeptal se Pepa. ,,Na focení jdu." Šla jsem se obléct. ,,Nemám jít s tebou?" Ptal se dál. ,,Ne to je dobrý. Ale jestli chceš." Obejmul mě. ,,Jo chci." Zasmál se. ,,Tak já půjdu ségra." Řekl Michal a odešel.
_______________________________
Dnes jsem to nějak nestíhám a tak jsem vám sem hodila jednu krátkou kapitolu. Mějte se krásně.