Ukrást hračku

Kapitola 17 (část druhá)

Nyní převzal iniciativu Agnoik. Jeho dlaně vybuchly modrými plameny většími než on sám. Prudce se skrčil a přitiskl dlaně k zemi.

Země vedle něj pukla, prasklina se protáhla do délky několika kroků a s ohlušujícím rachotem se rozšiřovala. V dalším okamžiku z ní vylezl podivný tvor, který Tomovi připomínal obrovskou ještěrku. Vypadala, že je delší než jejich auto a přibližně stejně široká. Z boků jí trčely čtyři nohy. Ještěr zakmital ocasem, zasyčel a odkryl tlamu plnou ostrých zubů. Nebyl sám, následovali jej další a další, až jich tu bylo přinejmenším deset.

Puklina se znovu uzavřela, najednou už po ní nebylo ani památky. Zvířata syčela a rozestavila se do půlkruhu mezi ně a Chamuse. Ani Arnoik již dále nevyčkával a za doprovodu slov v prastarém jazyce spráskl ruce prudce k sobě. Vzápětí zazářil vedle starého čaroděje sloup oslňujícího bílého světla, pak další a další. Stejně rychle, jako se světelné sloupy prve zjevily, tak i zmizely, a na jejich místě náhle stálo několik přízračných, napůl průhledných, mdle zářících bojovníků s meči a štíty. Připomínali rytíře.

Hrdí válečníci zasalutovali novému veliteli a zaujali místo ve formaci po boku velkých plazů.

Chamus se divoce a hlasitě smál. V záchvatu zběsilého smíchu sáhl rukou po rakvi na zádech, zatáhl za tlustý řetěz a zdvihl zavazadlo tak lehce, jako by to byl jen normální batoh. Pro Tomáše naprosto nepochopitelným pohybem rakev prudce postavil před sebe, až to zahřmělo. Poprvé jim ukázal stříbrný kříž táhnoucí se přes celé ebenové víko.

Zelené oči temného černokněžníka zaplály jasněji než kdy dřív - zdálo se, že pod hlubokou kápí hoří skutečné plameny. Také ze škvíry u víka rakve se začala prodírat stejná zelená záře. Chlapec byl přesvědčen, že vidí, jak se víko rakve pootevřelo a světlo zazářilo ještě silněji. Potom se s hlasitým klapnutím zase zavřelo.

Mezi nimi a Chamusem se začali zhmotňovat nemrtví doprovázeni zeleným světlem. Netrvalo to dlouho a tato divná stvoření, připomínající démony, je od černokněžníka oddělila. I když byli kostlivci s ostrými zuby a drápy velcí jen jako Tomáš, už byli jednou mrtví. A to jej děsilo k smrti.

Měli nohy zakončené kopyty, v kolenou prohnuté dozadu, i jejich těla byla podivně pokroucená. Lebky měli proti zbytku těla nepoměrně obrovské, ostré a s obrovskými očnicemi; po stranách z nich vyrůstaly dva zakroucené rohy.

Nemrtvých byla spousta, víc, než kolik spojenců přivolali Agnoik s Arnoikem. Tím se ale skupinka bojovníků proti Tmě nedala zastrašit. První přerostlá ještěrka skočila po nejbližším kostlivci.

Dvě magické bytosti se střetly a v zápasu se změnily v kouli z kostí a šupinaté kůže, z níž se ozývalo démonovo syčení a skřeky ještěra podobné štěkání. V dalším okamžiku už bitevní vřava propukla naplno.

Agnoik zakřičel v magickém jazyce a jeho ruce vysoko nad hlavou hlasitě tleskly. Směrem k Chamusovi sjel shora fialový blesk, jenž se těsně předtím, než se dotkl nepřítele, rozprskl o kouzelnou bariéru.

Arnoik zaklel a pomohl svému žáku s útokem. Od malých ruček odlétaly obrovské ohnivé koule, kterým se protivník umně vyhýbal. Oba čarodějové měli očividně s černokněžníkem veliké potíže. Jedním z těch, kdo si to velmi dobře uvědomoval, byl myšák Jarin, který právě stál v kruhu kostlivců a obratnými údery pánví drtil jejich lebky.

Zároveň se pokoušel z jejich sevření vymanit, aby mohl stejně jako oba kouzelníci zaútočit na toho, kdo tyto kostry přivolal. Vzduchem znovu zasvištěla zakroucená dřevěná hůl a v temnotě se ozval tupý náraz kovu na něco tvrdého. Pak následovalo hlasité křupnutí. Jarinovi se v neprostupné řadě malých démonů otevřela cesta; bylo to jen na okamžik, ale on ho dokázal perfektně využít.

Během další vteřiny stál vedle Arnoika s Agnoikem a už se po boku dvou rytířů světla řítil přímo k Chamusovi s napřaženou zbraní. Černokněžník, opět s rakví na zádech, zabodl svou hůl do země. Černá nicota, v níž se momentálně všichni nacházeli, vybuchla přímo před útočící trojicí a odmrštila všechny zpět.

