[Draco Malfoy] Myslel jsem, že mě už nic nepřekvapí...

~ 1 ~

Draco POV-
,,Kam jdeš?" Otočil jsem se a viděl jsem Pansy jak na mě kričí a hází na mě udivený pohled. ,,Půjdu se projít. Proč?" Mezi náma, nesnáším jí. Ale ona si myslí, že jí mám rád jako nejlepší kamarádku a mnohem víc. Každopádně je na omylu... ,,Dobře, tak já půjdu s tebou." Vyběhla z hradu a když byla vedle mě, chytla mě za ruku. Ale jak jsem řekl, nesnáším jí. Podíval jsem se na naše ruce, potom na ní a arogantně jsem převrátil oči. Vymkl jsem se z její ruky a odcházel jsem pryč. Ale ona šla pořád za mnou. Dost mi to vadilo. ,,Draco! Kam to jdeme?!" Nestíhala moje kroky a křičela na mě z dálky za mnou. ,,Jdu... na hřiště." Ani jsem se na ní neotočil, proč se vůbec stará kam jdu a pronásleduje mě? ,,Co?! Na hřiště?! Zbláznil ses?! Vždyť tam ani nemůžeme a jsou tam mudlové a-" Ani jsem jí nenechal dokončit větu a skočil jsem jí do řeči. ,,No a co? Proč jdeš vůbec za mnou? Já jsem o tvůj doprovod neprosil." Zrychlil jsem chůzi a Pansy to vzdala. Bude to ode mě znít hnusně, ale jsem docela rád, že už konečně nejde za mnou a že se vrátila zpátky do hradu.
Když jsem přišel na hřiště, bylo tam vážně hodně mudlů. Popravdě, vím že jsem hodněkrát nadával na mudly a mudlovské děcka jako je třeba Grangerová... Ale začínám si uvědomovat, že mudlové jsou úplně stejní jako my, akorát neumí kouzlit.
Na hřišti bylo vážně hodně dětí a všichni si hráli ve skupinkách, až na jednu holku. Seděla na houpačce se sklopenou hlavou a stranou všech ostatních dětí. Bylo mi jí docela líto, tak jsem šel za ní. ,,Hej, jsi v pohodě?" Dal jsem jí ruku na rameno a opatrně jsem na ní promluvil. Ona ale nijak nereagovala, jen přikývla. Sedl jsem si na vedlejší houpačku a chytil jsem jí za ruku. ,,Vážně jseš v pohodě?..." Druhou rukou jsem jí zvedl hlavu a uviděl jsem její krásně modré oči, ale plné slz. ,,Jo..." Když to dořekla, slzy z jejích očí začaly stékat po její tváři. ,,No, upřímně to tak moc nevypadá..." Bylo mi jí vážně líto. Seskočil jsem dolů z houpačky a sedl jsem si před ní na zem. Dal jsem její dlouhé rovné blond vlasy pryč z obličeje a setřel jsem jí slzy, které stékaly dolů. ,,Co se stalo?" Dal jsem jí můj úsměv a doufal, že to aspoň trošku pomůže. Jen na mě koukala.
