Alpha》Yuwin [ ✔ ]

『5』

    ,, WinWine ? " někdo se mnou jemně zatřepal.
,, Winnie. " znova.

Nespokojeně jsem zamručel a otevřel oči, které jsem musel opět zavřít z důvodu, že jsem měl zamlžené vidění. Hřbetem ruky jsem si oči protřel a, teď už úspěšně, je otevřel a nechal otevřené.

,, Winnie. " Yuta, a také ten kdo mě před chvílí budil, mě pevně objal.

,, Co... " odkašlal jsem si.
,, Co se stalo ? "

Páni... Tuhle otázku jsem za poslední dva dny položil už tolikrát, že na ni už snad konečně dostanu odpověď.

,, Omdlel si chvíli potom, co jsme tě přivedli na ošetřovnu. " vysvětlil a pustil mě z objetí, které jsem mu zapomněl oplatit.

Přikývl jsem.

Mou otázku to moc nezodpovědělo, protože jsem chtěl vědět, proč mě tak šíleně bolel celý člověk, ale hádám, že jsem se měl zeptat jinak.

,, Kun by měl za chvíli dojít. " přerušil mé myšlenky.
,, Na všechno ti odpoví. I já. "

Lehce jsem vykulil oči a posadil se.

Slyšel jsem správně ? Řeknou mi, co se tady děje ? To jsem vážně musel omdlít, aby jsme se k tomu dostali ? Bezva...

,, Hej, opatrně. " pokáral mě Yuta a dal mi ruku na záda, po kterých mě následně pohladil.

,, Jenom jsem se posadil. " v duchu jsem se nad jeho starostí pousmál.
,, Nic mi není. " ujistil jsem ho.

Yuta kývl a Kun přišel do pokoje. Až teď jsem si uvědomil, že jsem zpátky v pokoji pro hosty, ve kterém jsem se poprvé vzbudil.

,, Vidím, že jsi se probral. " usmál se na mě nové příchozí a sedl si na kraj postele k mým nohám.

,, Yuta mi řekl, že mi všechno zodpovíte. " šel jsem hned k věci. Už to nechci dál prodlužovat, a také nechci promarnit svou šanci.

Kun se na Yutu nejistě podíval, ale nakonec kývl.

,, To má pravdu. Sice jsem chtěl počkat až ti bude líp, ale hádám, že čekat nechceš, když ti to Yuta řekl. " pohled opět věnoval mně.

,, Hádáš správně. " usmál jsem se, ani nevím proč. Byl jsem prostě rád, že se konečně všechno dozvím.

,, První otázka určitě je, co se stalo tobě a proč tě bolel celý člověk. " nadzvedl jedno obočí.

,, Ano, to je. " přikývl jsem.

,, Ta bude muset ještě chvíli počkat. " lítostně se na mě podíval.
,, Nejdřív musíš znát pravdu. "

,, Pravdu ? Pravdu o čem ? " nechápal jsem, ale tušil jsem, že brzo pochopím.

,, O nás. " promluvil Yuta, ke kterému jsem otočil hlavu.
,, Nejsem tak trochu člověk. Jenom na půl. " pověděl mi a u toho se vyhýbal očnímu kontaktu.