Alpha》Yuwin [ ✔ ]

『3』

    ,, Už by tu měl být. " podíval jsem se nervózně na Jaehyuna.
,, Proč tu není ? "

,, Klid WinWine. " můj kamarád mě objal kolem ramen.
,, Určitě se mu zdržel let nebo něco. "

,, Tak proč mi aspoň nezavolal ? " začal jsem si hrát s prsty, abych se aspoň nějak uklidnil.
,, To je to tak těžké ? "

,, Možná má vybitý mobil. " Jaehyun pořád přicházel s novými nápady, proč tady Yuta ještě není.

,, Asi... " vydechl jsem.
,, Asi máš pravdu. " kývl jsem a narovnal se.

Jaehyun mě jemně poplácal po zádech.

,, Neboj se. " pousmál se na mě.
,, Brzy tady bude. "

,, Děkuji. " úsměv jsem mu oplatil.
,, Už můžeš jít domů. Zvládnu to sám. "

,, Opravdu ? " nadzvedl obočí.
,, Klidně tady přes noc zůstanu. " nabídl se, ale já zdvořile odmítl.

,, To je v pořádku, Jaehyune. " ujistil jsem ho.
,, Jen mi zavolej až budeš doma. "

,, Ano, mami. " Jaehyun se zasmál a zvedl se z pohovky.

Já ho za to praštil po noze, na rameno jsem mu už nedosáhl.

,, Je dost pozdě a mám o tobě strach, takže mi zavolej, jasný ? " zamračil jsem se na něj.

,, Dobře, neboj. " zvedl ruce do obranného gesta.
,, Zavolám. "

Přikývl jsem.
,, To bych ti radil. " nevině jsem se usmál.

,, Vážně to tady zvládneš ? " otázal se a starostlivě se na mě podíval.

,, Jo... Myslím, že ano. " také jsem se zvedl a s Jaehyunem jsme se přesunuli ke dveřím.

,, Zítra zase přijdu. " objal mě na rozloučenou a vyšel ven ze dveří.

,, A nezapomeň mi zavolat ! " křikl jsem na něj a připomněl mu jedinou věc, na kterou určitě zapomene.

Jaehyun na mě jenom zamával a ztratil se ve tmě. Zavřel jsem dveře, zamkl je a šel si nahoru lehnout. Po cestě jsem si nezapomenul vzít mobil a zkontrolovat ho.

Pořád nic.
Žádná odezva od Yuty.

Povzdechl jsem si a plácl sebou na postel. Mobil jsem si dal na nabíječku a lehl si na bok.

,, Co to bylo ? " zamumlal jsem si pro sebe, když jsem ze spodu uslyšel ránu.

Zvedl jsem se z postele a přišel blíž ke dveřím od pokoje, které jsem měl naštěstí zavřené. Kdybych je měl zavřít teď, tak na sebe určitě upoutám pozornost.

Přiložil jsem hlavu na dřevo a snažil se uslyšet... Vlastně ani nevím co, prostě něco.

Zaslechl jsem další ránu a hlas, možná víc hlasů. Ne, je to jen jeden hlas a zní jak-

,, Yuto ?! " otevřel jsem dveře a běžel dolů. Ano, ta nejhloupější věc, kterou jsem mohl udělat.

Přiběhl jsem dolů a uviděl rozházené věci po obýváku. Můj větší zájem ale upoutala postava, která stála kousek ode mě.

,, Yuto ? " oslovil jsem muže, u kterého jsem si byl naprosto jistý, že je to můj přítel.

Jenže vypadal jinak.

Zdál se být vyšší, vlasy měl rozcuchané do všech světových stran, oblečení měl špinavé a na některých místech potrhané. Když jsem se mu podíval do tváře, uviděl jsem, že jeho oči jsou jiné. Zlé...

,, Y-yuto ? " začal jsem se trochu bát a nejspíš jsem udělal pár kroků vzad.

Yutova hruď se rychle zvedala a klesala až mi to nepřišlo zdravé. Vypadalo to, jakoby utíkal, ale před kým ?

Aniž jsem stihl zbystřit co se děje, byl jsem zády namáčklý na stěně. Yuta měl mou hlavu zabořenou v ohbí mého krku, ale ne úplně. Cítil jsem, jak se jeho rty otírají o jedno a to samé místo na krku.

U mé tepny.

,, T-to jsem já. " promluvil jsem, i když jsem hodně riskoval.
,, WinWin, tvůj přítel. " doufal jsem, že si vzpomene a neublíží mi.

Namísto odpovědi jsem ucítil jeho zuby, jak se mi zabořily do kůže. Pevně jsem sevřel víčka k sobě a čekal nejhorší.

,, Yuto, pusť ho ! " obývákem se rozezněl další hlas.

Otevřel jsem oči a uviděl Marka, jak stojí kousek od nás.

,, Nechceš mu ublížit. " mluvil dál na Yutu a snažil se ho ode mě dostat.
,, Je to tvůj přítel a ty ho moc miluješ. " ještě víc se k nám přiblížil.

Yuta ve mně nejspíš ztratil zájem, protože svou pozornost věnoval svému bratrovi, který byl naprosto klidný. Pustil mě a někdo jiný mě chytil za ruku a táhl z domu.

Neznámý mě dostrkal do auta, sedl si ke mně a někomu řekl, nejspíš řidičovi, že má hned jet.

,, Co se děje ? " podíval jsem se na osobu, která mě odnesla z domu.
,, Kune ? " nadzvedl jsem obočí.

,, Ahoj Sichengu. " usmál se na mě.

Vážně se na mě právě teď usmál ?
V téhle situaci ?

,, Co se sakra děje ?! " vyjel jsem po něm.
,, Co to bylo s Yutou ?! Proč se choval takhle ?! "

,, Teď není vhodná chvíle ti to vysvětlovat. " mluvil naprosto klidně.

,, Ne ?! A kdy bude ?! Až mě můj přítel zabije ?! " křičel jsem po něm.

Kun mě chytil za ruce a pevně mi je stiskl.

,, Jsi příliš rozrušený na to, abych ti mohl cokoliv říct. " díval se mi přímo do očí a to mě záhadným způsobem uklidnilo.

,, Povíš mi aspoň, kam jedeme ? " zeptal jsem se mnohem klidněji než před chvílí.

,, Do bezpečí. " znova se na mě usmál.

,, Bezpečí ? " nechápal jsem.
,, S Yutou jsem v bezpečí. " zamumlal jsem.

,, To jsi, ale teď se musí uklidnit. " zaslechl jsem Kuna, jak kdyby na mě mluvil z dálky.

,, Kune ? " začaly se mi zavírat oči.
,, Asi... Omdlím. " jak jsem řekl, tak se i stalo, protože jedině co si pamatuji, je čirá tma.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Další den, další kapitola 😊 ( moc si na to nezvykejte 😅 )

Co říkáte na menší drama ? Nepřehnala jsem to ?

Doufám, že se kapitola líbila a uvidíme se u další ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere