Ztracenci v čase - ll Avengers FF ll

Pokus a ztráta

Druhý den, v den experimentu jsme ráno nastoupili do taxíku, kde na nás již čekala Peggy, nejspíš jsem zapomněla říct, že jsme se hodně skamarádili, dalo by se říct, že se z nás staly nejlepší kamarádky. Dojeli jsme k starožitnictví, vystoupili jsme a došli dovnitř, pokladní nám řekla zvláštní větu ,,To je dnes krásný den" moc jsem to nechápala, ale Peggy automaticky odpověděla ,,To ano, ale vždy mám u sebe deštník". Pokladní zmáčkla nějaké tlačítko a otevřeli se tajné dveře, do kterých jsme vešli a zjistili, že je to tajná základna SHIELDu. Teď jsem už pochopila tu větu, nejspíš to bylo tajné heslo. Steve podle všeho myslel na to samé, ale ani jeden jsme nebyli schopni slova z údivu.

Dorazili jsme do větší místnosti, kde bylo hodně lidí, když jsme dorazili, všichni ztichli a pozastavili se, Peggy je napomenula a pokračovali jsme dolů po schodech. V místnosti byli dvě zvláštní otevřené nádoby, které vypadali jako rakve, byl zde Stark, Dr. Erskin a několik lidí, nahoře za sklem byli další lidi, jako např. Hlavní vedoucí atd. Doktor nás pozdravil a poprosil nás zda se můžeme vysvléknout do půl těla, trošku jsem se zarazila, ale hned zareagoval, poukázal na zástěnu a podal mi něco přes sebe. Převlékla jsem se, bylo mi dost velký, ale na zakrytí to stačilo, bylo to pouze na pár místech odhalené. Doktor nám poručil si lehnou do té rakve, dali na nás zvláštní klapky, byli přesně na místech, kde nebyla ta látka a píchli oběma penicilín. Doktor se ještě ujistil zda jsme si opravdu jisti a jen jsme přikývli, podívala jsem se ještě na Steva a už jen čekala co se bude dít. Začali nám aplikovat sérum a rakve se poté uzavřeli a doktor ještě pronesl přivítání ostatních hostů a pokynul Starkovi, aby začal. Byla to veliká bolest a oba jsme se Stevem začali řvát bolestí. Doktor začal řvát na Starka ať to zastaví, ale my jsme oba nastejno řekli ,,Nee, my to zvládneme" a tak Stark pokračoval. Na 100% bolest přestala a rakev se otevřela, hned nás přiběhli podepřít. Podívali jsme se Stevem na sebe a uvědomila jsem si, že jsme oba větší a už jsem pochopila proč mi dali to větší oblečení, protože teď mi sedělo přesně.

Z ničeho nic něco bouchlo a jeden chlap postřelil Erskina a ukradl sérum, v tu chvíli mi srdce vynechalo pár úderů a se Stevem jsme se hned vydali k doktorovi, pouze nám ukázal prstem na hrudi a zavřel oči. Se Stevem jsme se po sobě podívali a oba jsme mysleli na to samé a rozeběhli se po schodech a pronásledovali toho chlapa. Začal po nás střílet a ukradl auto a ujížděl, rozeběhli jsme se po ulici a zjistili jsme, že běžíme rychleji. Jak jsme na to nebyli zvyklí, tak jsme nevybrali zatáčku a vletěli do obchodu, omluvili jsme se a běželi dál. Zabočili jsme do menší uličky kde byl plot, odhodlaně jsme se rozeběhli a plot jsme přeskočili a dál pokračovali. Dostal se do přístavu, kde vystoupil a začal do nás znova střílet, Steve použil dveře od taxíku jako štít a já se schovala s ním, jedna kulka mě škrábla, ale zvládla jsem to. Ten chlap vzal jednoho kluka jako obranu a my jsme šli pomalu za ním, toho kluka hodil do vody, takže jsme se za ním rozeběhli, ale ten klučina nás ujistil, že umí plavat a ať ho chytíme. Skočil do nějaké ponorky a chtěl odplout, ale my jsme skočili za ním a z té ponorky ho vytáhli na souš. Lahvička s posledním sérem se rozbila a voják rozkousnul tabletku kyanidu a pouze vyslovil ,,Hail hydra".

------------------------------------------------------------------

Ahoj všichni, je zde nová kapitola a dnes delší, chtěla jsem jí udělat ještě delší, ale pak bych už nevěděla kde jí utnout, takže jsem to dala takto. Doufám, že se kapitola líbila.

Vaše Zcyttan