,,Jak se jmenuješ?" Jemně jsem chytil její ruku a čekal jestli vůbec promluví. ,,Terry Lestrangeová..." Trošku mě to zarazilo, ale musela to být určitě jen shoda jmen. ,,Já jsem Draco, Draco Malfoy." Škubnutím zvedla hlavu a vystrašeně se na mě koukla. ,,Stalo se něco?" Trošku jsem se zasmál, ale to jen ze slušnosti. Do smíchu mi zrovna nebylo... Odpověděla mi až po pár sekundách. ,,Ne, ne v pohodě, promiň." Pousmála se, ale její vystrašený pohled nezmizel. ,,Rád tě poznávám Terry." Snažil jsem se rychle změnit téma. ,,Taky tě ráda poznávám Dr- Draco." Pousmál jsem se. ,,Dobře, tak teď mi řekni. Proč jsi před tím plakala?" Její úsměv dočista zmizel a zase se jí hromadily slzy v očích. ,,Protože mám narozeniny a..." ,,A? Vždyť máš narozeniny, nemůžeš být smutná!" Snažil jsem se jí nějakým způsobem povzbudit, ale vypadalo to, že jsem to spíš zhoršil. ,,Všichni na mě dočista zapomněli..." Bylo mi jí vážně tak moc líto... ,,A co tvoje rodina? Proč nejsi s nimi?" Slzy, které se hromadily v jejích očích zase začaly padat dolů. ,, Když jsem měla přibližně 2 roky, moje rodina se odstěhovala pryč, ani nevím kam... Nechali mě tu s mojí tetou... Ani nevím jestli moje rodina vůbec žije..." Hodně se rozplakala, ani to nemohla zakrýt, protože to nešlo. ,,Nenenene neplakej zlato. To bude dobrý, jsem tu s tebou." Obejmul jsem jí pevně a cítil jsem, jak mi objetí vrací. ,,Dobře, teď pojď se mnou!" Chytil jsem její ruku a chtěl jsem jí přivést na jiné myšlenky. ,,Ale kam?" Terry přestala plakat a trošku se pousmála. ,,Nebuď zvědavá. Přece máš narozeniny ne? Nemůžeš tady přece sedět sama a být smutná! Pojď za mnou." Lehce jsem chytil její ruku a odvedl jsem jí na blízkou louku.
Když jsme přišli na už zmiňované místo, málem jsem si to neuvědomil a vytáhl hůlku. Málem jsem prozradil existenci našeho světa. To bych tomu dal... Lehl jsem si na trávu mezi sladce vonící květy a čekal jsem na reakci Terry. Překvapivě si lehla vedle mě a položila si hlavu na mou hruď. Tohle jsem vážně nečekal.
Na louce jsme strávili téměř celý den, hádali jsme se, jak který mrak vypadá a hodně jsme se ten den nasmáli. Moje tělo bylo plné motýlků. Čím to je? Terry? Nemyslím si.
Začalo se docela dost stmívat a Terry začala mít trošku strach. ,,No, já myslím že už půjdu. Je tu krásně, ale na tmu nemám hezké vzpomínky z dětství..." Koukl jsem se hluboko do jejích očí a měl jsem pocit, jako by se všechno zlé vytratilo. ,,Draco, jsi v pohodě?" Zeptala se mě když jsem neodpovídal. ,,Jo, jo jasně, promiň. Já jen- jo už půjdeme." Terry se na mě z udivením koukala, ale po chvilce se začala smát. ,,Ehmm doprovodím tě domů. Teda jestli chceš." Potřeboval jsem nějak rychle změnit téma a nic lepšího mě nenapadlo. ,,Jo jasně!" ,,Dobře, bude mi ctí vás doprovodit do vašeho zámku výsosti!" Postavil jsem se, uklonil a podal jsem Terry ruku. Po chvilce jsme se začali oba dva smát, ale vážně hodně. Terry se chytla mojí ruky a šli jsme.
Celou cestu jsme si povídali a hodně jsme se smáli. Nevěřil jsem, že mi někdo přiroste k srdíčku tak rychle a pouze za jeden den. A k tomu mudla. Ale to nic nemění.
Když jsme přišli k jejímu domu, chvíli jsme stáli před dveřmi. ,,Děkuji vám, zdatný sire, že jste mě doprovodil do mého zámku. Jsem vám nadosmrti vděčná." Oba jsme se začali zase hodně smát, stejně jako před tím. ,,Ne vážně Draco, děkuju. Byly to ty nejlepší narozeniny které jsem kdy měla..." Začala se ma mě usmívat roztomilým ale zároveň stydlivým úsměvem. ,,Nemáš vůbec zač Terry. Já děkuju tobě!" Ještě chvíli jsme se na sebe usmívali. Potom mě Terry pevně obejmula a já jsem jí to samozřejmě oplatil. Ještě než vešla do jejího domu, otočila se zpátky ke mě a dala mi pusu na tvář. Potom mi darovala poslední její roztomilý úsměv a následně zmizela za velkými dřevěnými dveřmi se zlatou klikou.
Cítím se šťastněji než kdy jindy. Srdce mi bije, jako by chtělo opustit moje tělo a běžet za Terry. Ale no tak Draco. Vzmuž se! Znáš jí jeden den! Je to jen kamarádství!
Nebo ne?...