Chtěli jste se někdy podívat do pohádkového světa? Ale jak potom utéct představivosti někoho jiného? Když se devítiletý Tomáš ocitl ve světě, který se zpočátku zdál být jeho vlastním, potřeboval tuto odpověď najít. Chlapec si musí sáhnout až na samo...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tom se vzbudil v laboratoři Amalagi.
Arnoik už musel být ze hry také venku, jelikož stál na nohou a bavil se o něčem s Trienginem. Když si všiml, že se i jeho přátelé probouzí, přistoupil k nim a ptal se, zda také byli nuceni hrát s Tmou jakési hry. To, co popisovali, však nebyla aréna Astratu.
"Znamená to tedy, že každý z nás musel podstoupit něco jiného?" tázal se Jarin.
"Zřejmě ano," odpověděl Triengin, "a můžeme se jen dohadovat, zda jsou i oni dva v jednom snu nebo ne," ukázal na Agnoika s Denisem.
"Já končím," pronesl do nastalého ticha rozhodně Tomáš.
"Jak prosím?" otočil se k němu čaroděj a upřímně nechápal, co má na mysli.
"Já chci jít domů, tam umíraly pohádkové bytosti, a to se mi nelíbí, já chci z tohohle světa pryč!" procedil skrze zaťaté zuby Tom, který už sotva zadržoval pláč.
"Ale to nejde, nemůžeš jen tak skončit," snažil se mu domluvit Arnoik.
"A proč by ne? Skoro jsem tam umřel! Viděl jsi, kolik tam bylo mrtvých jen pro pobavení lidí na tribuně?!" křičel plačící chlapec, zatímco rukou ukazoval k ostatním snílkům.
"Ale ty jsi ještě nedohrál svoji hru, jinak se z tohoto světa nedostaneš," odpověděl mu Jarin.
"Já nechci hrát žádnou hru! Já chci domů!" vzlykal zoufale Tomáš.
"Tomáši!" rozlehl se laboratoří hluboký hlas, který všemi otřásl a chlapec se začal klepat až do morku kostí.
Byl to starý čaroděj. Najednou vypadal obrovský a děsivý, téměř zastiňoval všechny ostatní.
"My tě tu nechceme držet, dějí se tu nebezpečné věci. Ale nemůžeš odejít, protože jsi člověk a nedohrál jsi svou hru! Pochop to!"
Razantní změna v chování Arnoika chlapcem natolik otřásla, že už nevydal ani hlásku a s vytřeštěnýma očima na něj zíral. Nezmohl se již na jediné slovo protestu, bylo mu jasné, že celé to od teď závisí jen na něm. To on musí sám zvítězit ve své hře a zjistit, o co vlastně jde. O co jde primárně ostatním, – to je jasné - o záchranu jejich světa před podivným nebezpečím.
Musím se za každou cenu dostat domů.
"Denisi!" vytrhl jej ze zamyšlení Agnoikův výkřik.
Keoe vyskočil ze svého křesla a ihned začal cloumat loutkovým chlapcem. Až teď si ostatní všimli, že Denis už nedrží ono energické vlákno, jako by zmizelo.
"Ono ho to zabilo!" rozkřikl se mladší keoe a zhroutil se na kolena s tváří v dlaních. Současně se probuzením posledních snílků se mezi nimi objevili i Kolkol a Rusof, kteří očividně hráli hru s nimi. Všichni se seběhli ke křeslu, v němž bezvládně ležel loutkový chlapec.
