Ztracenci v čase - ll Avengers FF ll

Vize?

*Pohled Steva*

Seděli jsme stále na chodbě a čekali na výsledek operace. Kdybych já tak byl s ní. Díval jsem se tupě do zdi. Nat mě uklidňovala a hladila po rameni, ale já jsem jí a čekal až někdo přijde. Po 4 hodinách vyšel doktor a my se hned zvedli s otázkou v očích.

,,Jak je na tom?" vyhrknul jsem hned.

,,Ztratila spoustu krve, ale podařilo se nám jí stabilizovat. Má tuhý kořínek, to musím uznat, jiní by se nedostali ani sem. Hádám, že chcete za ní. Pokoj 7." odpověděl pozitivně doktor a mě spadnul balvan ze srdce. Hned jsme se tam rozešli. Pomalu jsem otevřel dveře a mohl vidět její krásnou a klidnou tvář. Posadil jsem se na židli vedle postele a chytnul jí za ruku. Zbytek týmu se na nás usmál.

,,Tak my vás necháme o samotě." ozvala se Nat a postrčila zbytek týmu na chodbu. Děkovně jsem se na ní usmál a podíval se na mojí šípkovou růženku.

,,Nevím, jestli mě teď slyšíš, ale prý spíš a máš tuhý kořínek. Musíš se vrátit a probudit kvůli mně. Bez tebe to dál nezvládnu.........." ozýval jsem se, ale najednou se začala třást. Hned přiběhli doktoři. ,,Co se děje?!" vykřiknul jsem. Přiběhnul už i Bruce v doktorském oblečení.

,,Steve, teď potřebuji, aby si šel ven." poprosil mě Bruce a vytlačil mě na chodbu. Po chvíli přiběhli i ostatní a hned se ptali co se děje, ale já neodpovídal.

*Pohled Natali*

Byla jsem v nějaké bíle místnosti. Nikde nic nebylo, měla jsem na sobě fialové šaty. Vlasy jsem měla své, ale konečky byli do fialova. Rozhlédla jsem se po místnosti a nikoho neviděla a nic neviděla. Najednou se kolem mě začala tvořit zničená krajina. Když se dotvořila rozhlédla jsem se kolem. Najednou se ze šera vynořil velký fialový obr. Měl na ruce rukavici a v ní čtyři kameny červený, zelený, modrý a do oranžova. Otočil se na mě.

,,Vydej mi kámen síly." řekl ten obr.

,,Emm, momentálně nevím o čem mluvíš." ošila jsem se.

,,Ve vizi většinou lidé neodpovídají. Co jsi zač?" zeptal se zaskočeně.

,,Mám tu samou otázku, ale jelikož jsi se zeptal první, tak odpovím. Jsem Natali Grand a jsem jen obyčejná holka co bojovala v druhé světové válce. A kdo jsi ty?" optala jsem se.

,,Jsem Thanos, ale ty nejsi jen obyčejná holka. Jsi něco víc, ale co? Teď už tohle nemůžu nazývat ani vizí, spíš rozhovor, že? Je to zvláštní, přijdu ti ukázat co se stane, ale místo toho je z toho rozhovor. Vizi jsem ukazoval třeba Starkovi, ale ten viděl pouze co se stane. Zatímco ty jsi schopna to změnit. Jsi silnější než si myslíš." oznámil mi Thanos.

,,A co jsi mi tedy přišel ukázat? A co jsou ty kameny?" zeptala jsem se.

,,Přišel jsem ti ukázat budoucnost. Kameny nekonečna- kámen prostoru, času, reality, duše a poslední máš v budoucnosti u sebe ty. Jsem nyní zmaten, protože by jsi ho měla mít již teď." ozval se zamyšleně a poukázal postupně kameny na rukavici.

,,To by mohl být důvod, proč při setkání s jiným kamenem nabyla energii. V té hůlce je kámen mysli, že?" pozeptala jsem se.

,,To by dávalo smysl a ano je. Nemám čas na další rozhovor, takže ti už pouze ukážu mojí vizi. Tak jak jsem to viděl já." pousmál se. Najednou jsem byla v nějakém lesíku s červeným androidem a zrzavo-hnědo vlasou dívku. Byla jsem poraněná a ten červený chlapík mě držel a ta dívka nás bránila. Viděla jsem to ze třetí osoby a po celou dobu nemohla zasáhnout.

,,Wando, nemáme jinou možnost." oznámila jsem jí. Wanda se na nás podíval se slzami v očích.

,,Má pravdu musíš je zničit." ozval se červeňák.

,,Visione já nemůžu. Zabije vás to." ozvala se Wanda.

,,Wando já mám část kamene v sobě, zbytek strážím, stejně jako Vision. Musí být zničen i se mnou. Nemáme jinou možnost, jsi jediná která to dokáže." ozvala jsem se.

,,Nemůžeš nám ublížit." ozvali jsme se jednohlasně s Visionem. Wanda na nás začala vysílat červený paprsek. Vycházela z nás fialovo-žlutá záře. Začal se blížit Thanos a tak ho Wanda zdržovala paprskem.

,,Uvidíme se na onom světě." ozvala jsem se a potom se kámen ve Visionovi a jak jsem pochopila i kámen ve mně zničil a udělala se tlaková vlna v barvě našich kamenů. Wanda padla na kolena a přišel k ní Thanos. Udělal se mu kruh okolo ruky a vracel se čas. Vrátil ho do chvíle, než Wanda ničila kameny. Wanda chtěla zaútočit, ale on jí odhodil. Mě přidupnul a Visiona vzal pod krkem, druhou rukou mu vytrhnul kámen z čela a on zšedivěl. Dal si kámen do rukavice a chytnul pod krkem mě.

,,Vydej mi kámen." ozval se Thanos.

,,Nikdy." ozvala jsem se znechuceně a snažila se lapat po dechu.

,,Nedáváš mi jinou možnost, i Strange se ho vzdal a ty se vzdáš také." ozval se a začal používat na mě kámen mysli. Bylo na mě vidět, že to bolelo.

,,Dobře." ozvala jsem se.

,,Vidíš jak to jde." ozval se. V ruce se mi vytvořil fialový kámen. Pomalu jsem ho předala Thanosovi. Vzal si ho a dal ho do rukavice. Nepustil mě a vypadalo to, že umřu. Použil na mě ještě kámen mysli. Najednou mě pustil a vystřelil paprsek na něco co se blížilo. Jakmile mě odhodil, tak jsem podle všeho omdlela. Sledovala jsem to dále. Thor mu do hrudi zabodl nějakou sekeru.

,,Měl si úder mířit na hlavu." ozval se Thanos a lusknul. Thanos zmizel. Najednou za ním přiběhnul Steve a nevěřícně koukal. Najednou se začali postavy rozpadat. Nejvíce mě zarazila jedna z postav co se rozpadla..........Bucky.

,,Bucky!" vyletěla jsem do sedu. Kolem mě byli samí doktoři a překvapeně na mě koukali. Přehrálo se mi vše v hlavě. Souboj s Lokim, vize, Thanos, kameny, já a kámen.

,,Hej, klid. Natali tady Bruce." ozval se vedle mě Bruce.

,,Steva." vydechla jsem a Bruce pochopil. Někam odešel a najednou sem vletěl tým.

,,Jak ti je a co se děje?" pozeptali se.

,,Musím vám něco říct......."