Ztracenci v čase - ll Avengers FF ll

Svítící hůlka aneb problém na světě

*Pohled Natali*

Ráno jsem se vzbudila u nás v posteli, Steve už tady nebyl. Dobře mi stále není, ale nevím čím to je, ale nesmím zmeškat důležité informace. Rozhodnu se tedy jít do koupelny. Udělám důležitou hygienu a rozhodnu se, že dnes práci vezmu v jiném měřítku, myslím, že i Steve se bude divit co to mám na sobě. Vzala jsem si tedy moje růžové pyžámko, bačkory a deku a vyrazila vstříc práci, ale ještě jsem si v koupelně vzala prášek na hlavu. Štráduju si to tedy chodbami základny. Nevyhnu se několika nechápavým výrazům od ostatních agentů, ale ty pouze přecházím. Dorazila jsem do zasedačky, hezky hlavními dveřmi a všichni v místnosti stihli a zastavili se v pohybu s pohledem upřeným na mě. Dojdu ke své židli na kterou sebou plácnu, protože by to se mnou brzy šlehlo.

,,Ahoj všichni. Nemáte nic na práci, že na mě takhle koukáte?" zeptám se všech přítomných. Ti hned začnou pracovat. ,,Ahoj lásko, piráte, Nat, synovče, Brucíčku a Thoříku." pozdravím zbytek.

,,Ahoj, jsi v pohodě? Nevypadáš dobře." ozve se Steve. Jakže prosím?

,,Jo jsem, ale nevím, jestli si to nerozmyslím s naší stále odkládanou svatbou." odpovím mu rázným hlasem.

,,Počkat. Od kdy jste zasnoubeni? Steve musím uznat, že to se ti vážně povedlo a Ahoj Nat." ozval se udivená a pobavená Nat.

,,Mám tu samou otázku." ozval se zbytek.

,,Steve my jsme jim to neřekli?" ozvu se rozpačitě.

,,Ne neřekli ví to jen Fury." odpoví mi již také pobavený Steve.

,,Aha, no jsme zasnoubeni od 45. a prošvihli jsme vlastní svatbu o 67 let, protože tenhle mamlas, mě požádal až když jsme letěli přímou šipku do ledu. Stevovi se to nepovedlo, takhle mě uvítat. Hm. Musíme si nějak rozeznat jména." odpověděla jsem na otázky od Nat a většina osazenstva vyprskla smíchy. Jen Steve dělal uraženého.

,,Jo to by jsme měly a Steve jsi vážně mamlas a kdy plánujete svatbu teď?" ozve se stále pobavená Nat.

,,No asi po skončení mise a všichni jste zváni, ale co jste zjistili, během toho co jsem si hrála na šípkovou růženku?" otázala jsem se.

,,Zatím bohužel nic, ale ty by jsi se měla nechat zkontrolovat." ozve se starostlivě pirát.

,,Aha. No jestli mi někdo pomůže tam dojít, tak budu ráda, pochybuju, že bych tam došla sama." ozvu se a uvědomím si jak mě bolí hlava a chytnu se za ní.

,,Co je? Pojď odvedu tě tam. Zkontroluješ jí Bruci?" zeptá se Steve a rychle ke mně přiběhne.

,,Jo jasně, pomož jí ke mně do laborky, tohle nevypadá na nějakou nemoc." odpověděl mu Bruce.

,,Tak pojď." pomohl mi vstát Steve a hodil si mojí ruku přes rameno. Šli jsme tedy směr laborka a mě se začalo dělat hůř a hůř, až jsem to nevydržela a podlomila se mi kolena a ozvala se mi bolest hlavy a pískání v uších. Rychle jsem si je zacpala, ale nepomáhalo to, jako by mě něco volalo.

,,Halo zlato pojď vezmu tě." ozval se ustaraný Steve. Jen jsem přikývla a vzal mě do náručí. Docházeli jsme do laborky a bylo to čím dál horší. Dorazili jsme tam a já zjistila, odkud jde ten příšerný zvuk a to z té blbý svítící hůlky.

,,To ta hůl." dostala jsem ze sebe.

,,Ta hůl ti děla problémy?" zeptal se zaraženě Bruce.

,,Ne, ona-ona mě volá." dostala jsem ze sebe a musela se chytnout za hlavu, protože to bylo nesnesitelné.