Já a koně

Závody 1.část

Sedíme s Barčou na zadním sedadle našeho modrého peugeot. Už začínám být nervózní. Chhudák Bára, úplně se klepe. Je to zvláštní, protože nervák jsem tady já a Barča je vždycky ta silná a nebojácná. Před námi jede Míša s dodávkou a přepravníkem pro koně. " Doufám, že jsem zabalila všechno. ŘEKNU. Barča se na mně jen vyplašeně podívá, ale mamka řekne "Určitě máte všechno holky. Žádný strach. Kdyby jste přeci jen něco zapomněly tak vám pro to můžu dojet do stáje, nebo to můžeme koupit. Jsou tam všude stánky s koňskými potřebami." Dořekne a povzbudivě se na nás usměje.

Tak, a přijíždíme ke stáji Bazilišek kde se pořádají ony závody. Je to tady tak veliké. Všude se to hemží koňmi, auty a zvědavými lidmi, kteří se chtějí podívat na krásně připravené koně a jezdce. Míša zaparkuje na trávník vedle modro-žlutého přepravníku a mamka zajede hned vedle ní. Okamžitě vyskočíme z  auta. "Alex, Baru nejprve se musíme podívat na startky, koně to ještě v přepravníku vydrží." Řekne nám Míša a už se žene podívat na startovací papír, který je připevněný na věži rozhodčí. Koukáme se na papír. První závod jsou poze křížky, druhý závod je parkur do 60 centimetrů, třetí závod do 80 centimetrů a čtvrtý je parkur do 100 centimetrů. Jelikož může každý kůň závodit jen dvakrát denně, Barča jede první a druhý závod a já jedu druhý a třetí závod. První soutěž začíná v 9 hodin a teď je 8:02. Barča jede v první soutěži třetí a ve druhé soutěži sedmá. Já jedu ve druhém závodu ve druhém závodu osmá a ve třetím jedu až desátá. Už jen dáme koňské průkazy rozhodčímu, zaplatíme poplatek 200Kč na jeden závod a už se zase vydáváme ke koním kde na nás čeká moje maminka. Barča jede první, ale já už si Bonuska taky připravím abychom měli více času na opracování. Už v přepravníku jim dáme uzdečku a vyvedeme je postupně ven. Nejprve jde Bára s Laurou a já hned za ní. Hned jak vylezeme ven pevněji stisknu otěže, kdyby náhodou Bonus vyváděl. On ale jen stojí a vylekaně kouká. A co Bára s Laurou? začnu je pohledem hledat. Zase jsem se totiž zamyslela a přestala vnímat okolí. Najednou slyším křik. Je to Báry křik. Chci se vydat za ní, ale Bonus nejde. Stojí jak přikovaný a ne a ne se pohnout. Na tohle nemám čas. Co Bára? Zrovna jde okolo mě nějaká holka. Myslím že jsem ji viděla u zápisu. "Prosím můžeš mi podržet Bonuse?" Zeptám se jí a najednou vidím Lauru jak jako smyslů zbavená běhá po celém areálu. Už ani nečekám na odpověď a vtisknu jí do ruky otěže. Otočím se a běžím k Lauře. Laura mezitím běhá po opracovišti na poli prostě všude kam se dostane.Všichni křičí a Laura plaší všechny koně. Rozběhnu se proti ní a najednou zastavím. Laura mě chce oběhnout ale to už držím jednu část roztržené otěže. Laura stojí a prudce oddychuje. Konejšivě jí pohladím po krku a pomalým krokem se vydám k Báře, mamce, Míše a Bonuskovi. Bára se rozběhne ke mě a hned mě objímá. Přebírá si ode mě onu čertici a hned se jí vrhne kolem krku. Pouze se usměji a jdu k neznámé dívce, která mi drží Bonuska. "Děkuji moc. Omlouvám se že jsem tě tak přepadla." Řeknu jí nesměle a trochu provinile se na ní podívám. "To je v pořádku, něco podobného se mi stalo minulý rok. No nic, musím se jít také připravit tak hodně štěstí." Řekne s úsměvem na tváři, otočí se a už jde ke svému koni. Je to velmi vysoký šiml. Vypadá trochu nemotorně, ale zato velmi roztomile. Vypadají krásně. Moc se k sobě hodí. "No nic." Rěknu a jdu si osedlat Bonuse. Konečně hotovo. Vyskočím do sedla a chci se vydat k opracovišti kde už je Míša a Bára s Laurou. Pobídnu Bonuse ale ono nic. Tenhle honík se prostě zasekl. Nevím co mám dělat. Bonus pořád stojí a vypadá to že by s ním nepohnul ani náklaďák. Najednou za sebou vidím nějakého kluka. "Prosím mohl bys mi pomoct?" Otočí se za sebe jestli mluvím opravdu na něj. Je roztomilý. Má krátké černé rozcuchané vlasy a oči které mu nervózně těkají. "Ano mluvím opravdu na tebe." Řeknu a zeširoka se na něj usměju. Koukne na mě a já začnu s vysvětlováním. "Víš Bonus ukážu na koně pod sebou, se rozhodl stávkovat. Nedokážu ho donutit aby se rozešel. Zkoušela jsem to po dobrém, po zlém, ale nic." S očekáváním v očích se na něho podívám. "Tak počkej, zkusím něco vymyslet." Jde k Bonusovi a tahá ho za otěže. "Už to mám." Vezme bič, který před chvílí odhodil do trávy a začne Bonusovi máchat bičem za zadkem. Najednou  tento zlobivý koník vystřelí a žene si to k hrazení jízdárny, kde zrovna jede parkur nějaká holka na krásném, statném vraníkovi. Co teď. Bonus je nezastavitelný.Hrazení se nebezpečně přibližuje a já pro jistotu zavřu oči.

Tak další díl je na světě. Omlouvám se že to tak dlouho trvalo. :-)