Já a koně

Příprava na závody 2. část

Crrrrr. Ten otravný budík. Nejradši bych ho vyhodila z okna. Ten jeho nesnesitelný zvuk se rozlévá po celém pokoji. Uf, konečně klid. Otočím se na druhou stranu a opět zavřu oči. Nechápu, proč ten budík zvonil tak brzo. Vždyť je teprve 5:45. V tu chvíli mi všechno dojdea rychle vyskočím z postele. Najednou jsem úplné nabitá energií. Utíkám do mamčiny ložnice kde mamce skočím skoro na hlavu. "Mami, mami vstáávej! Mamka vyskočí z postele a hned se bouchne do zdi do které díky své rozespalosti narazí. Musím se smát. Řehtám se na celé kolo. Už z toho nemužu ani popadnout dech. "Mami honem musíme to všechno stihnout." Mamka se hned probere a utíká připravovat snídani. Já zatím běžím do svého pokoje kde se obléknu. Snažím se si natáhnou bílé závodní rajtky (jezdecké kalhoty) a košili s límečkem která je taktéž bílá. Jde to stuha protože se pořád směji jak pominutá. Poté jdu do obýváku kde už mám připravenou snídani. Co nejrychleji ji zhltnu a vše zapiji čajem. Už zase běžím do koupelny. "Ty jsi úplně jak torpédo." Řekne nevěřícně mamka a zakroutí hlavou. V koupelně si svážu vlasy do culíku a poté si spletu cop. Budeme se k sobě s Bonuskem hodit. V mamčíně ložnici popadnu jezdecké sako, svačinu a pití a už se snažím dostat mamku do auta. Jsem už pěkně nervózní. Do stáje dojedeme mlčky. Asi se obě bojíme tak moc že ani nemůžeme mluvit. Auto konečně přijíždí na štěrkem posypanou cestu a před vratami do stájí zastaví. Ihned se vyřítím ven a mířím si to s mamkou za zády k Bonusovo boxu. OOO. Ten je tak nádherný. Celá se při pohledu na něj zatetelím blahem. "Báro". zavolám na svou nejlepší kamarádku. "Tady jsem." Uslyším tiché zakňuorání a tak se bez váhání vydám k Lauřině boxu kde předpokládám že má kamarádka bude. "Alexo!!!!!" Zvolá Bára a vrhne se mi kolem krku. Počkej udusíš mě zasípu a poté kamarádku pevně obejmu. "Co se stalo Baruško??" "Nic. No, vlastně všechno. Jedeme své první zavody a já se nesmírně bojím. Teď ještě Laura začla stávkovat. Odmítá zvednou nohy.""Ona jenom cítí tvoji nervozitu. Musíš se uklidnit. Ukaž. " Řeknu a vydám se k Lauře. Pohladím jí po krku a posunu se až k její pravé přední nožce. Bez problémů jí zvedne a Bára se už tváří relativně klidně. "Alex, vůbec nestíhám. Normálně sněhobílá Laura se vyválela od hlavy až po kopyta v bahně. Myslela jsem, že se zblázním. Málem se jí ani nepoznala.  Je třičtvrtě na sedm a já nemám Lauru ani zapletenou ani rozčesanou a ani nemám připravené věci. " Řekne Bára a schová hlavu v dlaních. "Neboj, to stihnem. Začni Lauře rozčesávat hřívu. Já jdu za Bonusem, trochu ho poupravit a pak ti hned přijdu pomoct." Otočím se a běžím za Bonusem. Začnu mu rozplétat ocas a jen tak pro jistotu mu ho přečísnu. Mamku pošlu pro cestovní chrániče. Vše ostatní jako je třeba sedlo, uzdečka, chrániče, podsedlová dečka nebo třeba moje helma mám už zbalené v Míšině autě, takže jenom vyčistím Bonusovy kopýtka a jsem připravená. Až přijde Míša dám mu jen transportní chrániče a můžeme vyrazit. Už se neskutečně těším. Je zvláštní že už se ani trochu nebojím. Ještě ho poplácám po krku a už letím za Bárou. Společně zapleteme Lauřinu hřívu, rozčešeme jí ocas a když už jsme konečně hotové přijde Míša. Je to všechno pěkně načasované. Já dám svému oblíbenému hnědákov cestovní chrániče a už vyrážíme do přívesu. Bonus je zkušený cestovatel a tak bezproblémů nastupuje. S Laurou je to o krapet horší, ale po kratším přemlouvání do přívesu přeci jen vleze. Tak. Už jen naskočíme s Barčou k mamce do auta a vyrážíme.

Je tu další část příběhu. Brzy bude další pokračování UŽ KONEČNĚ O ZÁVODECH :-) Nějak se mi to protáhlo. :-)