Já a koně

Kaplitola 8

"Mami. Mamíííí. Maminko. Vstááááááávej." Křičím a vbíhám do mamčiny ložnice. A mamka nic. Vypadá jako by právě zemřela. Ruce i nohy jí bezvládně vysí z postele a její obličej je tak hluboko zavrtaný v polštáři, že mám dojem, že se co nevidět udusí. Skočím k mamce do postele a né příliž lehce s ní zatřesu. Žena s pískově žlutými vlasy pouze něco nesrozumitelně zahučí do polštáře a spí dál, jako by se nechumelilo. "Mami, už toho mám dost." Zakřičím z plných plic a strhnu z té mrtvoly peřinu. To už mamku konečně probere. " Alex, co to tady vyvádíš? Nech mě spát." "Mami, já za chvilku vyrážím na tábor a tobě to je úplně jedno." Zamračím se a naoko uraženě chci vstát a vyjít z ložnice, ale mamka mě zastaví. "Jak za chvilku?" Řekne a s vykulenýma očima se snaží rozpoznat ty malinké číslice na budíku, který je umístěný na nočním stolku vedle postele. "Je teprve šest a odjíždíme až v osm!" "No dobře možná jsem trochu nedočkavá, ale tak když už jsi vzhůru tak pojď prosím. Pustíme si nějaký krásný film." "Tak dobře." Řekne nakonec mamka a vcelku neochotně vylétá z vyhřáté postele.

"Mami jdeš?" Zavolám na mamku. Jsem už připravená a sedím na předním sedadle našeho automobilu. "No jo furt." Heká mamka, která se snaží dostat můj velikanánský kufříček do kufru auta. Měla bych jí jít pomoct. To jo, ale už jsem připoutaná a zvedat se mi opravdu nechce. Ale kdybych jí pomohla... Svádím vnitřní boj v mé hlavě. Vyhraje ta lepší nebo spíš hodnější část mé mysli a já rychle vyskočím z auta a pomáhám mamce nacpat můj kufříček do modrého peugeotu.

Konečně vidím bílé zdi mého druhého domova. Co nejrychleji vyskočím z auta a utíkám do stáje za Bonuskem. "Ahoj chlapečku." Řeknu mu a pohladím ho po nose. Ješte si rychle vezmu mé náhradní čištění, jelikož to hlavní už mám v Míšině autě a rychle Bonuska přejedu kartáčema. Nejprve gumovým hřbílkem, poté hlaďoučkým kartáčem celé tělo a nakonec rozčešu hřívu a ocas. Mamka mi mezitím přinesla chrániče pro Bonuse na cestu a já mu je hned nasadím, protože zrovna vidím Míšu jak vyléza ze svého drobného ale moc útulného bytečku. "Ahoj Míšo." Pozdravím ji z vesela a ona mi stejně vesele odpoví. Rovnou vezmu z boxu Bonuse kterému dám novou tyrkysovou ohlávku která skvěle vyniká v jeho hnědé srsti a jdeme do přívěsu. Bonus se ani chvilku nezdráhá a bez rozmýšlení vleze dovnitř. Asi chudák netuší co ho čeká. Míša už sedí v autě a poskytne mi tak čas na rozloučení s mamkou. "Ahoj mami." Řeknu a pevně ji obejmu. "Pa Broučku. A dej na sebe pozor a nezapomeň mi každý den alespoň jednou zavolat!!" Řekne a já se na ní usměji. "Rozkaz šéfe!!" Odpovím a zasalutuji. Obě se naráz rozesmějeme a naposledy se obejmeme. Poté už nastupuji k Míše a odjíždíme. Vydím mamku, krerá nepřetržitě mává dokud jí nezmizíme z dohledu. Najednou je mi nějak smutno. Svírá se mi hrdlo a oči jsou plné slz. Nevím proč. Nechápu to. Vždyť jsem se na ten tábor tak těšila, ale teď bych nejradši vyskočila z auta a utíkala se schovat do mamčiny teplé náruče. Na povrch se vydrala jedna neposlušná slza. Rychle ji setřu, aby Míša nic nepoznala.

Uffff. Ta cesta je tak dlouhá... Jedme asi hodinu a půl a já mám úplně přesezený zadek. Mé tělo pomalu ale jistě ovládá nervozita a ač se snažím sebevíc, nejde zahnat.

Po další dvou hodinové cestě vidím na kraji silnice ukazatel STÁJ RŮŽENÍN 15 MINUT CESTY. :) "Jèé podívej Míšo už jsme skoro tam." " No vidíš jak rychle to uteklo." Řekne a s úsměvem na mě mrkne.

Konečně přijíždíme k té krásné stáji. Míša zastaví auto a vyndá mi věci na chodník vedle auta a pomůže mi vyvézt Bonuska z přívěsu. Je chudák celý netrpělivý. Pěkně si podupává zadní nohou a tak s ním co nejrychleji vyjdu z přívěsu aby náhodou mě nebo Míšu nekopl. "Tak ahoj Alex." Řekne Míša a odjíždí příjezdovou cestou pryč od stáje. "No počkej. A co já?!" Volám na ní zmateně ale Míša už nemá šanci mě slyšet, protože právě vjela za horizont. Tak a jsem tady sama. Musím to zvládnout. Musím to zvládnout. Opakuji si pořád dokola polohlasně. Jsem strašně nervózní. Celá se třesu a vodítko, jež držím v ruce nebezpečně prokluzuje mými zpocenými dlaněmi.

Ahoj :) omlouvám se, že jsem tak dlouho nepřidala další část, ale mám toho moc!! :D Teď se pokusím přidávat části častěji a v nějakých pravidelnějších intervalech. ;) ještě bych vám chtěla strašně moc poděkovat za 645 přečtení a 38 votes. Děkuji moc. Tohle jsem vůbec nečekala a neskutečně si toho vážím. DĚKUJI :)