Kapitola 7

482 42 5
                                    

Crrrr. Budík se rozléhá do všech koutů mého pokoje. Protřu si oči a rychle vyskočím z postele. Dneska je vysvědčení. Konečně. Naposledy do školy a pak dva měsíce prázdnin. Usměji se a začnu si oblékat silonky a krásné modro-černé květinové šaty které mi sahají po kolena. "Mami ?? Co to tady voní ??" zavolám na mamku do kuchyně. " Tak pojď dolů a uvidíš." Vyběhnu ze svého pokoje a mířím rovnou do kuchyně. "Mňam. Palačinky. Ty jsi ta nejlepší maminka na světě." Řeknu, a vrhnu se mamce kolem krku. " To už stačí Alex nebo mě uškrtíš." Řekne se smíchem a na oko mi pohrozí pěstí. "Utíkej se najíst ať přijdeš do školy v čas." Usednu ke stolu kde mám připravené palačinky s nutelou a jahodami.

"Ahoj Míšo. Loučím se se svojí kamarádkou když vycházíme ze školy. "Ahoj Alex. Ještě ti napíšu na facebook." "OK" Odpovím a už běžím ke svému domu. Musím toho tolik stihnou. Strčím klíč do zámku a otočím jím. Vyběhnu po schodej do pokoje a už se začínám balit. Co můžu potřebovat na takový tábor ? Sundám si ze skříně velikánský kufr, hodím ho na postel a už do něj začínám pokládat první kusy oblečení. Musím si vzít tepláky, trička, košile a hlavně rajtky. Ještě plavky, kraťasy a sukni. Třeba se mi bude hodit. Spodní prádlo, ponožky a higienickou taštičku, kterou si zabalím v koupelně. Tábor trvá deset dní tak toho mám v mém kufříčku opravdu hodně. Málem ho ani nemůžu zavřít. A to ještě nemám zabalené jídlo a pití. By mě zajímalo kam to narvu. Stejně si musím vzít malej batůžek tak to dám do něj. Kouknu na budík a málem mám zástavu srdce. Oni už jsou dvě hodiny. Vykulím oči na budím a doufám že mě šálí zrak. Boužel. Oči mi zatím fungují dobře. Seběhnu do garáže, vezmu si kolo a už si to šlapu do stáje. Konečně vidím bílé zdi mé oblíbené budovy. Opřu kolo o zeď otvírám vrata a už vbíhám dovnitř. Bonus je u sebe v boxu a hned jak mě zmerčí začne řehtat a kopat do boxu. Pohladím ho po ušlechtilé hlavě a dám mu mrkvičku kterou tak miluje. Naposledy ho pohladím a jdu do sedlovny připravovat věci. Míša mi odemkla kufr od auta a jde trénovat děti. Co si mám vzít s sebou ?? Nikdy jsem koně na takovouhle příležitost nebalila. Určitě si vezmu sedlo, uzdečku, čištění a chrániče. To jsou nejzákladnější věci. Potom provazovku, vodítko, lonž, bič i bičík. Snad mám všechno. Kdyby ne, tak to tam budu muset někde sehnat. Snad bude kde. Do přepravníku hodím ještě seno a už si jdu konečně sednou k Bonusovi. Poklidně chroupe seno a vůbec netuší že ho zítra čeká velmi náročná, tří hodinová cesta. Snad to všechno bude v pořádku. Zavřu oči a užívám si přítomnost, teď už svého koníka.
Najednou mi v kapse u rajtek začne vybrovat telefon. -Ano mami ? -Kde jsi ?? Víš kolik je hodin ?? -No jsem u koní ... Asi jsem trochu zapomněla na čas. Sedám na kolo a jedu do čtvrt hodiny jsem doma tak papa. Dořeknu a rychle zmáčknu červené tlačítko telefonu. "Ach jo brouku. Už musím jít ale neboj uvidíme se zítra." Dám mu pusu na jeho heboučký čumáček poplácám ho po krku a už vycházím ze stájových dveří ke kolu. Nasedám na něj a odjíždím ze stáje.

Já a koněKde žijí příběhy. Začni objevovat