𝐒𝐚𝐧𝐜𝐭𝐮𝐚𝐫𝐲 |𝐌𝐏𝐇𝐅𝐏𝐂|𝐂𝐙| (Paused)

13. Kapitola✓

,,Včerejšek už nezměníš, ale dnešek změnit můžeš.''

,,Nevíme, co to znamená," uklidňovala ho Emma ,,Může to být falešný poplach, anebo jenom zkouška sirén." Jenže ulice i náměstí se rychle vylidňovaly, staříci složili noviny a opustili lavičky. ,,Nezdá se, že by si oni mysleli, že jde o zkoušku," řekl Horác ,,Odkdy se bojíme několika bomb?" ozval se Enoch ,,Přestaň se chovat zženštile!" ,,Asi ti musím připomenout," řekl Millard ,,že tohle není ten druh bomb, na který jsme zvyklí. Na rozdíl od těch, které dopadaly na Cairnholm, nevíme, kde přistanou tyhle!" ,,Další důvod pro to, abychom dostali, pro co jsme sem přišli, a to rychle!" řekla Emma a vedla nás dovnitř.

Vnitřek katedrály vypadal mohutně a i když byla poškozená, klečelo zde několik věrných věřících a tiše se modlili. Procházeli jsme s hlavami zakloněnými, kousky betonu a rozbitých dlaždic nám křupaly pod nohama. ,,Nic nevidím," postěžoval si Horác. ,,Je tu dost místa, aby se tu ukrylo deset tisíc holubů!" ,,Nedívej se," řekla jsem mu ,,Poslouchej." Zastavili jsme se a napínali uši, jestli nezaslechneme vrkání holubů, které by je prozradilo. Bylo tu však slyšet jen neúnavné kvílení sirén. Padaly bomby. ,,Musíme jít," ozval se Jake ,,Někde poblíž musí být kryt. Nějaké bezpečné místo, kam se schováme." ,,Ale jsme tak blízko!" namítla Bronwyn ,,Přece to teď nevzdáme!" Ozvala se další rána, tentokrát blíž, a ostatní znervózněli. ,,Jake má možná pravdu," řekl Horác ,,Najdeme si nějaký bezpečný úkryt, než skončí nálet. Až bude po něm, budeme dál hledat."

,,Nikde není bezpečno," prohlásil Enoch ,,Tyhle bomby dokážou proniknout i krytem v hloubce." ,,Neproniknou do smyčky." řekla jsem ,,A jestliže o téhle katedrále existuje pohádka, pak tu bude nejspíš taky vchod do smyčky." ,,Možná," řekl Millard ,,možná, snad. Podejte mi tu knihu, budu zkoumat." Potom Millard přečetl celou povídku, názvem Houby od Svatého Pavla, jsme našli kryptu.

Zde leží sir Christopher Wren, stavitel této katedrály

,,Wren!" vykřikla Emma ,,Jaká shoda okolností!" ,,Neřekl bych, že je to shoda okolností," ozval se Millard ,,Musí být příbuzný se slečnou Wrenovou. Možná je to její otec!" ,,Velmi zajímavé," řekl Enoch ,,ale jak nám to pomůže při hledání slečny Wrenové anebo jejích  holubů?" ,,Tomu se právě snažím přijít na kloub." řekl Millard, když najednou jsem je uslyšela holuby. ,,Holuby!" řekla jsem ,,Slyším je!" všichni ztichli, šlo to od zadního rohu hrobky, obešla jsem ji a kleklq si, a v tu chvíli jsem si všimla malého otvoru v podlaze u základů hrobky, ne většího než pěst - velkého právě tak, aby se tudy protáhl holub. ,,Pojďte sem!" zavolala jsem na ostatní. Po kratší debatě jsme došli k závěru, že budeme muset otevřít hrobku sira Wrena. Bronwyn položila ruce na okraje náhrobního kamene, zatlačila a pomalu s řezavým rachotem hrobku otevřela.

