Věř!!

I.

     Přemýšlel jsem, zda bych měl jít na ten sraz nebo ne. Moc se mi nechtělo, měl jsem příležitost si pořádně zahrát na počítači, když tady budu sám doma. I když mohl jsem aspoň něco popít a pokouřit. Rozhodl jsem se, že bych šel. Bude sranda, popovídám si s kamarády, budu trávit čas se svojí partou. Ano, mohlo by to být fajn. Psal jsem kamarádům, kteří zařizovali pití a jídlo. Oznámil jsem jim, že vezmu nějaké kelímky a nějaké pití. Ostatní souhlasili a domluvili se, že spolu pořeší další věci. Obléknul jsem se, vyšel na ulici do té tmy a namířil si to do nejbližšího obchodu. Když jsem si šel na občanku, špatně mi napsali datum narození, takže mi bylo podle nich devatenáct, ale bylo mi v reálu patnáct. Chtěl jsem toho teď využít a pak jim to oznámit.

     Oslnily mě silné zářivky, jakmile jsem vstoupil do obchodu. Zorientoval jsem se, protože venku byla extrémní tma. Porozhlédl jsem se po obchodě. Na první pohled jsem regál neviděl, ale když jsem šel do středu obchodu, našel jsem ho. Cestou jsem si vzal vozík, přece jenom jsem toho bral hodně a kdybych měl košík, asi bych to neunesl. Vzal jsem tři becherovky, tři nějaké rumy levné a pět lahví vodky. Celkem mě to vyšlo na nějak čtyři tisíce. Naštěstí mi odejde pouhých pět set, protože ostatní taky přispějí. Bez problémů jsme ukázal občanku, sice s falešným datem, ale to mi bylo jedno.

     Naložil jsem to do batohu a vrátil se domů. Venku byla zima, měsíc krásně svítil, lampy zářily a osvětlovaly kousky chodníku. Hluk aut ni najednou přišel jako boží dar. Bylo to jakési osvobození. Byl jsem sám ve tmě, v deset večer, chodil jsem městem, hluk kolem mě mě naplňoval radostí. Byl jsem rád se takhle toulat. Když jsem prošel většinu města, odešel jsem domů. Alkohol jsem vyndal a schoval do spíže. Poté jsem sebou mrskl na postel a ležel. Díval jsem se do stropu, vůbec nevím proč. Poslouchal jsem jezdící auta, mluvící lidi venku a psy štěkající na kolemjdoucí. Pustil jsem si do reproduktoru hudbu a užíval si klidné chvíle. Mohl jsem si vše projít hlavou; školu, kamarádství, všechno. Zavřel jsem oči, pomalu usínal. Jenže se mi to nepodařilo. Nevím, zda za to mohla hudba, ale asi jsem nechtěl spát. Odešel jsem s reproduktorem do koupelny a svlékl se. Zadíval jsem se na svůj odraz v zrcadle. Za pár dní se po tomto těle bude plazit jistá dívka. Vlezl jsem si do sprchy, pořádně ze sebe smyl splín. Bylo to příjemné. Teplá voda ze mě vysála nudu.

     Po sprše jsem si zalezl do postele, tentokrát bez hudby. Snažil jsem se usnout. Trvalo to dlouho. Noční procházka mě sice vyčerpala, nebo částečně unavila, ale i tak to moc nešlo. Zavřel jsem oči, představoval jsem si průběh slučky a poté se mi to podařilo.

O týden později, slučka tří tříd