Chtěli jste se někdy podívat do pohádkového světa? Ale jak potom utéct představivosti někoho jiného? Když se devítiletý Tomáš ocitl ve světě, který se zpočátku zdál být jeho vlastním, potřeboval tuto odpověď najít. Chlapec si musí sáhnout až na samo...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Myšák mu po cestě vyprávěl o událostech, jež se zde odehrály. O kus dále, kudy také pojedou, jsou trosky města zvaného Khan. Kdysi to bylo mocné a silné sídlo. Dodnes se podle všeho nepodařilo vybudovat podobně majestátní město. Prý si je kdysi vzala džungle, která, jak se Tom dověděl, ovládala na této straně řeky Dravice vše. Tedy ani ty domy, kolem kterých jeli, nebyly přes svůj luxusní vzhled nijak zvlášť bezpečné.
"Nebývalo tomu tak vždycky. Jednoho dne se však džungle rozhodla převzít kontrolu nad velkou částí světa. Dodnes nikdo neví, proč se tak stalo; říká se, že v troskách Khanu stále žijí jeho původní obyvatelé - ale změnění a poznamenaní pralesem, který vším prorůstá," vyprávěl Arnoik.
"Co se stalo zdejším obyvatelům?"
"Myslím, že nikdo neumřel, přizpůsobili se džungli. Možná nějaké uvidíme, ale jsou velmi plaší."
Při těchto slovech přejel Tomášovi mráz po zádech. Nepřestával sledovat hradbu stromů, podél níž dál ujížděli, a ta teď najednou začala vypadat velmi děsivě. Chlapec si uvědomil, že tento svět určitě nebude normální, podobný tomu, který dosud znal.
Vždyť sám se málem stal obětí náletu broučích lidí a podivných chlupatých ječounů. Na vlastní oči viděl kamenné, v dávných dobách postavené město, v němž vše krásně zářilo a levitovalo. Ale stačilo by už jen to, že jejich dopravní prostředek s nimi celou cestu vedl čilou konverzaci, a jak to vypadá - aspoň podle toho, co Albert říkal -, měl slabost pro dekadentní poezii.
I přes tyto nezvyklé věci, či možná právě díky nim, se tu Tomášovi moc líbilo. Vzpomínal na jejich krátký pobyt v džungli i na další místa. Tušil, že tyto vzpomínky mu už nikdy nikdo nevezme. Těšil se sice domů, skutečně se mu stýskalo po mamince a tatínkovi, byl si však jistý, že i oni jsou někde v tomto světě, kde právě pobývá on sám. Nebo možná v nějakém jiném, či dokonce vůbec nejsou v bezvědomí jako on. Zkrátka se těšil, až se s nimi znovu shledá. Ale dobrodružství nepočká.
"V pohodě?" šťouchl do něj Denis.
"Jasný," zasmál se Tom.
Po pravé straně se začaly vpředu jasně rýsovat obrysy starých mohutných věží. Brzy byli u nich a Tomáš neskrýval, že se mu ruiny líbí.
Téměř přestal dýchat, když projížděli mezi troskami zdí. Byly celé skrz naskrz obrostlé listovím a prorostlé kořeny nejrůznějších velikostí.
To místo Tomášovi připomínalo vyprávění o starých rytířích či Indiánech a příšerách. Nezkrotná džungle a zbořené ruiny - muselo to být území, kudy prošly tucty dobrodruhů. Stejně jako my!
Ve chvílích, když míjeli obrovský chrám ve tvaru pyramidy, celý nádherně prorostlý obřími zelenými kořeny s trny, skoro přicházel o dech. I ostatní spolucestující hleděli ven s úžasem, Albert se však brzy začal stáčet směrem k Dravici. Tomáš už zahlédl most přes řeku, netrvalo dlouho, než na něj automobil najel. Přejezd střežili dva kamenní lvi, zřejmě pocházeli ze stejné doby jako město za nimi, jelikož měli velmi podobnou barvu jako budovy v ruinách Khanu.
