Alpha》Yuwin [ ✔ ]

『4』

    Probudil jsem se v pokoji, který rozhodně nebyl můj. Posadil jsem se a rozhlédl kolem.

Úplně obyčejný pokoj, ale hádal jsem, že je nejspíš pro hosty, protože jsem nikde neviděl žádné osobní věci. Kdyby tu někdo bydlel, tak tu určitě najdu oblečení nebo nabíječku na telefon.

Zvedl jsem se z postele a šel k prosklené zdi, která byla od jednoho koutku pokoje po druhý. Podíval jsem se ven a zjistil jsem, že se nacházím v lese a nejspíš ve druhém patře nějakého domu.

,, Už jsi vzhůru ? " ozval se nové příchozí za mnou.

Rychle jsem se k dotyčnému otočil a uleven vydechl, když jsem zjistil, že je to jenom Kun.

,, Vyděsil jsi mě. " poznamenal jsem a chytil se za srdce.

,, Promiň. " uchechtl jsem.
,, Nechtěl jsem. "

Přišel jsem k němu blíž.
,, Kde to jsem ? A kde je Yuta ? " vzpomněl jsem si na včerejší noc.
,, Je v pořádku ? Co se to s ním stalo ? " pokládal jsem jednu otázku za druhou.

Kun mě chytil za ruku a podíval se mi do očí, přesně jako včera. Také mě to zase uklidnilo.

,, Jsme ve vile, kterou vlastním já a ještě další lidé. Všechny znáš. " pousmál se.
,, Yuta je ve svém pokoji a už se nemůže dočkat až tě uvidí. " zodpověděl mi pouze dvě otázky ze čtyř, ale to mě v tuhle chvíli zrovna moc netrápilo.

,, Kde má pokoj ? " na odpověď jsem nečekal a vyběhl ven na chodbu, abych našel svého přítele.
,, Yuto ?! " zakřičel jsem, aby z někama vykoukl a já ho tak snáz našel.

Naštěstí to fungovalo a Yuta vyšel z pokoje, který byl úplně na konci chodby. Takže na druhé straně ode mě.

,, Winnie ? " překvapeně nadzvedl obočí.

Na nic víc jsem nečekal a rozběhl se k němu. Když jsem u něj byl dostatečně blízko, pevně jsem ho objal.

,, Jsi v pořádku ? Co se to včera stalo ? " otázal jsem se na ty samé otázky, které jsem před chvílí položil Kunovi.

Ucítil jsem, jak Yuta kolem mě obmotal své silné paže, které se zdálo být větší.

,, Moc se omlouvám. " zmáčkl mě a dal mi pusu do vlasů.
,, Že jsem ti neublížil ? " trochu se odtáhl, aby mi mohl zkontrolovat obličej, jestli na něm nejsou žádné šrámy.

Dokonce mi i zkontroloval krk a jemně mě po něm pohladil.

,, Všechno mě to mrzí. " z očí mu začaly stékat slzy. Ihned jsem mu je začal utírat.

,, Nic jsi mi neudělal. Jsem naprosto v pořádku. " usmál jsem se, abych mu dokázal, že to myslím vážně.

,, Opravdu ? "

Přikývl jsem.
,, Opravdu. " můj úsměv nahradil naštvaný výraz.
,, A teď mi řekni, co se to včera sakra stalo ? Ptám se na to už po několikáté a nikdo mi není schopný odpovědět. "

Yutovi slzy v očích nahradila panika a já zvědavě povytáhl obočí.

,, Já čekám. " překřížil jsem ruce na hrudi. Dokonce stisk mého přítele, ktery byl doposud kolem mého pasu, opadnul.

,, Winnie... " sklopil pohled.
,, Ještě není správný čas na to, aby jsi to věděl. "

Povzdechl jsem si a nevěřícně zakroutil hlavou.

,, Nepochopil by jsi to. " dodal.

,, Určitě bych začal chápat, co do tebe včera vjelo. " ta zlost, kterou jsem včera cítil, se začala vracet.
,, Víš jaký jsem měl strach ? Nezavolal si, vůbec ses neozval, aby jsi dal vědět, a pak se najednou objeví v našem obýváku, který byl v příšerném stavu kvůli tobě, a poté na mě zaútočíš ! " zabodl jsem mu prst do hrudi.

,, Je to složité. " bylo jediné, co se mi od něj dostalo.

,, Složité ?! " odfrkl jsem si.
,, Děláš si srandu, že ? " zamračil jsem se.

,, Winnie, klid. "

,, Já chci domů. Hned ! " pro efekt jsem si dupl nohou.

,, Půjdeme, ale ještě tu musíme chvíli zůstat. " chytil mě za ramena.

,, Pusť mě ! " zatřepal jsem sebou a odstoupil kousek dál.
,, Chci jít domů ! " zopakoval jsem své přání, kterého se mi evidentně jen tak nedostaví.

,, Teď to opravdu nejde. "

Chtěl jsem začít zase protestovat, ale tělem mi projela ostrá bolest. Předklonil jsem se a opřel o zeď, která byla kousek za mnou.

,, WinWine ? " Yuta mi dal jednu ruku na záda.
,, Kune ! " zakřičel, aby mu přišel na pomoc. Dotyčný byl během sekundy u nás.

,, Co se děje ? " zeptal se a dřepl si přede mě.

,, Vůbec nevím. " odpověděl mu Yuta.
,, Prostě se to najednou stalo. " v jeho hlase byla značná panika.

,, Sichengu, slyšíš mě ? " díval se mi do očí, teď měl ale ruce na mých kolenách.

Přikývl jsem a bolestné zamručel.

,, Co tě bolí ? " pořád se mi díval do očí. Bohužel teď jsem necítil žádnou úlevu.

,, Všechno. " dostal jsem ze sebe a hned na to mi nohy vypověděly službu.

Než jsem ovšem stihl dopadnout na tvrdou podlahu, zachránil mě můj přítel, který mě stihl včas chytit.

,, Odneseme ho na ošetřovnu. " oznámil Kun a Yuta mě hned vzal na ruce a nesl do již zmíněné ošetřovny.

,, Proč to nefungovalo ? " uslyšel jsem, jak Yuta šeptá Kunovi.

To šeptání mu moc nepomohlo, když jsem je stejně slyšel, ale hádám, že jim je to jedno, když se svýjím v bolestech.

,, Já nevím. " odpověděl mu Kun.
,, Vždycky to funguje, tak nevím proč teď ne. "

Vešli jsme do nějakého pokoje, který hádám, že je ošetřovna, a Yuta mě položil na postel.

Chytil jsem Yutu za ruku a pevně mu ji zmáčkl.

,, Neboj, budeš v pořádku. " snažil se na mě usmát. Myslím, že on sám tomu nevěřil.

Než jsem stihl zaregistrovat co se děje kolem, omdlel jsem kvůli té příšerné bolesti.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Další kapitola !! ( začínám překvapovat samu sebe 😂 )

Ano, WinWin nám zase omdlel, ale já nevěděla jak jinak to ukončit 😂

Doufám, že se kapitola líbila a uvidíme se u další ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere