Navždy s tebou w/Hasan

Světlo na konci tunelu

Ráno jsem vstala brzo, aby si mě Hasan nevšiml. Takže se dá říct že jsem před ním utekla, ale to je jedno... Nasedla jsem do auta a konečně jela domů. V polovině cesty mi zazvonil telefon.

,,Šájo? Ty jsi odjela?" Zněl docela smutně. ,,Ano Hasane, já jela domů..." Křikla jsem. ,,Proč jsi mě nevzbudila?" ,,Protože jsem nechtěla, aby jsi mě viděl odjet." Snažila jsem se usmát. ,,Proč?" Očividně jsem ho tím i naštvala. ,,Ty to nechápeš..." Zavěsila jsem a jela dál.

Dojela jsem domů a sedla si na gauč. Psal mi Petr jestli bych s ním nešla ven. ,,Klidně, kde je sraz?" Napsala jsem a šla na sebe hodit nějáké hezké oblečení. ,,Přijdu pro tebe..." Nad tou zprávou jsem se musela usmát. ,,Dobře..." Těšila jsem se, protože je Péťa strašně fajn kluk.

Zazvonil na zvonek a já šla otevřít. ,,Ahoj." Usmála jsem se. ,,Ahoj Šáji." Zamkla jsem dveře. Šli jsme do Mekáče na oběd a potom na kafe. Po půl hodině co jsme takhle chodili po Brně, tak mi volal Hasan.

,,Co potřebuješ?" Zvedla jsem mu to. ,,Nemůžu na tebe přestat myslet..." Řekl Hasan. ,,Já taky ne, ale..." ,,Šájo jdeš?" Přerušil mě Péťa. ,,Ty jsi venku s Petrem?" Prohodil překvapeně a zároveň smutně. ,,Jo, jsem..." Zavěsil.

,,Jsi v pořádku?" Zeptal se Petr. ,,Jo, jasný..." Vytrhl mě z myšlenek. ,,Jsi úplně ledová." Podal mi jeho mikinu. ,,Pojď ke mě udělám ti čaj." Usmál se Peťa a já šla poslušně za ním. ,,Nechceš mi říct co se stalo?" Podíval se mi do očí. ,,To je jedno..." Vešli jsme k němu. Sedla jsem si na pohovku. Petr nám donesl oboum čaj. ,,Děkuju." Vzala jsem si hrnek. ,,Šájo? Ty jsi byla u Hasana?" Prohodil Petr.

,,Vezla jsem ho do Pardubic. Hasan mě donutil jít do studia a jelikož jsme pili tak jsem přespala u Hasana..." ,,Šár, co se stalo, když ti volal?" Vyzvídal dál. ,,To je jedno! Nechci ti to teď říkat..." Usrkla jsem si čaje. ,,Promiň Šár... nechtěl jsem tě naštvat..." Usmál se. ,,Ne to já se omlouvám, nemám chuť to někomu říkat."

,,Miško? Co potřebuješ?" Odpovídala jsem na hovor mé kamarádky. ,,Šájo? Máš zítra čas?" ,,Asi jo... Míšo? Co máte v plánu?" Divila jsem se že mi zavolala. ,,Jedeme někam na výlet, tak jsem se chtěla zeptat jestli nechceš jet s náma..." Usmála jsem se. ,,Ráda, kdy pojedeme?" ,,Zítra v šest u tebe, musím končit pa..." Zavěsila.

,,Petře já už půjdu..." Vzala jsem si svoje věci a odešla. Po cestě jsem potkala Calina. ,,Ahoj Šár." Usmál se. ,,Ahoj Caline." Doprovodil mě domů já se rozloučila a vešla dovnitř.

Bylo kolem desáté hodiny a já šla spát. Všimla jsem si zprávy od Petra a Hasana. ,,Dobrou noc, hezky se vyspi." ,,Dobrou, ty taky." Odpověděla jsem Péťovi. ,,Krásné sny, Šájinko." ,,Tobě taky, Pepí." Poslala jsem zprávu i jemu a šla spát.

Vzbudila jsem se celkem brzo. Asi kolem páté. ,,Dobré ráno Šájo." Koukla jsem se na mobil. ,,Dobré." Odpověděla jsem Hasanovi. ,,Jak to, že nespíš?" ,,Nemůžu spát. Proč ty nespíš?" Odpověděl na moji zprávu. ,,Už nemůžu, jedu s kamarádkou na výlet a tak už jsem vstala." Šla jsem si nachystat věci. ,,Kam jedete?" Usmála jsem se, ale už jsem mu neodepsala, protože zazvonil zvonek.

,,Ahoj Míšo." Objala jsem ji. ,,Ahoj..." Podívala jsem se na jejího kluka. ,,Ahoj Pavle." Usmál jsem se. ,,Ahoj Šáry." Nastoupili jsme do auta. ,,Jedeme?" Zeptal se Pavel. ,,Jo." Odpověděla Míša. Cesta byla celkem fajn, protože jsem na chvíli zapomněla na kluky. ,,A co ty? Už někoho hledáš?" Zničila tuhle krásnou a klidnou cestu. ,,Nooo... Spíš ne." Zazvonil mě mobil.

,,Ahoj, co potřebuješ?" Zeptala jsem se Hasana. ,,Chtěl jsem se tě zeptat jestli nechceš zítra přijet." Usmála jsem se. ,,Hele já nevím moc se mi nechce za tebou jet. Jedině že bys dojel ty ke mě." Namotávala jsem si vlasy na prst. ,,A nebo víš co přijedu pro tebe a přespíš u mě pak." ,,No dobře tak zítra, měj se hezky. Čau." Típla jsem hovor.

,,A prej že ne... Kdo to byl?" Zasmála se Míša. ,,Jeden kamarád..." Řekla jsem tišeji, protože jsem nevěřila tomu že by mi věřila. ,,Jak se jmenuje?" Vyzvídala dál. ,,Josef..." Řekla jsem s nadějí že už se mě dál ptát nebude. Bohužel opak byl pravdou. ,,A příjmení?" ,,Andreas..." Šeptla jsem a Míša se na mě s udiveným pohledem otočila. ,,Jako... Hasan? Ten z Pardubic?" Divila se dál. ,,Jo..." Už jsem na to neměla náladu. ,,S kým dál se ještě bavíš?" Zasmála jsem se. ,,S Petrem Adámkem, Calinem, Dominikem Cittou a s Jakubem Vlčkem." Vysypala jsem ze sebe jména, která bych najednou neřekla nikdy jindy než teď. ,,Cože? Děláš si srandu?" Pavla už to začalo štvát. ,,Ne, nedělám." Koukla jsem se na telefon, kde mi přišla zpráva.

,,Ahoj Šájo, nechceš zítra přijet?" Usmála jsem se. ,,Ne, promiň. Zítra jedu za Pepou." Odepsala jsem a vypla si vyzvánění.

Dojeli jsme na místo a já vystoupila z auta. Po cestě jsme si povídali o tom jak jsem potkala Hasana, Petra, jak jde práce a dalších blbostech.

(Přeskočíme to jak šli a obědvali ok? Pozn. Autorky)

Dojela jsem domů a zavolala Hasanovi. ,,Ahoj..." Zapla jsem si i kameru. ,,Ahoj, jak to že nespíš?" Zasmál se. ,,Je teprve půlnoc..." Vzala jsem si pití a napila se. ,,Proč ty nespíš?" Usmála jsem se. ,,Už nespím dva dny." Koukl se do země. ,,Zítra mi všechno řekneš..." Měla jsem chuť ho obejmout. ,,No nic musím končit volá mi Nik. Zítra v sedm u tebe. Dobrou noc." Dokončil hovor a já si lehla do postele. Přemýšlela jsem nad tím proč asi nemůže spát. Po pár minutách jsem usla.