Přestože se čarodějové pokoušeli držet Toma od boje dál, chlapec si sundal ze zad pušku. Už předtím dokázal změnit realitu a střílet po nepříteli obrovité ohnivé projektily. Věděl, že nyní přišel čas udělat ještě jednou totéž.

Z jeho muškety skutečně vylétla obrovská ohnivá koule, která projela řadami nemrtvých a zanechala po sobě v mase mdlých koster hluboký koridor. Za ohnivou střelou následovala skoro hned další, jak Tom rychle přebíjel a chystal se k dalšímu výstřelu.

"Nabít, odjistit, bum! Nabít, odjistit, bum!" opakoval si sám pro sebe.

To už ale jeho série ničivých útoků přitáhla Chamusovu pozornost. Několikrát máchl svou holí s lebkou na špičce a k nebohému chlapci letěla zelená světelná síť. V poslední chvíli, kdy už se zdálo, že Toma polapí, ji Agnoik svým kouzlem odstřelil daleko do davu koster.

Když čaroděj opět věnoval pozornost Chamusovi, zjistil, že jeho rakev znovu stojí na zemi a zeleně září. Arnoik sice dělal, co mohl, zasypával nekromanta sériemi magických střel, pro temného kouzelníka však jako by nic neznamenaly. Napravo od Tomáše se rozzářilo zelené světlo a začalo formovat další stvůry z podsvětí.

Černokněžník se rychle přemisťoval z místa na místo. Vzduchem šlehaly záblesky kouzel, ale nepřítel zatím nepolevoval.

Vypadalo to, že chce znepřátelenou skupinu porazit množstvím a silou svých démonických posluhovačů, kterých se po dvou vyvoláních objevilo ještě třikrát tolik. Konečně se jej podařilo Arnoikovi zasáhnout koulí čisté energie.

Chamus se prolomil v zádech a byl odhozen směrem k bojišti. V další chvíli stál však znovu na nohou a potřetí prudce postavil ohromnou rakev na zem. Ozvala se ohlušující rána doprovázená zelenou září. To už ale starý čaroděj kouzlil o sto šest, a v příštím okamžiku Chamus znovu odletěl pod náporem dalšího kouzla.

Stále zápasili s neúměrnou přesilou, ale Arnoik jim nyní nemohl pomoci. Mohl se jen spoléhat na to, že to zvládnou, jelikož kdyby dal Chamusovi jen vteřinu času, vyvolával by další služebníky.

Černokněžník naštěstí zatím nedostal žádnou příležitost, aby si odpočinul nebo zformoval obranu, malý soupeř na něj mocně tlačil. Tmu prosvěcovaly různé barvy podle toho, jaké kouzlo zrovna některý z bojujících čarodějů použil. Zdálo se, že Chamus pomalu ale jistě ustupuje dozadu, čímž se ale zkušený Arnoik nedal zmást.

Nejmocnější čaroděj keoe popustil uzdu veškeré své vášni.

I přesto, temný nepřítel měl až příliš hrozivou pověst na to, aby si keoe naivně myslel, že jej porazí za tak krátkou dobu. Naštěstí byl mistr Arnoik nejschopnějším kouzelníkem všech dob od Nevidímzemě na východě až po Dravici, a snad i v džungli.

Malý bojovník létal ze strany na stran a s neuvěřitelnou rychlostí se vyhýbal kouzlům nepřítele. Nejednou vylétl v sérii útoků vysoko do vzduchu a útočil ze všech stran, aby našel protivníkovo slabé místo. Dá se říct, že krouží kolem Chamuse v nepravidelných kruzích, přičemž se jej stále pokoušel tlačit od bojující skupinky dál a dál do Tmy.

Země kolem černokněžníka explodovala zelenými plameny šlehajícími do vzduchu několik sáhů vysoko. To přimělo keoe na okamžik se stáhnout. Nehodlal se dát lacino a okamžitě se zneviditelnil.

Plamenné stěny stále neustupovaly, proto se mocný čaroděj rozhodl pro zničující útok. Zašeptal jediné slovo ve starém jazyce a vztáhl neviditelnou ruku ve směru, kde měl stát Chamus. Celým okolím, snad i samotnou Tmou, otřásl ohlušující a mocný výbuch. Všichni bojující - rytíři, ještěři i kostry - byli tlakovou vlnou rozmetáni na všechny strany. Jediný nezasažený se zdál být Arnoik.

I po takto drtivém kouzlu Chamus znovu vstal. Nyní už ovšem o notný kus dál než předtím. Jeho oči hrozivě zeleně zaplály. Mistr čaroděj se nejvíc obával, aby jeho vzdálený kolega opět nepovolal další nemrtvé přisluhovače, proto ze zdobných rukávů jeho pláště znovu šlehaly záblesky světel. Na mistrově tváři bylo znát dokonalé soustředění, bílé vlasy mu vlály kolem hlavy, jak se přemisťoval sem a tam.