Já a koně

kapitola 6.

"Prošlápni paty. Narovnej se a cválej dopředu sakra. Jedete, jak kdyby jste byli na procházce." Ach jo, Míša mě na jízdárně moří už asi hodinu. Jsem úplně hotová a Bonus asi taky. Skákání nás moc baví ale už jsme opravdu vyřízení. "Odpočítej si to. Raz dva tři a skoč. Zase pozdě. Počítej!!" Míša je skvělá ale strašně přísná. Někdy mi přijde že to docela přehání. " Kam jedeš. Bože máš jet na levou ruku." "Ale já už opravdu nemůžu." Odvážím se ozvat. " "Ale můžeš. Cválej paty dolů a neokopávej ho pořád. Holeně jsou jen přiložený." Cože ?? Míša překážku opět zvedá. Už má devadesát centimetrů. Já vím, někomu to možná přijde jako maličká překážka kterou by přeskočil i s prstem v nose. Jako třeba Míše, ale mě to připadá jako mrakodrap. "Tak a teď přeskočíš oxer pojedeš na levou ruku a pojedeš na tenhle vyšší kolmák, potom na pravou ruku. Jen kývnu hlavou a oči mám  navrch hlavy. Najedu na osmdesáti centimetrový oxer a v celku lehce ho přeskočím. Zatočíme v levo a už se řítíme na zeleno-bílý kolmák. " Počítej si , uvolni se a nepředkláněj se." V duchu si počítám. Jedna, dva, tři a hop. Pobídnu Bonuse a ten se ladně přenese přes překážku. Předkloním se a nechám se unášet tou krásou skákání. Už chápu proč lidé říkají že když skáčou mají pocit jako když létají. Je to pravda. Už to cítím taky. Je to nepopsatelný pocit. Cítit vítr ve vlasech a milovaného koně pod sebou. "To bylo dobré." Řekne Míša a lehce se usměje. " Pro dnešek končíme." Zavelí. Uf. Poplácám Bonuska po krku a přejdu s ním do klusu a poté do kroku. " Ty jsi ten nejhodnější a nejšikovnější koník na světě." Řeknu a ještě jednou ho poplácám po krku. Potom ho asi 5 minut krokuji aby alespoň trochu oschl, jelikož je celkem zpocený.

"Mamí jsem doma." Zavolám když vcházím vchodovými dveřmi do domu. "Ahoj Broučku jsem v pracovně pojď za mnou." Vyběhnu po schodech a zamířím do pracovny. Je to menší místnost s počítačem, stolem a menší skříní kde jsou uloženy všechny DVDčka a CDčka které doma máme. " Ahoj mami." Řeknu a obejmu jí. Zrovna sedí u počítače a dělá nějakou věc do práce. "Jak ses měla na tréninku ??" Ale jo, docela dobře odpovím. Skákala jsem 90 centáků." Odpovím hrdě. " "Tý jo. Ty jsi moje šikulka viď ? Řekne a mile se usměje. " Chtěla jsem s tebou o něčem mluvit. Zítra je konec školy a pozítří odjíždíte na tábor. Zítra se musíš sbalit a Bonuska taky." "Už ?? Tý jo, to tak rychle uteklo. Zakroutím nevěřícně hlavou a usměji se. "No jo najez se a potom se připrav do školy. Jestli to stihneš tak se můžeš začít balit abys toho zítra neměla moc." "Jojo neboj, nějak to vymyslím." Odpovím a už vyrážím do kuchně.

Tady je taková kratší část. Pokusím se přidat další část ještě dnes nebo zítra. :)