Ukrást hračku

Kapitola 10 (druhá část)

Keoe zvedl oči. Byl to Arnoik, který přišel s Božem, a ten létající tvor s nimi byl maličkatý drak. Tomášovi připomínal čínského draka, kterého jednou viděl v muzeu s maminkou a tatínkem. Malé stvoření jasně fosforeskovalo modrou barvou a stříbřitá hříva se mu táhla od hlavičky až po konec ocasu, pokračovala i na spodku až tam, kde se měnila v bříško.

Dráček držel čtyři krátké nohy pevně přimknuté k dlouhému, hadovitému tělu a krouživými pohyby ladně plul ve vzduchu. V jeho tváři Tom navíc neviděl ani náznak zloby, jak by se od draka čekalo. Nejspíš by o něm řekl, že malý tvoreček je se svými dvěma zahnutými rohy a dlouhými vousy roztomilý. Tomáše však stále trápil onen strom vypínající se nade vším.

Drak několikrát na chlapce zamrkal velikýma očima. Po azurově modrých šupinách mu znenadání sjelo několik jiskřících záblesků, které zasáhly blížící se nepřátele.

Předtím, než se bitva stačila znovu rozhořet, objevil se ve hře další mocný soupeř - z lesa k nim přicházelo monstrum, které nepříjemně přesvědčivě vypadalo jako... "chodící strom," vydechl chlapec.

Měl ošklivě zešedlou kůru stejně jako všechno okolo. Byl velký, strašně velký a Tomáš si všiml, že je utvořen z podobné proudící energie jako okolní porost. Mohutné nohy těžce dopadaly na zem. Než poprvé naprázdno zaútočil, jako by si dokonce protáhl ruce a dlaně z těžkých větví.

"To je Rusof!" vykřikl překvapivě hlubokým hlasem modrý dráček.

"Co prosím?!" vykřikl z bitevní vřavy Jarin, "Ten dědeček?!"

"Ano, neútočte na něj, je jen zaslepený. Vzala si ho Tma. Braňte jeho i mě před nepřítelem," vysvětlil zběžně dráček.

Nebylo třeba je dvakrát pobízet, skupinka se hned pokusila vytvořit kolem dvou pohádkových bytostí obranný kruh s pomocí Jožových fialových plamenů. Ty byly podporovány dvěma čaroději. Brzy si mohli být jisti, že se skrz ně nějakou dobu nikdo nedostane.

Mezitím už drak i oživlý strom byli obaleni v kouli neprostupné energie, žhnoucí modrým světlem a šlehající blesky do okolí.

Zřejmě bylo dobré znamení, že Tomáš vidí barvu modrého draka. Nyní mohl přestat střílet, stejně tak se stáhli i ostatní, kromě čarodějů a Joža. Kolem nich vládlo fialové peklo. Přízračné stromy praskaly a skučely pod náporem plamenů, které šlehaly do výšky několika desítek metrů a vytvářely tak mezi nimi a oživlým lesem neprostupnou, pro chlapce nepředstavitelně širokou hradbu. Čarodějové nepřestávali pronášet zaklínadla a oheň se stále šířil, aby je chránil.

Koule z blesků kolem zápasících magických tvorů jako by začala dýchat - chvílemi se rozšiřovala a zase stahovala. I Tomáš, který neměl žádné magické nadání, cítil obrovské poryvy energie vycházející z čarovného objektu a jako zhypnotizován se k bleděmodré věci otočil.

V dalším okamžiku se rozzářila doběla, všechny oslepila a s ohlušujícím rachotem vybuchla.

Ačkoli už Tom počítal se smrtí, byl pouze stejně jako ostatní sražen k zemi tlakovou vlnou. Pod náporem proudícího vzduchu vyšlehly plameny do všech světových stran.

Na místě, nad nimž se ještě před nedávnem vznášela koule modravé energie, nyní ležel starý muž, nad ním poletoval dráček a volal po okamžité teleportaci pryč. Agnoik nečekal ani okamžik a otevřel průchod zpět ze Tmy do Chlupatého lesa.

Než se cokoli ze zničeného přízračného lesa stačilo vzpamatovat, skupina zmizela v záblesku zeleného světla.

Tomáš se k svému překvapení neprobudil v laboratoři tábora amalagijské hlídky. Místo toho jako by stál v černém nicotě a kolem se převalovala šedobílá mlha. Neviděl na krok a byl úplně sám.