Věř!!

X.

     Večer jsem s Kristýnou strávil s mými rodiči. Hráli jsme deskovou hru a moc jsme se u toho bavili. Mí rodiče v klidu přijali, že mám holku a že u nás bydlela na pár dní, nevadilo jim to. Dokonce byli nadšení, obvzlášť mamka, která ji hned objala a říkala, že je ráda, že jsem si konečně někoho našel, protože to bylo k nevydržení. Taťka si mě vzal stranou a řekl, abych se mamky hned nevyptával, jak se měli, protože se tam pohádala s někým, dost ošklivě. Řekl jsem Dobře a pak odnesl jejich věci nahoru.

     Už předtím jsem jim nachystal něco k večeři, protože jsem tušil, že se jim nebude chtít vařit. Kristýna mi pomohla, byla moc šikovná kuchařka. Skoro jsem to mohl nechat pouze na ni, ale nechtěl jsem se cítit jako neschopný kluk. Zatímco jsem ohříval jídlo, mamka a taťka si povídali s mojí dívkou. Jedno ucho jsem natahoval, abych zjistil, o čem si šuškají, ale když rodiče chtějí, aby to byl "tlumený" hovor, dokážou to dodržet. Jakmile jsem jim jídlo přinesl, hned ztichli. Posadil jsem se vedle Kristýny, ruku položil na její stehno, jemně ho pohladil, jak to milovala, a ptal jsem se rodičů, zda by si nechtěli zahrát nějakou hru.

     Moje maminka byla vždy zapálená do rodinných aktivit. Okamžitě souhlasila a nabádala svého manžela, aby to rychle dojedl. Taťka neměl na vybranou, musel to do sebe vše naházet, jinak by bylo zle. Než do dojedli, přichystal jsem hru. Rozložil jsem hrací plán, zamíchal a rozdal karty a potom počkal, než přijdou rodiče, kteří se šli po jídle převléct.

"Jsou moc milí," špitla Kristýna a přitulila se ke mně.

"Děkuji," řekl jsem a políbil ji do vlasů.

--------------------------------------------------

Večer prožitý se svojí dívkou a svými rodiči byl náramně zábavný. Kristýna, jak jsem si na ní všiml, se bavila a i mamka s taťkou se usmívali. Končili jsme po jedenácté, kdy jsme ukončili hru maminčiným vítězstvím a mým zívnutím, čímž jsem naznačil velkou vyčerpanost. Rodiče ještě zůstali u stolu a povídali si, já s Kristýnou však odešel nahoru. Rychle jsem se osprchoval a po mně následovala má dívka. Lehnul jsem si do své velké postele a skoro usnul čekáním na Kristýnu.

Zachumlal jsem se do peřin, cítil se úplně příjemně, bylo mi teplo a vůbec byl to skvělý pocit, konečně si lehnout a odpočinout si. Vrznutí dveří mě vyrušilo z rozjímání, posadil jsem se a pousmál se na tu krásku, jež právě uklízela taštičku s kartáčkem. Potom za mnou hupsla a přitulila se ke mně. Cítil jsem její tep, její srdce, které bilo v na mně přitisknuté hrudi. Její vlasy, po osprchování sladce voňavé, jsem jí prohraboval svými prsty, lehce jsem jí vískal ve vlasech.

Ještě víc se ke mně přisunula, jednou rukou mi zabloudila k pasu a přivinula se. Byla jako koťátko hledajíc úkryt. Políbil jsem ji do jejích sladce voňavých vlasů a opřel si hlavu o její. Má ruka si našla tu její a pevně ji stiskla a schovala. Druhá ji začala hladit po zádech.

Kristýna se na mě podívala, v očích se jí zatřpytilo jako nikdy. Plamínky v jejích očích jen plápolaly, ovšem nezměnily se v oheň jako vždy, teď byly plamínky pouze a jen klidné, ale stále se za nimi schovávala vášeň.

Zvednul jsem hlavu, nechal jsem Kristýnu, aby se opřela o mé rameno. Naše pohledy se střetly, dívali jsme se z očí do očí. Viděl jsem v těch jejích tu dívku, kterou jsem tak moc miloval. Jasně a zřetelně jsem poznával tu oříškovou barvu, přestože byla tma a jediné světlo byly lampy tyčící se u silnice venku ve tmě. Jejich svit byl slabý, ovšem bez problémů jsem zřetelně viděl její krásná hnědá očka.

Mrkla, usmála se a pak zavřela oči. Chvíli jí těkala víčka, jen jemně, jak ještě nespala. Mé rty byly za chvíli na těch jejích. Úsměv zazářil podruhé, víčka však za pár sekund ztuhla a už se nehýbala. Pohladil jsem ji po tváři, úsměv se však neobjevil. V mých očích se zalesklo, kdokoliv, kdo by se do nich díval, by uviděl slzičky, malé kapičky třpytivé jak drahokam.

Byl jsem rád, že jsem měl někoho, kdo mi mohl spravit city.