Navždy s tebou w/Hasan

Asi bude lepší když se pár dní neuvidíme...

,,Potřebuju jít za Petrem, nechceš jít se mnou?" Usmál se na mě. ,,Potřebuješ nebo chceš?" Zasmála jsem se. ,,No tak jsem tady, tak jsem ho chtěl pozdravit." Zakoulel očima.

Když jsme konečně došli za klukama, tak jsem se dala do řeči s Markem. ,,Dáš si něco k pití?" Donesl mi skleničku a podal láhev vína, která stála vedle pohovky. ,,Jo, ráda."  Josef se na nás zavistivě koukal. Když jsem si dávala už pátou sklenku, smála jsem se jako blázen. Mára mě dal ruku na rameno a začal se ke mně nebezpečně přibližovat. Odsunula jsem se trochu dál. ,,Zas tolik jsem toho nevypila." Zašeptala jsem a odešla na záchod.

Upravovala jsem se v zrcadle, když dovnitř vtrhl Marek. Přitlačil mě ke stěně a začal líbat. Snažila jsem se od něj dostat pryč, ale po příjmu tolika alkoholu jsem toho nebyla schopna. Začla jsem brečet a křičet. ,,Marku, kurva." Odtrhl ho ode mě Péťa. ,,Jsi v pohodě?" Objal mě Josef, jen jsem přikývla. ,,Asi už pojedem, díky kluci." Prohlásil a vedl mě pryč. ,,Čau kluci." Křikla jsem na ně. ,,Čau." Řekli sborově.

,,Co to mělo jako být?" Zeptal se Pepa, když jsme nastoupili do auta. ,,Co jako?" Zamračila jsem se. ,,To flirtování celou noc." To už ale přehnal. ,,No a co tobě to může být jedno. Jdu pěšky." Vystoupila jsem z auta. ,,Šájo..." Šel za mnou. ,,Nech mě!" Chytl mě za ruku. ,,Je jedna ráno! Nenechám tě chodit samotnou po Brně." Koukal se na mě. ,,Zavolám si taxíka." Tak jsem i udělala a odjela domů.

Když se Josef nevracel už hodinu začla jsem mít strach. Ale dělala jsem uraženou. Slyšela jsem nějakou ránu z venku. ,,Tak jsi blbej?" Křikla jsem na Josefa, protože byl úplně na mol. ,,Sluší ti to." Sápal se po mně a u toho se usmíval. ,,Nech toho!" Hodila jsem ho na pohovku. ,,Jdu spát!" Zabouchla jsem za sebou dveře. Za chvíli jsem usla.

Slyšela jsem rámus z koupelny. Došla jsem tam a začala se smát. Očividně mu bylo špatně. Donesla jsem mu prášek a slinku s vodou. ,,Děkuju." Zašeptal. Odešla jsem se převléct a všimla si zprávy v telefonu. Byl to Mára. ,,Promiň mi ten včerejšek. Mluvil ze mě chlast." Usmála jsem se a odepsala mu. ,,Jo v pohodě." Šíleně mě bolela hlava.

Když jsem došla dolů do obýváku, na gauči ležel Pepa. Šla jsem do kuchyně udělat něco k obědu. ,,Baby, promiň. Mrzí mě to. Byl jsem vůl, že jsem toho tolik vypil. Už se nezlob." Mluvil polohlasem. Byla jsem na něj stále naštvaná. ,,Šájo... Ani nevíš jak mě to mrzí. Nechej toho, to že se mnou nemluvíš, mě bolí." Začali mi téct slzy. Chtěla jsem vydržet být na něj naštvaná, ale to jakým tónem mluvil jsem nevydržela.

Odešla jsem do svého pokoje. Lehla jsem si a měla chuť jen ležet a nic nedělat. Myslela jsem na něj, ale nechtělo se mi ustupovat. Někdo zaklepal na dveře. ,,Hm?" Odpověděla jsem. ,,Můžu dál?" Zeptal se. ,,Hm." Neměla jsem chuť se s ním bavit. ,,Co jsem ti udělal? Moc mě mrzí, že jsem tě zklamal. Jestli chceš zavolám Dominikovi, ať přijede, nebo pojedu vlakem." To jsem nechtěla. Co když to udělá? Vstal z postele. ,,Ne..." Chytla jsem ho za ruku. Usmál se. ,,To mě to mrzí, včera jsem to přehnala..." Sedl si zpátky za mnou. Nastalo ticho, které bylo nepříjemné. Přišlo mi to jako věčnost.

,,Co kdybysme někam zašli?" Pohladil mě po vlasech. ,,Kam?" Zeptala jsem se. ,,Do kina?" Přikývla jsem. ,,Tak se obleč čekám u dveří." Odešel. Oblékla jsem si džíny a dlouhou mikinu, do kabelky jsem si hodila telefon a další blbosti.

