[Draco Malfoy] Myslel jsem, že mě už nic nepřekvapí...

~ 4 ~

Draco POV-
Sice jsem Malfoy, ale byl jsem docela vystrašený. Víte, není to zrovna příjemný pocit, když se vzbudíte s otevřenými dveřmi.
Po chvilce jsem na to zapomněl a nějak extra jsem to neřešil. Šel jsem se převléct a umýt. Když jsem chtěl jít na snídani dolů do haly za ostatníma, v hlavě mi zase začal znít ten nepříjemný skřípavý zvuk jako před tím. Nevím proč, nevím co to je. Skácel jsem se k zemi a držel se za hlavu.
Najednou jsem se vzbudil na ošetřovně a vedle mojí postele stála ta holka 'kapucínka'. Jen jsem na ní koukal jako na ducha. ,,Jak ti je?..." Nesundala si kapuci, ale konečně už aspoň promluvila. ,,Jo, je mi líp. Kdo jsi?" Sedl jsem si na postel a čekal jsem na okamžik, až si sundá kapuci. Ale čekal jsem marně... ,,Na tom nezáleží. Jsem z Nebelvíru. Ta 'neviditelná'..." Nevěděl jsem, co na to říct. Lidi z Nebelvíru opravdu nemusím. Ale ona- mi zřejmě zachránila život... ,,Co- co se stalo?" Koukl jsem se do jejich očí a byly mi hodně povědomé. Byly úplně stejné jako- ale ne to je blbost. Nemohla by to být- Nebo- To není možné, asi mi přeskočilo.
'Kapucínka' zase sklonila hlavu. ,,Šla jsem kolem tvého pokoje a slyšela jsem ránu. Tak jsem vešla a viděla jsem tě- na zemi v bezvědomí..." Vytřeštil jsem na ní oči. ,,A to ti jako slušnost nebránila vlézt mi do pokoje?!" Zvýšil jsem na ní hlas a ona vypadala, jako by jí to dost naštvalo. ,,Kdybych tam nevlezla, mohl jsi být už mrtvý. Takže být tebou si rychle uvědomím, jak se chovat k lidem, kteří ti zachránili život, Malfoyi!"
Otočila se a chtěla odejít, ale já jsem jí pevně chytil za ruku a prudce otočil. Ano, možná to trochu bolelo, ale takhle se mnou nějaká mudlovská šmejdka z Nebelvíru mluvit nebude! ,,Kdo jsi?!" Výhružně jsem se na ni koukal a snažil jsem se rozpoznat její obličej překrytý kapucí. ,,Pusť mě!" Pořád se mi snažila vymknout, ale nevedlo se jí to. ,,Až mi řekneš kdo jsi! A dělej!" Pořád se kroutila, ale marně. ,,Už jsem ti to řekla! Pusť mě!" Stiskl jsem její ruku o hodně víc. Vím že to muselo opravdu hodně bolet, ale měl jsem vztek a neovládl jsem se... Ona se rozbrečela od bolesti. ,,Au! Pusť mě! Bolí to chápeš?!" Brečela vážně hodně, ale já jsem jí nepustil. ,,Tak být tebou, tak si s tím jménem pohnu. Nebo chceš mít ze zápěstí přesnídávku?!" Zmáčkl jsem jí ještě víc.
,,Au! Řekla jsem ti pusť mě!!!" Už se jí podařilo vymknout. ,,Jo tak víš co?! Řeknu ti to! Jsem Terry!" Trhnutím si sundala kapuci a měla po celém obličeji rozmazanou řasenku od breku. ,,Terry? Promiň já jsem- nechtěl jsem..." Ona mě ale vůbec neposlouchala a utíkala pryč z ošetřovny. ,,Terry počkej! Kdybych věděl že to jsi ty, nikdy bych to neudělal..." Snažil jsem jí to nějak vysvětlit. ,,Takhle se bavíš?! Že ubližuješ ostatním?! Zmiz mi ze života!"
Nevěděl jsem co mám dělat. Super. To je fakt super! Moje jediná kamarádka- Vlastně jsem do ní zamilovaný tak moc, že už ji ani nemůžu nazvat pouze kamarádkou... Ještě k tomu jsem jí ublížil. Citově i fyzicky... To je snad jen zlý sen. Ne není, je to realita a to je na tom to nejhorší! Odešel jsem na pokoj a nevěděl jsem, jestli se mám vztekat nebo brečet... V nabídce je obojí, tak proč to nevyužít...