Tam, kde byste čekali rakev, byl žebřík vedoucí do temnoty. Zírali jsme do otevřené hrobky. Všichni jsme slezli dolů po žebříku. Bronwyn nám podala svetry z jejího kufru, které byli z vlny podivných ovcí, jelikož tam dole byla celkem zima. Padl mi jako asi nějaký pytel, rukávy mi překrývali prsty a spodní okraj sahal ke kolenům, ale bylo v něm alespoň teplo. Bronwynin kufr byl teď už prázdný, a tak ho nechala být. Slečna Peregrinová cestovala uvnitř mého kabátu, jenž jsem měla pod velkým svetrem.

Kráčeli jsme. Zvuk našich chodidel, pleskajících po vlhkých dlaždicích, se odrážel v chodbě nekonečnou ozvěnou. Ať nás čekalo cokoliv, nemohli jsme to zastihnout nepřipravené. Občas jsme nahoře před námi  zaslechli třepot křídel anebo holubí zavrkání, a trochu jsme přidali do kroku. ,,Ach." vydechla Emma a náhle se zastavila, což způsobilo, že do ní narazil Jake, já do něho a všichni do sebe navzájem taky. ,,Haló? Je tam někdo?" zavolala Emma. Někdo velmi tiše plakal. ,,Prosím neubližujte mi." zazněl jakoby ozvěnou hlas. Anebo to byly dva hlasy? Emma rozjasnila svůj plamen ,,Haló? Kdo to mluví? Ukažte se!" ,,Tady nikdo není." ozval se hlásek ,,Běžte pryč," přidal se druhý ,,Jsme mrtví." ,,Ne, nejste a já to musím vědět!" řekl Enoch ,,Vylezte tam odsud. Nic vám neuděláme." řekla jsem laskavě. Oba hlasy se ozvaly naráz: ,,Slibujete?" ,,Slibujeme." odpověděla jsem. Pak se ve světle objevili dva chlapci, stáli na čtyřech nahoře na hromadě kostí. Měli smrtelně bledou pokožku a hleděli na nás černě lemovanýma očima, které se jim překotně otáčely v důlcích. ,,Já jsem Emma, tohle je Jacob a za námi jsou naši přátelé." představila nás Emma ,,Jsme podivní a nechceme vám ublížit." Chlapci se krčili, nic neříkali, jejich oči se pohybovaly, takže se zdálo, že se dívají všude a nikam ,,Co je s nimi?" zeptala se Oliva ,,Nebuď neslušná!" umlčela ji Bronwyn.
,,Řeknete mi, jak se jmenujete?" vyzvala jsem chlapce ,,Já jsem Joel a Peter." odpověděl větší z chlapců ,,Kdo jsi ty? Joel, nebo Peter?" ,,Já jsem Peter a Joel." řekl ten mladší.

Chlapci nás odvedli k východu ze smyčky a zmizeli.

Schody byly porostlé mechem a těžko se po nich šlapalo,  stoupaly nahoru po zdi až ke kruhovým dveřím ve stropu, kterými mohla prolézt dospěla osoba a kterými procházel jediný třpytivý paprsek světla. Jake otevřel dveře, které stály na konci schodů. Ocitli jsme se na falešném dni studny. Nahoru jsme vylezli jen čtyři Emma, Jake, Horác a já. Emma jakožto obrana, Jake tu byl kdyby tady byli netvoři, Horác aby chytil holuba a já abych jim řekla, zda je to podivný holub. Vlezli jsme do domu a prozkoumávali jsme, mezitím jsme našli více mrtvol než holubů. Najednou jsme uslyšeli holubí zavrkání, které přicházelo od schodiště. Stoupali jsme opatrně po schodech, snažili jsme se, aby nám pod nohama nevrzaly. Hala ve druhém poschodí byla pokryta sutí. Ležely tu dveře vytržené z pantů rozštípané na kusy. Na posledních dveřích v hale nebylo vidět žádné stop násilí. Jake opatrně otevřel dveře. V místnosti byla šatní skříň, komoda, krajkové záclony se třepotaly na okně. Koberec byl čistý. Všechno vypadalo nedotčeně, ovšem to co jsme našli v posteli? Byli tam dva muži, mrtví a dvě kostry.

                                                          
2.2. 2021
28.9. 2022