,,Jdeme...?" Vybuchla jsem smíchy. ,,Co je?" Nevypadal nadšeně. ,,Proč máš kapuci a brýle?" Chichotala jsem se dál. ,,Nikdy nevíš, koho můžeme potkat." Tvářil se tajemně. ,,Klid, zlato." Sundala jsem mu brýle a kapuci. Koukal se mi hluboko do očí. ,,Sluší ti to." Otevřela jsem dveře a vyšli jsme ven. Chytl mě za pas. ,,Aby jsme někoho nepotkali." Zasmála jsem se. ,,S tebou je mi to jedno." Usmál se a dal mi pusu. ,,Jsi jen moje?" Šli jsme dál. ,,To ještě nevím. Moc si mě přivlastňuješ." Propletli jsme si prsty.

Když jsme tam došli tak jsme si koupili popcorn a šli do sálu. ,,Těšíš se?" Byla jsem ráda že se mnou šel. ,,Moc." Jelikož jsem moc romantiku nemusela tak jsme šli na Avengers (idk co by teď bylo v kinech... pozn. autorky).

Skončilo to a my šli na objed. ,,Co si dáš?" Zeptal se když jsme seděli u stolu. ,,Dáme si pizzu?" Usmála jsem se. Dali jsme si pizzu a nějaký kafe. ,,Hej viděl jsi to už?" Volal Hasanovi Dominik. ,,Co?" ,,Hele na to se musíš posadit, až to budeš vědět. Čau..." Nestihl odpovědět. ,,Jdeme?" Koukl se na mě. Přikývla jsem. Zaplatili jsme a odešli. Dobře Pepa zaplatil.

Došli jsme domů a začaly mi chodit zprávy. ,,Do hajzlu!" Slyšela jsem Josefa křičet z obýváku. ,,Co se stalo?" Došla jsem za ním. Ukázal mi fotku nás dvou, zrovna když mi dával pusu. ,,Kdo to udělal?" Sedla jsem si vedle něj. ,,Dominiku?" Volala jsem Nikovi. ,,Ano?" Zasmál se. ,,Hele mám na vás dva malou otázku. Chodíte spolu teda, nebo ne?" Koukla jsem se na Pepu a ten se jen usmál. ,,To teď není podstatný..." Odpověděla jsem. ,,Takže jo?" ,,Částečně, ale to je teď jedno." Už jsem si ani neuvědomovala co říkám. ,,Jak částečně?" Josef mi vytrhl mobil z ruky. ,,Dominiku, nech ji bejt." Křikl do telefonu. ,,Klídek." Smál se Dominik. ,,Co všechno o té fotce víš?" Zeptal se Pepa. ,,Nic víc než ty!" Byl naštvaný. Josef to položil.

,,Co budeme dělat?" Koukla jsem se mu do očí. ,,Asi bude lepší když se teď pár dní neuvidíme..." Zvedl se z gauče. ,,Cože? Nebylo by jednodušší jim to všechno vysvětlit?" Stoupla jsem si taky. ,,Ne to teda nebylo! Chci tě před těma lidma chránit Šár!" Chytila jsem ho za ruku, když chtěl odejít. ,,Šarlot, musím..." Odešel. Zůstala jsem stát a koukat na kliku od dveří, kde se ještě stále houpal stříbrný klíček. V tu chvíli mi došlo, že to nemá smysl. Odinstalovala jsem Instagram, Twitter i Facebook. Nikomu jsem nezvedala telefon a neodepisovala na zprávy. Dny se táhly jako roky. Nic jsem nejedla, nespala jsem a jen koukala na Netflix.

O týden později

Někdo začal zběsile zvonit na zvonek. ,,Vždyť už jdu..." Křikla jsem směrem ke dveřím. Pomalu jsem se ani neudržela na nohou. ,,Ježiši, ty žiješ?" Koukli se na mě Péťa s Calinem. ,,Promiňte kluci na návštěvy teď nemám chuť." I přes to vešli dovnitř a Peťa mě hned odnesl na pohovku. ,,Jíš vůbec? Spíš?" Zeptal se. Zakroutila jsem hlavou na nesouhlas. ,,Co ti mám udělat k jídlu?" Zeptal se Péťa. ,,Nic nechci, nemám hlad." Zamračila jsem se. ,,V žádným případě! Aji kdyby to měl jen chleba se šunkou." Calin odešel pro můj telefon do pokoje. ,,Deset nepřijatých hovorů?" Hodil mi ho. ,,To je od kluků." Položila jsem ho na stůl. ,,Tak mu zavolej..." Ozval se Peťa z kuchyně. ,,Jo jasný on mi nezavolal a já mu volat budu že?" Byla jsem docela uražená. ,,Tak kdo ti teda volal?" Divil se Calin. ,,Dominik s Jakubem." Protočila jsem očima.
_______________________________
Dobré ráno, doufám že jste si kapitolu po dlouhédobě užili.