Ztracenci v čase - ll Avengers FF ll

První a poslední mise?

rozkousnul tabletku kyanidu a pouze vyslovil ,,Hail hydra".

.........................

Po této události přijeli vojáci a agenti SHIELDu a odvezli ponorku, uklidilo tělo a nás poslali na testy, protože jenom z nás se dalo vytvořit další sérum, tedy z naší krve. Hlavní vedoucí nás chtěl poslat na pokusy, protože chtěl armádu a nejen nás dva, ale přišel ministr a nabídl nám práci, nebo spíše turné na pomoc státu dluhopisy.

Objeli jsme přes více než 200 míst. Nyní jsme v táboře pár kilometrů od fronty. Já moc často nevystupuji, ale zde jsem vystoupila. Jeden z vojáku si z nás začal dělat legraci a začali, hlavně po Stevovi házet různé věci. Se Stevem jsme odešli z jeviště. Sedli jsme si a začali malovat, oba jsme malovali podobný obrázek, obrázek opičky v americkém kostýmku, jen každá dělala něco jiného. Zrovna když jsme dodělávali detaily, tak se tam objevila Peggy.

,,Myslela jsem, že máte na víc." řekla to s troškou zklamání v hlase.

,,Všude kde jsme přijeli, tak se zvedli prodeje dluhopisů o 15% procent" ozval se sklesle Steve.

,,Už mluvíš jak ministr" řekla Peggy a obrátila tázavý pohled na mě. Já jen pokrčila rameny a dál malovala.

,,Myslela jsem, že máte na víc než být jen cvičené opičky" zopakovala větu, ale jen dodala to s opičkami potom co si všimla našich obrázků.

,,A co by jsi dělala ty?" zeptala jsem se skleslým hlasem. Zrovna přijelo auto se zraněnými vojáky. Jen jsem se podívala tím směrem a začala mít na krajíčku.

,,Zažili si hrozné věci, horší než si dokážeme představit. Jsou ze 107. pluku, to co jste dnes viděli je jen zbytek, jen hrstka těch co zůstala, zbytek je buď mrtvý, nebo zajatý." všimla si Peggy jak jsme se tam dívali, ale od chvíle co řekla 107. pluk, tak se mi zastavilo srdce, vždyť tam je Bucky.

,,107. pluk?" vyhrkli jsme se Stevem.

,,Ano" zaraženě odpověděla.

Hned jsme se zvedli a rozešli jsme se do velitelského stanu, Peggy šla hned za námi, jakmile jsme tam dorazili hned jsme se zeptali na to samé.

,,Kapitáne, Kapitánko. S vámi si to ještě vyřídím" podíval se na Peggy hlavní vedoucí.

,,Pane, chceme vědět jen jedno, žije seržant James Barnes?" zeptali jsme se nastejno s beznadějí v hlase.

,,Podepsal jsem dnes těch smutečních oznámení hodně, ale to jméno si pamatuji. Je mi to líto." naše naděje se, ale neztratila úplně.

,,A co ti zajatci, máte plán jak je zachránit?" zeptala jsem se zvídavě a se zbytkem naděje.

,,Chcete snad abychom přišli o další lidi, vy jste jen pokusy z laboratoře a baviči, nemáte někde teď náhodou další číslo?" tak to mě zasáhlo, ale odradit se nenechám.

,,Ale pane..." pokusil se ještě Steve.

,,Žádné ,ale' a teď mě nechte dělat mojí práci." odsekl a my tedy šli, ale oba jsme měli v plánu to samé a to se vypařit.

Rozešli jsme se do šatny, vzali si obleky, helmy a štíty. Podívali jsme si do očí a políbili se.

,,Miluji tě" ty slova tak zahřáli u srdce.

,,Já tebe taky, jen jsme si to mohli přiznat dřív a už by jsme měli jít" odpověděla jsem a on se na mě jen krásně usmál a přikývl.

Šli jsme zrovna směr les, když nás zastavila Peggy.

,,To tam chcete jen tak jít a probít se?" zeptala se docela v klidu.

,,Když to bude nutné" ohradila jsem.

,,Chtěli jsi abychom dokázali něco víc, takže jestli by ti nevadilo chceme vyrazit." přidal se Steve.

,,Dobře" mávla na nás abychom šli za ní, jen jsme se po sobě podívali a poslechli.

Nyní letíme letadlem se Starkem a Peggy nad válečnou zónou. Peggy nám dala přístroj na pozdější ohlášení polohy. Vzali jsme si padáky, protože už po nás začali střílet. Dopadli jsme poblíž základny a postupně a v klidu pokračovali, nechtěli jsme na sebe moc upozorňovat. Dostali jsme se dovnitř a viděli jsme veliký sklad zvláštních zbraní. Jednu menší jsem vzala a pokračovali jsme dál, ale to už si nás všimli, takže jsme si začali cestu probíjet. Došli jsme k celám kde jsme vyřídili stráže a všechny propustili, zeptali jsme se na Buckyho a řekli nám kde by mohl být.

Šli jsme několika chodbami, až jsme nakonec našli cíl. Byla to laboratoř, uprostřed jsme viděli přivázaného Buckyho na lehátku, hned jsme mu pomohli. Všimla jsem si mapy, která visela na zdi a zapamatovala si kde mají základny. Rychle jsme odcházeli, ale pak začala samodestrukce základny, takže nám zničila cestu. Uviděli jsme most a chtěli po něm přejít, ale najednou se druhé straně objevil Schmit a zkráceně by se dalo říct, že si zvedal ego. Začal s námi bojovat, ale utnul to Dr. Zola tím, že most rozpojil. Schmit si začal sundávat masku a my mohli vidět, proč se mu říká Red skull. Bucky si neodpustil vtípek ,,Doufám, že tohle nemáte?" jen jsme nesouhlasně zakývali a snažili se vymyslet cestu. Nad námi jsem uviděla kovovou římsu a pokynula Buckymu ať začne lézt. Když dorazil na konec, tak římsa spadla a se Stevem jsme se na sebe jen podívali. Spolu jsme se rozeběhli a skočili...... 

-----------------------------------------------

Ahoj všichni, vydala jsem rovnou další  kapitolu, protože jsem měla zrovna psací chvíli.

Tato kapitola je ještě delší a začínám sama sebe překvapovat, snažila jsem se jí dokonce zkrátit, ale stejně je to stále má nejdelší kapitola. Doufám, že se líbila.

Vaše Zcyttan