Rozzvonil se zvonek a já šla otevřít. Byla jsem v pyžamu a měla neupravené vlasy. ,,Dobré ráno." Byla jsem ještě celkem ospalá. ,,Dobré." Slovo jsem podpořila dlouhým zívnutím. ,,Jak ses vyspala?" Pustila jsem ho dovnitř. ,,Dobře, jak ty?" Koukl se do země. ,,Touto dobou moc nespím." Řekl a já si na něj sedla a objala ho. ,,Musíš spát..." Šeptla jsem.

Když jsem se převlékla a nachystala věci. Hodili jsme to do auta a mohli jet. V autě jsme si pustili prototyp. Natočila jsem na instagram, že jedu s Hasanem do Pardubic.

Když jsme dojeli, šli jsme do studia za Nikem. ,,Ahoj." Usmál se. ,,Hele jen si skočím pro věci. Vydržíš chvilku?" Mrknul na mě Pepa. ,,Jasný..." Koukla jsem po Nikovi. Sedla jsem si vedle něj a on mě chytil kolem pasu. ,,Niku..." Koukl na něj vražedným pohledem a když Nik oddělal ruku tak Hasan odešel. ,,Jsi strašně sexy..." Koukl na mě Nik. ,,Hele jako, kdyby nebyl Josef můj kámoš..." Dodal a já se trochu posunula na točící židli. ,,Kdyby nebyl tvůj kámoš, tak tu nejsem Niku." Usmála jsem se na něj a on se na mě konečně otočil. V tu chvíli přišel Hasan. ,,Jedem?" Probodával Nika pohledem. Zvedla jsem se ze židle a odešla za ním.

,,Neřekl mi ani ahoj..." Šeptla jsem si pro sebe. ,,Tak kam půjdeme, princezno?" Zasmál se. ,,Kam chceš..." ,,Hmmm... lákavá nabídka..." Mrkl na mě. ,,Tak jsem to nemyslela." Šli jsme na fotbalové hřiště. Rozběhla jsem se a Pepa za mnou. Když mě chytil, přitáhl si mě k sobě a koukal se mi do očí. Objala jsem ho. ,,Jsi krásná..." Šeptl mi do ucha. Pustila jsem ho a on mě opět chytil. ,,Ne!" Zasmála jsem se.

Na oběd jsme šli do Mekáče. ,,Koupíme Monstra (Pití)?" Šli jsme do obchodu a vzal něco k jídlu. ,,Můžeme..." Sedla jsem si do košíku a jeli jsme po celém obchodě. Když jsme měli vše nakoupeno, tak jsme to naházeli do auta a potom jsme si šli sednout na zídku, která byla poblíž. Vytáhla jsem z kapsy od mikiny cigarety a zapalovač. ,,Ty kouříš?" Koukl se na mě. ,,Někdy..." Opřela jsem se o něj a on mě objal. Podala jsem mu cigaretu a on si ji vzal. Dal mi pusu na tvář a já se usmála.

Bylo osm hodin a my byli na cestě domů, z auta jsme vydělali jídlo a pití a šli jsme se koukat na Netflix. Byla jsem unavená a bylo to na mě vidět. Lehla jsem si blíž k Pepovi a ten mě objal. Dal mi pusu do vlasů a já u něj usla.

Ve dvanáct večer jsem se vzbudila a nemohla ho najít. Došla jsem za ním na balkón. ,,Co se děje?" Ptal se mě. ,,Proč nespíš?" Objala jsem ho zezadu. ,,Nemůžu spát..." Usmál se. ,,Co se děje?" Vyzvídala jsem. ,,Zlato běž spát, budeš unavená." Zamluvil to Pepa. ,,Já půjdu, až půjdeš ty..." Byla jsem na něj naštvaná. ,,Dobře..." Otočil se na mě a odešli jsme do postele. Za pár minut jsem se podívala na Hasana, který usnul. Za chvíli už jsem usnula taky.
_______________________________
Zdravím, kapitolu už jsem měla hotovou v pátek, ale chci v tom mít pořádek. Takže doufám že se vám kapitolka líbila. Je trochu delší...