4. Kapitola✓

55 3 0
                                    

„From strangers to friendsFriends into loversAnd strangers again?"

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

From strangers to friends
Friends into lovers
And strangers again?"

„From strangers to friendsFriends into loversAnd strangers again?"

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

„To je Cuthbert!" vykřikla Claire, když jsme se dostali k jezeru

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


To je Cuthbert!" vykřikla Claire, když jsme se dostali k jezeru. Prstem ukazovala na jednu skálu ve vodě. Musela jsem uznat, že vypadala zvláštně, ale Cuthbert to vážně být nemohl, ne? Vždyť obři neexistují. Aspoň myslím...„Nebuď směšná! Je to jenom skála." řekl Enoch „A podívejte! To musí být Cuthbertova hora!" zvolala Oliva a ukázala na strmý skalnatý útes tyčící se v dálce. „Obři jsou skuteční." zamumlala Claire  „A stejně tak Pohádky!"

„Jenom nedělejme absurdní unáhlené závěry." nabádal Enoch „Co je pravděpodobnější? Že se autor té pohádky, kterou jsme včera večer četli, inspiroval nějakou skálou, která náhodou připomíná hlavu obra, anebo že tahle skála ve tvaru hlavy patřila opravdu obrovi?"

„Ze všeho si děláš jenom legraci!" řekla Oliva „Já narozdíl od tebe na obry věřím!" „Pohádky jsou jenom pohádky a nic víc." bručel Enoch „Zvláštní," ozval se  Jake „přesně tohle jsem si myslel já o vás, než jsem vás poznal." Oliva se zasmála „Jakeu, ty jsi ale moula. Ty sis opravdu myslel, že jsme vymýšlení?" „Ovšem. A dokonce jsem si to chvíli myslel i potom, co jsem vás poznal. Že přicházím o rozum." „Ať už je to skutečné nebo ne, je to neuvěřitelná shoda okolností." řekl Millard „Číst ten příběh právě minulou noc a pak příštího rána narazit právě na ten kousek geografie, který jej inspiroval? Jaká je pravděpodobnost?" „Myslím, že to není shoda okolností." řekla jsem „Tu knihu otevřela slečna Peregrinová, vzpomínáte si? Určitě ten příběh vybrala záměrně." dopověděla za mě Emma „Protože to něco znamená."

„Nepochybně." Řekl Enoch „Znamená to, že bychom měli na ten útes vylézt. Možná pak zjistíme, jak se dostat z tohohle lesa!" „Myslím, že ta pohádka něco znamená." řekla Emma „Co si v tom příběhu obr přál? O co prosil stále dokola?" „Aby na něj někdo mluvil!" odpověděla Oliva  „Přesně, takže jestli chce mluvit, poslechneme si, co chce říct." řekla Emma a vydala se do jezera, namířeno ke skále.

„Kam jde?" zeptal se Millard. Chvíli jsme ji ještě pozorovali až vylezla úplně nahoru tak na ni Jake zakřičel „Co vidíš?"  „Nevím! Vypadá to, že to vede hluboko dolů. Podívám se!" zakřičela nazpět. Emma vlezla do obrových kamenných úst. „Raději vylez, než se poraníš! Všichni jsme z tebe nervózní!" křičel na ni Horác „Myslím, že by to mohla být..." začala, ale pak uklouzla po štěrku a její poslední slova jsme neslyšeli, jak se snažila zachytit o něco, aby nespadla. „Buď opatrná!" křičel na ni Jake „Počkej, jdu za tebou!" A začal se brodit jezerem za ní. „Co by to mohlo být?" volal Enoch „Existuje jen jeden způsob, jak to zjistit!" řekla Emma a dál šplhala do úst „Ach bože, ona tam leze!" řekl Horác. Uslyšela jsem jak Jake křičí „Emmo! Emmo!" pak šel na místo, kde předchvílí stala ona a pak jsme ho neviděli. Všichni jsme se rychle za něma vydali, brodit se jezerem s malou holkou v rukách dá zabrat, vám řeknu. Když jsme konečně vyšplhali na skálu zavolala jsem „Halóóó, já vás tam dole slyším! Co jste našli?" zeptala jsem se „Myslím, že je to vstup do časové smyčky!" odpověděl mi hlas Emmy „Řekni všem, aby skočili dovnitř a ničeho se nebáli! Počkáme na vás s Jakeem na druhé straně!" řekla mi.

