Ztracenci v čase - ll Avengers FF ll

Propuštění

Zrovna jsem se vzbudila z klidného spánku, kvůli slunečním paprskům. Do pokoje vešel Bruce.

,,Ahoj, jsme moc rád, že jsi vzhůru. Jak se cítíš?" zeptal se mile.

,,Moc fajn. Kdy mě pustíte?" usmála jsme se a na důkaz se posadila.

,,No jak vidím, tak si čilá a určitě nechceš propásnout odevzdání Lokiho do Asgardu." usoudil Bruce a to usoudil správně.

,,Přesně tak a kde je Steve?" odvětila jsem.

,,Steve jel zabalit věci na helikariér a za chvíli by tady měl být i s..." chtěl něco říct, ale to už sem vtrhnul Steve. ,,Tak už je tady. Můžeš už si odvést svojí princeznu. Je v pořádku." dořekl směrem k Stevovi Bruce.

,,Děkuji, už se o ní postarám." odpověděl Steve.

,,To věřím." uchechtl se Bruce a odešel.

,,Tak co jak se cítíš?" zeptal se mě.

,,Jak znovuzrozená, jak kdybych nabila novou energii a sílu." usmála jsem se na něj a vstala z postele. Tolik energie jsem ještě necítila a hlavně pozitivní energii.

,,To je dobře, ale nechceš přeci jen ještě ležet? Byla si probodnutá skrz naskrz." podíval se na mě starostlivě Steve. Najednou jsem si uvědomila, že žádnou bolest necítím. Rychle jsem si vytáhla košilku. Byli tam obvazy, ty jsem začala pomalu sundávat. Stevovi nejspíš došlo na co jsem přišla. Když jsem domotala obvaz, tak jsme oba zalapali po dechu. Místo kde byla hluboká rána, bylo jen malé škrábnutí.

,,Ehm, Bruci!" zařvali jsme oba. Ten hned po chvíli vběhl zadýchaně do pokoje.

,,Mám otázku? Mělo by to vypadat takhle?" zeptala jsem se zaraženě a poukázala na své zranění, nezranění. Bruce se podiveně podíval na zranění.

,,No nemělo, nejspíš máš zrychlenou regeneraci. Prokázalo se to už předtím?" zeptal se Bruce.

,,No, zatím nebylo jak, ale na jedné misi mi oheň nic neudělal, takže je to asi možné." pokrčila jsem rameny a vzpomněla si na misi, kde jsme zachránili Buckyho.

,,Dobře, nevadí když si vezmu vzorek krve?" zeptal se opatrně.

,,Jo jasný." usmála jsem se na něj, protože mě to také zajímalo.

,,Tak já počkám na chodbě, tady jsem ti přinesl oblečení." pousmál se na mě Steve, položil hromádku oblečení na židli a odešel. Bruce si odběhl pro nějaké věci a já se mezitím převlékla. Bruce už přišel s všemožným náčiním.

,,Tak jo, posaď se a lehce to štípne." poprosil mě Bruce.

,,Nejsem malý dítě." uchechtla jsem se. Bruce se taky pousmál a odebral mi krev.

,,Dobře výsledky budou do pár hodin, řeknu ti je večer." oznámil mi.

,,Jojo, tak ahoj." pousmála jsem se a odešla na chodbu, kde už čekal Steve. ,,Tak co je teď v plánu?" optala jsem se.

,,Stark nás pozval na shwarmu." ušklíbl se.

,,To zní dobře." usmála jsem se. Rozešli jsme se tedy chodbou ven. Venku byli ostatní.

,,Ahoj všichni." usmála jsem se na ně.

,,Ale, ale kdopak to tady je? Moje milovaná tetička." ušklíbnul se Tony.

,,No jo no. Můj milovaný synovec. Uvědomil sis vlastně, že až si vezmu Steva, že to bude tvůj strejda?" zeptala jsem se a setřela ho, protože si to podle všeho neuvědomil. Všichni se rozesmáli, kromě Tonyho.

,,No jak tak vidím, tak optimismus tě nepřešel. Jak ti je?" zeptala se Nat.

,,Hele, více než dobře. Mám podle všeho zrychlenou regeneraci, tím pádem je tam už jenom škrábnutí." usmála jsem se na ní.

,,Tak to je dobře." odvětil Clint.

,,Tak nasedat a jedem." pobídl nás Tony. Nasedli jsme a jelo se.