Asi po půl hodině za mnou přišel Blaise. ,,Co ti je?" Podíval se na mě a začal se smát... ,,Jako promiň ale do smíchu mi zrovna teď není, Blaise..." Podíval jsem se na něho ubrečenýma očima a jeho hned přešel smích. ,,Co se stalo?" Sedl si ke mě na postel. ,,Terry..."
Řekl jsem mu všechno, co se za ty dva dny stalo.
,,Noo, je tu asi jedna věc, kterou bych ti měl říct..." Podíval jsem se na něj nechápavým pohledem a on sklopil hlavu. ,,Co? Povídej..." Blaise si sedl na mou postel a opřel se zády o stěnu. ,,Celou tu dobu vím, kdo je Terry a že je v Bradavicích... Ona- není mudla..." Myslel jsem si, že horší už to být nemůže. ,,Jak jako- jak jako že není mudla?" Jen jsem se na něho nechápavě koukal. ,,Je stejná jako my... Má vlastní hůlku, hábit atd..." To je fakt úžasný... ,,Ještě mi řekni, že má něco společného s Bellatrix..." Převrátil jsem oči a lehl si na postel. Ale pořád jsem jedním okem sledoval Blaise. ,,Já myslel že aspoň tohle víš... Je to její sestra, nevlastní..." Prudce jsem otočil hlavu na Blaise a vytřeštil jsem oči, že mi málem vypadly z důlků. ,,To snad není pravda... Ale jakto, že je Nebelvír když Bellatrix je ze Zmijozelu?" Blaise se na mě nechápavě podíval. ,,Tyvole, ona ti neřekla vážně nic. Vždyť je Zmijozelka jako my." Zpátky jsem si sedl na postel a jen koukal do zdi. ,,Proč mi ale ve všem lhala?... Proč nechtěla, abych to věděl?..." Blaise si sedl vedle mě a položil mi ruku na rameno. ,,Láska dělá divy kámo. Věděla, že nesnášíš nové studenty a vždycky jim- ubližuješ..." Podíval jsem se na Blaise a nevěřil jsem vlastním uším. ,,Jak jako že jim ubližuju? Si děláš srandu ne? V životě jsem nikomu neublížil!" Blaise se na mě podíval a zvedl obočí. ,,No, mám takový pocit, že jsi jí to dneska na ošetřovně potvrdil... Co si budem, přehnal jsi to..." Blaise se zvedl a odešel z mého pokoje.
Byl jsem totálně na dně... Přišel jsem o všechno... Po chvilce jsem se zvedl z postele a šel k oknu. Viděl jsem, jak Terry sedí na balvanu před hradem a je tam s ní Blaise. Chvíli si tam povídali, pak se Terry rozbrečela a pevně ho obejmula. Pamatuju si, jak takhle obejmula mě tehdy na hřišti. Nezapomenutelný pocit... Musím tam za ní jít a omluvit se jí. Prostě musím.
Vzal jsem si na sebe teplé oblečení a šel přesně tam, kde byla Terry s Blaisem. Když jsem vyšel z hradu, Terry ke mě seděla zády, ale Blaise mě hned zahlédnul a radši odešel.
,,Terry?..." pomalu jsem se k ní přibližoval. ,,Jsi v pohodě?... Já- omlouvám se... Nemyslel jsem to tak..." Terry se na mě ani neotočila, ani nic neřekla... Dělala, jako by mě neslyšela, ale slyšela mě moc dobře. ,,Terry... Prosím... Promiň mi to... Nechtěl jsem to udělat..." Přišel jsem k ní a dal jsem jí ruku na rameno, stejně jako první den na hřišti. Terry se na mě pomalu otočila. ,,Draco... Víš jak jsi mi tím ublížil?..." Vyhrkly mi slzy do očí. ,,Já vím a strašně moc se ti za to omlouvám... Nemyslel jsem to tak..." Terry se na mě podívala pohledem, který jsem ještě nikdy u ní neviděl. ,,Jo ty jsi to tak nemyslel... Právě proto mám zlomené zápěstí a nalomený loket? Právě proto mám celou ruku v sádře?" Slzy mi začaly stékat po tváři. Já jsem jí vážně nechtěl ublížit. Prostě jsem se neovládl... ,,Terry já... Měl jsem vztek a... neovládl jsem se... Promiň mi to..." Terry se podívala před sebe na zem. ,,Víš Draco... Ruka se mi zahojí... Ale jak mám zachránit svoje city k tobě?..." Po tomhle se moje tělo prolilo chladem. Sedl jsem si před Terry a koukal jí přímo do očí.