Otočila jsem se a prohlásila „Takže, teď všichni skončíme dolů. Jacob a Emma na nás čekají dole." chvíli se zdráhali, ale pak postupně skočili. Dopadla jsem do vody, rychle jsem se vynořila, abych se nadechla „Teď dolů." řekla jsem jim a ponořila jsem se a mířila ke skalnímu otvoru. V rukou jsem držela slečnu Peregrinovou, bylo mi jasné, že teď má menší plíce, tak si musím pospíšit.

Když jsme se konečně vynořili, všichni jsme šli na pevninu „Každá smyčka má svojí Ymbrynu. Dokonce i tajemné smyčky z pohádek. Pojďme ji najít." prohlásila Emma. I když jsme byli unavení a hladoví, i tak jsme se vydali k úpatí strmé skály. „Na konci té pěšiny bude, doufám, něco úžasného." poznamenal Horác „Držte se stěny! Dolů je to pořádný sešup." řekla Emma, když se stezka zúžila v úzkou pěšinku. Během cesty se Jakeovi udělalo mdle. Najednou se ozval strašlivý skřek „Netvor!" vykřikl kdosi
„Utíkejme!" vykřikl někdo další.

Utíkali jsme za zákrut cesty a stáli tváří v tvář hladké skalní stěně, stoupající vzhůru přinejmenším jeden a půl kilometru. Tady cesta končila, všude kolem nás se terén svažoval v neuvěřitelných úhlech. Na stěně nebyly žádné žebříky ani úchyty pro ruce. Zoufale jsme hledali nějakou cestu, ale nic tu nebylo, žádná cesta vpřed, jen vzhůru, a žádná jiná cesta vzhůru než pomocí horkovzdušného balonu či přátelské ruky pravděpodobně smyšleného obra. Zachvátila nás panika. Slečna Peregrinová začala vřeštět a Claire se rozplakala, zatímco Horác stál a bědoval „To je konec! Všichni zemřeme!" ostatní zoufale hledali nějaký způsob, jak se zachránit. Fiona šátrala rukama po stěně a pátrala po prásklinkách, kde by mohla vypěstovat popínavé víno, či cokoliv jiného, po čem bychom mohli vyšplhat vzhůru. Hugh běžel na kraj pěšiny a nahlížel do srázu „Kdybychom měli padák, mohli bychom skočit!" „Já mužů posloužit jako padák!" ozvala se Oliva „Chytněte se mě za nohy!"

Ale dolů vedla dlouhá cesta a na jejím konci byl temný a nebezpečný les. Bronwyn rozhodla, že bude lépe, když vyšleme Olivu nahoru horským svahem, a s povadlou, horečnatou Claire na jedné paži vedla Olivu za ruku ke stěně. 

Nad námi se ozval slabý hlásek „Pozor tam dole!" Když jsem se podíval nahoru, uviděla jsem Olivu. Která mezitím spolu s Claire a slečnou Peregrinovou vylétly vzhůru. Najednou se nad námi objevilo dlouhé lano „Pospěšte si!" Byl slyšet Olivin hlas. „tady nahoře je rumpál, chytněte se všichni té sítě a já ji vytáhnu." Všichni utíkali k síti a já se mezitím přeměnila v ptáka a vylétla za Olivou, abych ji pomohla tahat „Vytáhněte nás nahoru!" slyšela jsem Jakeův hlas, obě dvě jsme se zapřely a začaly tahat „Skočí!" uslyšela jsem Jakea jak je varuje „Ale ne! Netvor je tu!" Pomyslela jsem si. S Olivou jsme se na sebe podívaly a začaly tahat ještě víc, ale najednou se kladka zastavila „Sundejte to ze mě! Dej to pryč! Dej to pryč!" slyšela jsem hysterickou Emmu. Po pár sekundách najednou kladka povolila a začaly jsme je zase tahat nahoru. Po chvíli oslavování Jake řekl „Špatné zprávy, netvor se nezabil." „Co dělá?" zeptala jsem se „Snaží se vylézt po stěně."

25

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

25.11. 2020
Upraveno 25.7. 2022

𝐒𝐚𝐧𝐜𝐭𝐮𝐚𝐫𝐲 |𝐌𝐏𝐇𝐅𝐏𝐂|𝐂𝐙| (Paused) Kde žijí příběhy. Začni objevovat